Absurdní život gejši: Za kolik se prodává panenství?
Japonsko se sice snaží udělat z gejš ikony, ale předsudků, které o nich kolují, se jen těžko zbaví. Vždyť i v lásce, vztazích a sexu mají možnost volby a tajemno a upejpání mohou vyměnit za obyčejný život. Druhá světová válka, kdy se hodila každá ruka navíc, příběh gejš změnila a nic už se nevrátilo do starých kolejí.
Bylo pravidlem, že profese gejš se dědila. Matky dcery často samy zaučovaly a přísný režim začínal přesně tři dny po třetích narozeninách. Holčičky tak přišly o dětství a veškeré úsilí vložily do následování svých matek. Právě tady ale vyvstává ošemetná otázka. Mohou mít gejši vztah a rodinu? Ano. Ale záleží na regionu. Podle tradice ve městě Kjóto, kde žije na tři stovky gejš, je údělem takových žen „vdát se za umění, ne za muže“. I tak existují dvě možnosti, jak vést normální život.
Ta první je poslední dobou hodně častá. Dívky projdou školou i výcvikem. Dělají společnost, musí být tiché, úslužné, pokorné. Nikoho nezajímají jejich koníčky nebo rady. To ale neznamená, že osobní otázka nepadne. V den osmnáctých narozenin nabídnou k prodeji své panenství. O takové „zboží“ je vždy velký zájem a vykoupí se za velké peníze. Tím ale gejši jen splatí to, co měly do té doby zdarma – drahá kimona, výuku, průvodkyně a střechu nad hlavou. A pak z vlastní vůle skončí. Do důchodu odcházejí ještě dřív než modelky a tenistky. Průměrný věk se pohybuje kolem pětadvaceti let. Zapomenou na předešlé roky, najdou si partnera, založí s ním rodinu a časem naskočí do pracovního procesu.
Druhou možností je pokračování profese při manželství. Už dávno neplatí přísná pravidla. Tolerantnější společnost uvolňuje japonské tradice a někteří muži přijmou, že je jejich žena společnice a turistická atrakce. Stále je třeba mít kontakty s dlouhými prsty, nebo se alespoň ubytovat v hotelu, který lákavé setkání s gejšou zorganizuje, ale za částku, která v přepočtu činí deset tisíc korun, si může „exotický“ zážitek dopřát kdokoli.
Společnice se vším všudy?
V otázkách sexu nemají jasno ani sami Japonci. Většina světa má za to, že ke gejšám oddání se zákazníkům a bohatým kupcům patří. Je to logické. Gejši neměly manžela ani děti. A muž, se kterým navázaly vztah, byl možná o generaci starší, ale pečoval o ně a štědře je sponzoroval. Na věrnost si v zemi vycházejícího slunce navíc ještě donedávna moc nehráli.
Nepříjemná pachuť
To, co bylo pro Japonsko typické, pomalu mizí. Školy pro gejši nejsou a nezištní zákazníci, kteří stojí jen o společenskou konverzaci na úrovni, tanec a hru na šamisen (třístrunný hudební nástroj), schází. V celé zemi byste napočítali sotva tisícovku žen, které stále věří, že gejša je víc než turistická atrakce, kterou si cestovatel odškrtne stejně jako návštěvu čtvrti Šibuja s nepřehlednou křižovatkou, zběsilou jízdu šinkansenem a dobrodružný výstup na Fudži.
Zdroj: Manchesterhistorian, Travelportal
KAM DÁL: Japonský atlet Kanaguri dokončil maraton za 54 let, doma je za hrdinu.
