Co načal Lenin, velmi důsledně dokončil Stalin. Neplatilo to jen o rozrůstajícím se diktátu bolševické revoluce, ale také o represích vůči občanům sovětského bloku. Táborů nucených prací se na konci éry krutého Stalina napočítalo přibližně 200 a za celou jejich éru jimi prošlo přibližně 13 milionů vězňů.
Tento krutý způsob, jak zavést v zemi “pořádek”, se nevyhnul ani osobám z jiných zemí včetně Československa. Až 25 tisíc Čechů a občanů předválečného Československa skončilo v místech, kde i kousek chleba měl cenu zlata.
Světové války…
Zpočátku se jednalo primárně o občany Československa, kteří se nacházeli na území Sovětského svazu. Nejvíc se bolševické represe dotkly volyňských Čechů, kteří byli zároveň zárodkem českých legií v Rusku.
Největší nápor našich krajanů v gulagu se odehrával během druhé světové války. Z Československa tehdy před nacismem uteklo mnoho lidí a etnik. Převážně se jednalo o občany Podkarpatské Rusi a Židy.
Ti utíkali před nacistickou perzekucí s nadějí, že v Sovětském svazu naleznou ochranu. Z důvodu ilegálního přechodu hranic nebo díky vykonstruovaným procesům skončili místo v Hitlerově koncentračním táboře v sovětském gulagu.
“Osvobození” Rudou armádou
Konec války nebyl pro všechny zcela pozitivní událostí. Své o tom ví příslušníci ruské a ukrajinské emigrace na našem území, kteří utekli během dvacátých let a následně získali československé občanství. Sovětské tajné služby organizovaly únosy emigrantů, kteří se provinili protibolševickou aktivitou nebo kvalitním vzděláním.
Unesení tak měli Sovětskému svazu pomoci z ekonomických důvodů. Existuje několik případů, kdy se někteří lidé doslova vypařili. Průběh to mělo většinou takový, že po prvních dnech osvobození přišli příslušníci tajných služeb Smerš nebo NKVD a odvedli si dotyčného na výslech.
Většinou už se o nich rodina nic nedozvěděla a pravděpodobně skončili v některém ze sovětských gulagů. Podobný postup se nevyhnul ani jiným nepohodlným osobám, které ohrožovaly komunismus demokratickými hodnotami. Stejně se Sověti zachovali na území Podkarpatské Rusi a na Slovensku. Mezi unesenými byli Rusíni, Ukrajinci, Maďaři, Poláci, Němci, Češi a Slováci.
Odškodnění a krutá čísla
Vzhledem k tomu, jak se v té době zachovala československá diplomacie, se Česká republika rozhodla odškodnit pozůstalé a příbuzné unesených osob. Dodnes je v archivech ministerstva zahraničních věcí řada spisů plných případů, kdy rodiny pátrají po unesených příbuzných.
Nebývalý počet československých obětí najdete také na každém z pěti pohřebišť obětí politických represí v Moskvě. Historici v čele s Mečislavem Borákem zatím identifikovali 121 zesnulých Čechoslováků, ale reálná čísla mohou být výrazně vyšší, protože pouze v evidenci mimosoudních rozhodnutí je až 1 500 zastřelených.
To je v součtu pětkrát tolik, kolik bylo z politických důvodů popraveno na území Československa. Přesnější informace samozřejmě znesnadňuje benevolence ruských archivů, v kterých by bylo možné získat chybějící kousky skládačky v tomto temném období naší historie.
