Nepohodlní hrdinové. Čeští letci si místo pocty vysloužili vězení a tábory nucených prací
Komunistické jednání se tímto činem dotklo toho nejhlubšího dna. Hrdinové, kteří riskovali životy za záchranu našeho národa na západní frontě, se po převratu k moci museli krčit ve vězeňských ubikacích a pracovních táborech. Našli se také šťastlivci, kterým se podařilo uprchnout.
Sedmdesát let od únorového převratu jsme svědky nevídaného politického návratu komunistické strany. Je až s podivem, jak klidné je přijetí faktu, že výkonná moc stojí a padá na hlasu těch, kteří v minulosti konali čisté zlo. Perzekuce hrdinů je jen jeden z mnoha příkladů. Čím si takové zacházení českoslovenští letci zasloužili?
Slavný návrat domů
Když 13. srpna roku 1945 na ruzyňském letišti přistálo 54 stíhaček Spitfire, tisíce lidí nadšeně vítalo navrátivší hrdiny ze západní fronty. Piloti československé stíhací perutě Royal Air Force, prožili dojemné okamžiky, které bohužel nevydržely moc dlouho. Hrdinové se vrátili domů po šesti letech, kdy nuceně opustili svou vlast, aby se vlastní měrou přičinili o co nejrychlejší konec války. Mnozí z nich zahynuli v boji a jen hrstka se dočkala návratu. Netušili však, že je čeká další bitva. Tentokrát proti nim stojí jejich vlast, za kterou bojovali.
Nepohodlné modly
Na postupném převzetí moci komunistickou stranou, která svoji existenci opírala o Sovětský svaz, se pracovalo už během války. Vliv z východu se umocnil po osvobození Rudou armádou a bolševická propaganda tak mohla postupně stavět barikádu mezi dvěma světy. Vše, co mělo příchuť kapitalistického západu, se stalo nepohodlným. Komunisté k svému plánu potřebovali jiné hrdiny než letce z Británie. Někteří si blížící únor roku 1948 dokázali představit a včas se jim podařilo uprchnout. Ostatní museli prožít chvíle, které nelze pochopit a jde jen těžko odpustit.
Mučeni vlastním národem
Stigma “zápaďáka” se stalo terčem perzekuce už před rokem 1948. Tehdy se navrátilci cítili jako cizinci ve své vlastní zemi. Politické poměry je velmi rychle uvedly do nepříznivé situace. To, co začalo složitou cestou k úplatnění v civilním životě, se po Vítězném únoru proměnilo ve vězení. Pouze 13 příslušníků RAF bylo v roce 1950 součástí československé armády. Ostatní okusili, jak chutná hořký osud nechtěného hrdiny.
Někteří šikanu zažili formou vyhazovu z práce a ti druzí si prošli nekompromisním žalářem či internací do pracovního tábora. Komunisté svůj prohnilý čin na veřejnosti prezentovali jako potlačení vzpoury proti odpůrcům režimu. Jednání, kterého se zvrácený režim na hrdinech naší vlasti dopouštěl, však nemá omluvu. Za obdivuhodné válečné poslání se národ odvděčil vykonstruovanými procesy, nelidským zacházením a šílenými pracovními podmínkami, které na každém z nich zanechaly nesmazatelné stopy. Až šedesátá léta ulevila mužům bez viny. Dosud věznění byli propuštěni a šikana režimu ustoupila. Úplné rehabilitace se letcům dostalo až po revoluci v roce 1989.
Pamatuj!
Češi proti Čechům. I taková umí být historie a nikdy bychom před tím neměli zavírat oči. Náš národ byl schopný jen těžko pochopitelné zrady na vlastních hrdinech. Je důležité si přiznat chyby, protože jen tak je nebudeme opakovat. Dnes, kdy následovníci komunistické ideologie drží v rukou politickou moc, je o to podstatnější si podobná temná místa naší minulosti připomínat. Jsme totiž velkými dlužníky.
