Co se vlastně tehdy přihodilo? Hrad Karlštejn, ukrytý v Českém krasu jen přibližně třicet kilometrů od Prahy, byl založen císařem Karlem IV. v roce 1348. Zdá se, že to byl rok jako dělaný pro zakládání významných staveb a institucí. Kromě Karlštejna se k tomuto letopočtu vztahuje také vznik Univerzity Karlovy.
Trezor na poklady
Na průběh stavby hradu dohlížel sám panovník a velký důraz kladl na výzdobu kaplí. Odtud také můžeme vysledovat historii věhlasné kaple svatého Kříže v tak zvané Velké věži. V pohnutých dobách naší historie sloužil Karlštejn jako bezpečnostní trezor, v němž byly ukryty státní poklady, včetně těch korunovačních, jak informuje mimo jiné oficiální web hradu.
Voda byla velký problém
Pevnost to byla tedy skutečně nedobytná, nezdolaly ji ani nájezdy Švédů. Jeden problém ale stavba přece jen měla. Šlo o absenci vlastního zdroje vody. Hrozilo tak, že se při dostatečně dlouhém obléhání bude muset její osazenstvo přece jen vzdát pro záchranu vlastního života. A tak bylo rozhodnuto, že zkrátka ve skalnatém podloží vykopou studnu. Kdo ukázal na místo a řekl „tady kopněte“, se asi nedozvíme, každopádně to nebylo dobré rozhodnutí.
Horníci na slovo vzatí
„K pracím na hloubení studny byli tehdy pozváni jedni z nejpovolanějších, horníci z Kutné Hory, známé svojí důlní historií s ohledem na obsah stříbra v jejím podzemí,“ vysvětlila amatérská historička Miluše Pokorná. Jenomže ať Kutnohorští dělali, co dělali, a snažili se, jak nejlépe uměli, a díra do země se postupně prohlubovala, voda se ne a ne objevit. Trvalo to celých sedm let, než panovník snahy o získání studniční vody vzdal, jak uvádí na svých stránkách Český rozhlas. Jenomže co s tím? Hrad vodu potřeboval, „studna“ byla vyhloubená…
Voda byla, ale objevilo se nebezpečí
Pak přišel kdosi s nápadem, že by bylo do této nádrže možné svést vodu z nedalekého Mořinského potoka. A tak se také stalo, jenomže tím byl vyřešen pouze jeden problém. Zásoba vody pro hrad byla, ale bezpečí jeho obyvatel bylo rázem pouhou minulostí – tedy v případě, kdy by se na veřejnost dostalo tehdy nejstřeženější tajemství, na jehož zachování doslova závisel císařův život. Jestliže totiž voda do studny přitékala po povrchu, nebyl by žádný problém ji otrávit a zbavit se tak panovníka i všech ostatních lidí na Karlštejně.
Horníci přišli o hlavu
I když nikdy nebyla teorie o vraždě horníků potvrzena, koluje legenda, že byli všichni muži po dokončení díla propuštěni z císařových služeb a mohli se vrátit domů do Kutné Hory. Tam ale nikdy nedoputovali, protože byli po cestě přepadeni a do jednoho pobiti. Věděl o tom panovník, nebo šlo o akci někoho z okruhu jeho ochránců? „Důležitost uchování takového tajemství ale svědčí pro pravdivý základ této pověsti. Panovník si přece nemohl dovolit, aby horníci doma vyprávěli o neúspěchu, který jejich mnohaletá práce přinesla,“ vysvětlila magistra Pokorná. O určitém podvodu tak od té doby prý věděl již jen karlštejnský purkrabí a snad také sám Karel IV. Nikdo další se to zjevně nedozvěděl, alespoň ne nikdo z císařových nepřátel.
Ženy takový problém nebyly
Kromě studny, která vlastně studnou není a nikdy nebyla, má Karlštejn ještě jedno tajemství, které je ale mnohem novější, než si většina z nás myslí. Jde o zákaz vstupu na Karlštejn pro ženy. Do této nekompromisní míry dovedl původní realitu až v 19. století Jaroslav Vrchlický. Skutečnost je taková, že ženy sice jistá omezení měly, ale ta se týkala pouze Velké věže, nikoliv celého hradu. V tom podání, které se stalo také základem legendárního muzikálu Noc na Karlštejně, je ale výklad dávné tradice mnohem romantičtější.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Životu nebezpečná krása: Papež proklel svatováclavskou korunu. Ukradl někdo její část, nebo o ní pořád nevíme všechno?
