Nakladatel Jiří Pavlovský: Evropský komiks se bez erotiky neobejde. Ryzí porno dělat nechceme

V recenzi komiksu Netvora píše Pavel Mandys, že „majitelé nakladatelství Crew Petr Litoš a Jiří Pavlovský v druhé polovině devadesátých let významně přispěli ke změně vnímání komiksu v Česku“. Jak na ty začátky vzpomínáte vy osobně?

Jako na úžasná a stresující léta. Jasně, dělali jsme tehdy tak dva komiksy ročně, a to ještě s odřenýma ušima, a museli jsme si na tenhle náš koníček vydělávat bokem (koníček je to dodnes, ale už se alespoň živí sám), dělali jsme spoustu chyb a několikrát začínali znova od začátku, ale bylo to super. Začínali jsme magazínem Crew, kde jsme představovali ty nejslavnější (a u nás tehdy absolutně neznámé) postavy. Batmana, Hellboye, Hitmana, Soudce Dredda, Sin City, Sandmana, Sláinea, Usagi Yojimba, později třeba i Hellblazera či Transmetropolitan… a samozřejmě Loba, který byl v podstatě symbolem začátků Crwe. A sami jsme při tom spoustu věcí objevovali. 

Co vás ke komiksu přivedlo?

Mám pocit, že s Petrem jsme na tom byli celkem stejně. Asterix v Sedmičce pionýrů, Čtyřlístek, já hodně Pify a občas se mi i povedlo sehnat nějakého Clevera a Smarta v antikvariátu. A nějak nám to zůstalo. (Ta vášeň pro komiksy… o Pify a Čtyřlístky jsem časem přišel.) Petr byl dokonce členem komiksového klubu, kterému šéfoval další ze zakladatelů Crwe, Vláďa Veverka. Oni byli víc zaměření na Evropu, já se Štěpánem Kopřivou (dalším člověkem, který pomáhal rozjet Crew), jsme fandili víc Americe. Časem se ale tyhle třídní rozdíly mezi námi setřely.

Kdybyste měl vybrat jeden, dva nebo tři tituly, jež jste v nakladatelství Crew vydali a na něž jste obzvlášť hrdý, které by to byly?

To bych tedy fakt trpěl. Protože těch věcí jsou spousty. Byl jsem obrovsky hrdý, když jsme kdysi vydali komiks Batman: Návrat temného rytíře. Největší komiksová legenda a my ji přivedli k nám. Hrdý jsem na řadu Mistrovská díla evropského komiksu, že se nám povedlo konečně přijít na způsob, jak u nás vydávat evropské komiksy, aby to nebyl malér. Potěšilo rozjetí mangy u nás. V současnosti máme radost ze Znovuzrození, což je jeden z největších komiksových projektů vůbec a přivádí k nám moderní tvář nakladatelství DC. Obrovskou radost mám také z toho, že se Petrovi povedlo asi po sto letech snažení získat ikonický a úžasně malovaný komiks Mercenary, který chystáme na příští rok. Je pořád něco. Ještě, že jsem tak úžasně skromný, jinak by hrozilo, že mi to vleze do mé nádherné hlavy vyplněné geniálním mozkem.  

Před několika týdny jste vydali antologii erotických komiksových miniatur s názvem Svůdné schůzky. Ty přitom vznikly ve Francii téměř před třemi dekádami. Co vás k tomu vedlo?

K vydání tohohle sborníku nás vedlo především to, že je to parádní průřez evropskou erotickou tvorbou. V knize najdete neuvěřitelnou spoustu slavných tvůrců – ať už třeba Gibrat, Horacio Altuna, Enki Bilal, Annie Goetzingerová či tvůrce Barbarelly Jean-Claude Forest. Je to taková encyklopedie erotického komiksu. Tomu se nedalo odolat.

Jak si vysvětlujete, že v současnosti vychází tolik více či méně erotických komiksů?

My vydáváme řadu Mistrovská díla evropského komiksu… a evropský komiks se bez erotiky prostě neobejde. V téhle řadě se objevil kupříkladu Manara či Serpieri – a okamžitě se zařadili mezi naše nejúspěšnější tituly. Takže jsme v tom samozřejmě pokračovali. Ale hodně si vybíráme, nechceme dělat ani ryzí porno, ani erotiku pro erotiku. Snažíme se sahat po věcech, které přináší něco víc. Po lidech, kteří, jako Manara, přesahují hranice erotického žánru.

Vydáváte komiksy takových autorů, jakými jsou Moebius, Neil Gaiman nebo třeba Alejandro Jodorowsky. Kdo je vám svou poetikou nejbližší?

Těžko říct, jak je to u Petra, ale mně udělalo obrovskou radost vydání Boucqa a jeho Dobrodružství Jeronýma Moucherota. Tenhle hravý komiks se mi prostě líbí. Baví mě komiksy od Jasona Aarona – Skalpy jsou úžasné, ale i jeho superhrdinské záležitosti jako Doctor Strange jsou hrozně fajn. Gaimana mám pořád rád, ale i třeba jeho „následovníka“ Mikea Careyho, od kterého jsme vydali jak Lucifera, tak skvělou sérii o smrtící moci literatury Mezi řádky.

Počátkem letošního roku velmi zaujal český komiks Svatá Barbora. Četl jste ho? Sledujete českou komiksovou scénu?

Příliš ne. Přece jen se víc soustředíme na zahraničí a tu českou tak nezvládáme sledovat. Ale občas se vynoří něco, čemu nedokážeme odolat – nedávno jsme vydali Děsivé radosti, kdy povídky Ondřeje Neffa zpracoval neuvěřitelně Michal Suchánek, nebo stripy Štěky Broka Špindíry od Petra Kopla (už se chystá druhý díl).

Myslíte si, že se čeští tvůrci mohou (v budoucnu) vyrovnat těm světovým?

Určitě. Kresebně se už vyrovnají. A český scenárista Aleš Kot, od kterého jsme vydali Zero, píše pro největší americká nakladatelství. Je tady ale pro české tvůrce samozřejmě problém financí – výroba komiksu je časově náročná a jen málokterý komiks se tady u nás dokáže zaplatit. Nejsme tak velký trh. Ale i tak se objevuje stále víc a víc zajímavých věcí. Český komiks není tak úplně naše parketa, ale stejně ho rádi zpovzdálí sledujeme.