Sama se stará o stovku koček: Edita Pešková jim vytvořila zvířecí ráj

Kdy jste vlastně s útulkem začala?
Oficiálně fungují Tlapky Mochov od léta roku 2012. Začala jsem jako depozitum Pražského spolku ochránců zvířat. Došlo k tomu vlastně náhodou, když jsem si jednou z výstavy chtěla vzít jednu kočku, ale nakonec jsem na radu vzala rovnou dvě.

Dá se toto místo vlastně označit jako útulek?
Podle nového zákona, který vzešel v platnost 1. 11. 2017, už musíme být vedeni jako útulek. Budeme ale útulek soukromý, nikoliv veřejný. My totiž nebereme žádné dotace od státu, ani nemáme podporu od organizací. Vše si živím ze svého nebo z příspěvků či materiálních pomocí. Oficiální útulek je v Lysé, který má smlouvy se všemi městy a obcemi.

Existuje cesta, jak se k dotacím dostat?
Asi by to nějak šlo, ale obecně města nechtějí kočky řešit. Musí totiž řešit jen psy, kteří jsou ze zákona očkované, u koček podobná povinnost není, ošetřovat se totiž nemusí. Kočka se totiž na ulici spíše pohybuje potají a obecně se lidí straní, než aby se k nim měla.

Jsou mezi vámi a Lysou nějaké konkurenční boje?
Vůbec, naopak. Rozdávají můj telefon. Takovouhle práci holt musíte dělat srdcem, u nich to je spíše zaměstnání. Pro ně je lepší, když se kočka umístí sem, mají pak méně práce.

Vy asi kočku neodmítnete, jak na vás koukám…
To ne. Tady nejde ani o jejich majitele, ale o zvířata. Ta pak končí třeba v polích a stanou se kořistí myslivců.

Plánujete nějak ještě rozšiřovat prostory?
Ono už moc není kam. Rozšiřovali jsme minulý rok, kdy jsou nyní dole prostory pro padesát koček ve dvou místnostech. V podstatě ty kočky, co tu máme, by ve volné přírodě a hlavně v zimě nepřežily. Ty, které venku přežijí, pak sledujeme a krmíme formou krmných míst. Pokud jsou nemocné, tak je sem vezmeme, vyléčíme a pak zase vypustíme.

Vy sama pracujete, je možné tu takový počet koček nechat samotných?
Ano, chodím normálně do práce. Kočky tu vydrží samy v pohodě. Nažerou se, usnou a obživnou tak nějak večer. Díky tomu, že jich tu je hodně, tak se nenudí, mají tu spoustu hraček a prolézaček a navíc tak dvě třetiny dne prospí.

Máte někoho, kdo vám s provozem pomáhá?
Ano, dříve to byla dcera, ale ta se vdala a nyní už má rodinu. Takže pouze kamarádka, která mi tak dvakrát týdně pomáhá s úklidem.

Jak vlastně reagují sousedé?
Vadí jim to hlavně z principu. Důvody ale nemají. Ven totiž chodí pouze jeden kocour, co se koček straní, nicméně nemůžeme ho nechat venku, protože je nemocný a nepřežil by. Všechny ostatní kočky ale žijí tady a mají oplocený výběh venku na zahradě.

Sepsali proti vám třeba někdy petici?
To ne, naopak jsme tu udělali my. Před čtyřmi roky nám totiž někdo otrávil hned osm koček. Od té doby se snažíme kočky ven moc nepouštět. Řešili jsme to přes Ligu ochrany zvířat a taky policii.

Našel se podobný travič?
Nenašel a já jsem vlastně ráda. Víte, já jsem se tady narodila, znám tu každého a těžko by se mi žilo s vědomím, že to byl třeba soused nebo někdo z okolí. Asi to tak mělo být, že se nikdo nenašel.

Stavá se někdy, že najdete za plotem odhozenou kočku, které se někdo chtěl zbavit?
Ano, některá koťata tu takhle skončila. Lidé si holt řeknou, že když tu mám přes 100 koček, tak jedna navíc se nějak ztratí. Ono to ale znát je, kočky jsou obrovské individuality.

Proto se divím, že jich tu může být tolik…
Tady je to trochu jinak, protože přišly z extrémních podmínek. Jsou rády, že jsou v teple a dostanou najíst. Jejich pudy pak omezujeme formou kastrací, což také zapřičiní to, že se nebudou množit mezi sebou.

Někdo ale kastraci neuznává a řeší to antikoncepcí...
To ano, ale takové kočky pak často trpí nádory. Takže to není moc řešení, spíše oddalování problému. Hlavně pro venkovní kočky to je daleko horší, třeba pro ty, které rodí několikrát do roka, pro ty je to pak vysvobození.

Setkala jste se s kritikou kastrace?
Určitě. Lidé na vesnicích tak trochu stále žijí ve středověku. Myslí si, že by každá kočka měla rodit, lovit a nějak si poradí. Dnes máte ale pole zastavené halami, lesy vykácené, kočky nemají moc prostoru pro svůj přirozený život. Když pak taková kočka porodí šest koťat, tak se mezi sebou za půl roku začnou množit a pak to nejde zastavit.

Jak tohle řešit?
My se snažíme o osvětu, hlavně mezi dětmi. Chceme budoucí generace naučit, že kočky nemusí jen žít venku, rodit koťata a pak umřít ve třech letech. Mohou mít i krásný, spokojený a dlouhý život.

Na kolik vyjde provoz útulku?
Na hodně, ale když se to dělá s rozumem, tak se to nějak utáhnout dá. My jsme nízkokládoví, protože mám útulek doma a nepronajímám si další prostory. Nemám ani žádné zaměstnance. Navíc z 80 % kočky krmím masem, což vyjde nejlevněji, pokud to spočítáte na porci.

I levněji než třeba nejlacinější granule?
No, srovnatelně. Nicméně si musíte uvědomit, že v takových granulích jsou tak 4 % masa. V případě čistéhok masa tak kočky snědí daleko méně, jelikož je zasytí. Nehledě na to, že jsou granule různě dochucované a dosolované, aby je kočky jedly.

Roste každým rokem počet koček u vás, nebo se je daří umisťovat?
Počet stálých koček bohužel roste. Umisťujeme jich ale průměrně za rok tak 100. Máme tu ale hodně staříků, kteří jsou často nemocní a nikdo je samozřejmě nechce. Hlavně ale koťata a obecně bezproblémové kočky se udají bez větších problémů.

Měla jste někdy pocit, že s tím tady seknete?
To víte, že jo, tak pětkrát za týden. Ale ani tak ne díky kočkám jako takovým, ale díky lidem. Ti pořád žijí ve středověku a koukají na nás skrz prsty díky kastracím. Pro ty kočky je to ale vysvobození a já věřím, že je tato cesta správná.

Co byste vzkázala všem majitelům koček?
Hlavně, aby přestali žít minulostí, středověkem a kočky kastrovali. Zjednoduší jim tak život.