Jak by to vypadalo, kdyby svět ovládaly ženy? Poznejte jednu z nejvýraznějších ženských hrdinek všech dob
Komiksu se u nás poslední dobou daří. Snad za to může takzvaná erotická záplava (čtěte zde), snad za to může fakt, že letos vyšly minimálně tři původní tituly, o kterých lze hovořit v superlativech. A svůj díl na tom možná nese i Netvora, komiks odehrávající se ve společnosti, kterou řídí ženy.
O Netvoře se mluvilo už dlouho předtím, než se na českém trhu objevila. První díl této série s názvem Probuzení se v českém překladu Filipa Škáby objevil nedávno a zatím se dá říct, že očekáváním, která na něj byla kladena, dostává. Titul je graficky velmi dobře vybavený (ostatně není žádným překvapením, že v tomto ohledu nakladatelství Crew českým čtenářům nic neubírá), tudíž o něm mnoho komiksových fandů a nadšenců hovoří jako o té vůbec nejkrásnější knize, která se jim doposud dostala do rukou. Nadto Netvora – a nutno podotknout, že poměrně obratně – cílí na palčivé společenské téma. Bylo by ji možno označit za komiks stojící na základech feminismu.
Druhé housle
Není tajemstvím, že v akčních filmech a knihách hrály ženy povětšinu doby jejich existence spíše marginální úlohu. Pokud už se nějaká žena objevila, často měla krátké šortky a upnuté triko, její hlavní úloha zkrátka spočívala v tom pokud možno zvýšit už tak dost našponovanou atraktivitu toho kterého díla. Na mužích pak bylo vrhat se po hlavě do nebezpečí a tyto bezbranné ženy ochraňovat či spíše zachraňovat.
Mnoho času však uplynulo od těch dob, kdy ženy zvládly pouze křičet a krčit se v očekávání přicházející hrůzy. Dnes už bychom film či knihu, v níž je žena skutečně pouze objektem, hledali stěží, navíc pokud bychom ji našli, bylo by velmi pravděpodobné, že už se stala předmětem sporu. Komiks Netvora proto představuje velmi zajímavý fenomén. Na druhou stranu si při takovém výčtu nelze neklást otázku, zda veškerou jeho atraktivitu netvoří pouze to, že jde určité části soudobé společnosti takříkajíc na ruku.
Feministický komiks?
Jak již bylo řečeno, Netvoru lze označit – a leckde po světě takto označována skutečně je – za feministický komiks. Příběh se odehrává ve společnosti, o níž snad ani nelze prohlásit, že je matriarchální, jelikož muži zde nejsou odsunuti do podřízených pozic, nýbrž téměř zcela vymazáni. Vše, co se v knize děje, mají na svědomí ženy. A to má komiks blízko k žánru takzvaného splatterpunku, který se opírá především o exploataci násilí a brutality. To vše v ryze ženském provedení.
V centru pozornosti stojí sedmnáctiletá Maiko Půlvlčice. Ta pochází z rasy Arkaniků a v prvním díle této série zjišťujeme, že se nechala lapit do otroctví, aby napáchala škody v klášteře čaromnišek, které v mytickém světě této komiksové série představují vládnoucí dynastii. Při útoku a následném úprku nalezne Maiko mnoho ostnů své minulosti, které jsou dozajista stěží oslyšitelným lákadlem dalších knih.
V prvním díle Netvory je nám poměrně výstižně a leckdy až sáhodlouze osvětlena struktura mytického světa, v němž se vše odehrává. Děje se tak na posledních stranách či dvoustranách šesti kapitol. V tomto principu by bylo možné spatřovat jednu z možných slabin knihy. Je totiž často hůře pochopitelné, co a o čem čteme, pokud tento zevrubný výčet předem neznáme.
Nicméně na otázku, zda Netvora netěží pouze z přitažlivosti námětu, lze přesto odpovědět záporně. Byť se komiks trochu veze po určitých schématech a mnoho překvapivých míst pro fanouška tohoto média neskýtá, určitě je podmanivé jak jeho grafické zpracování, tak je podmanivý prostor, který první kniha otevřela. Těšme se na další.
