Slaďák, hnědák, pančák. To všechno je hřib hnědý, v tuto dobu hojně rostoucí houba

S nástupem studeného říjnového počasí, kdy už jsou mnohé druhy hub na ústupu, se můžeme setkat dost často v hojném množství ještě s hřibem hnědým. Roste zhruba od července až do října, někdy ještě v listopadu, to podle toho, kdy udeří první mrazy.

Tahle houba roste hlavně v jehličnatých lesích, ale najdeme ji i ve smíšených porostech nebo dokonce v listnatých. Je to velmi oblíbená houba nejen pro svůj až invazivní růst, když má ideální podmínky, ale především proto, že je všestranně použitelná v kuchyni.

Hřib hnědý je i výjimečný tím, jak dokáže vyrůst třeba ze smrkové šišky, vedle z jehličí a pak z mechu, kde mu čouhá jen klobouček. Najdeme ho i na pařezu nebo na rozkládající se větvičce. Jak z předešlých řádků vyplývá, daří se mu především ve vyšších polohách pod smrky, ale i borovicemi, někdy ho najdeme i pod duby či buky. Upřednostňuje kyselé půdy.

Možnost záměny s jinými druhy

Hřib hnědý je odlišný od ostatních hřibů a má klobouk za vlhka slizký. Možná záměna je zejména u mladších plodnic, kdy si jej může méně zkušený houbař splést s hřibem žlučníkem, lidově hořčákem. Ten je, jak název napovídá, odporně hořký. Ještě je možná záměna při pohledu shora za jedlý, ale velmi vzácný a chráněný hřib bronzový.

Houba má desítky lidových názvů

Neexistuje snad žádná jiná houba, která by měla tolik lidových názvů jako hřib hnědý. Takže pokud se sejdou houbaři z různých krajů, kolikrát si musejí vysvětlovat, cože to ten druhý vlastně našel. Lidových názvů má tento hřib nejvyšší počet, někde se uvádí až sedmdesát jmen. Takže vyjmenujme ty nejpoužívanější názvy: hnědák, poddubák, poddoubník, sameťáček, slaďák, pančák, panský, sladkohříbek, suchochřib, podborovák...

Využití v kuchyni

V kuchyni lze hřib hnědý opravdu využít všestranně. Dobře se suší a konzervuje a pro svoji aromatickou chuť je dobrý ve směsích do jídel a na nakládání do octa. Komu nevadí poněkud tmavší barvy klasické houbové, smetanové omáčky, kterou asi většina z nás dělá z praváku, je vhodný i na tento recept. Pochopitelně jej lze využít opravdu do všech receptů, kde máme rádi houby, včetně smaženice, ale velké plodnice jsou dobré i jako řízky.

Výtečný je v houbových karbanátcích, na jejichž přípravu potřebujeme hodně hub; to v době hojného růstu hřibu hnědého není problém.

Houbové karbanátky

Asi půl kilogramu hub nakrájíme na drobné kousky, v kastrolu je vysmažíme z vody. Poté přidáme čtyři až pět stroužků česneku (podle chuti a síly), sůl, mletý pepř, mletý kmín a majoránku a dvě vejce. Než začneme směs míchat, vsypeme asi šest lžic strouhanky. Směs by měla mít konzistenci jako klasická masová na karbanátky. Pak v ruce děláme placičky a pomalu smažíme na tuku. Dietnější je pak pečení v troubě asi 25 minut. K tomu je dobré přidat do směsi asi dvě lžíce másla. Kdo má rád – může do směsi před smažením či pečením přidat dvě nakrájené cibule a trochu mleté papriky.