Jakub Nosek chce svůj bob dovést až na olympiádu. Svého snu se nevzdá ani přes nepříjemný handicap

Život vám někdy přinese hodně překážek, a to už klidně v době, kdy s nimi moc nemůžete udělat a jste odkázáni na rodinu, jak zareaguje. Právě Jakub Nosek prožil ve třech letech nemoc, která ho takřka připravila o sluch. Jenže on se se svým handicapem popral takovým způsobem, že ho nyní skoro neomezuje. Co se mu stalo a jak se vlastně dostal k bobům, které jsou nyní jeho hlavním sportem?

Kdo tě přivedl k tomu sportu?
K bobům jsem se dostal přes našeho pilota Radka Matouška, který shodou okolností studoval na FTVS ve stejném období. To bylo zhruba v polovině roku 2014. Pozval mě na liberecký trenažér, kde jsem si vyzkoušel start a běh s bobem a předvedl jsem tam poměrně solidní časy.

Co první jízda, jaké to bylo?
Následně jsem s partou bobistů odjel na soustředění a tehdy mě to chytlo. Samotná první jízda v ledovém korytě přišla na sklonku října téhož roku v německém Winterbergu, byl jsem z toho docela nesvůj, ale strach jsem neměl, pamatuji si, že jsem se celou jízdu odshora dolů křečovitě držel, ačkoli to tak být nemá :), nicméně hned jsem věděl, že mě to bude bavit.

Jsi vlastně původně atlet, jak moc se dá něco podobného v bobech využít?
Poslední roky před začátkem kariéry na bobech jsem vlastně pořád přibíral na váze a věnoval jsem se skokům a hodům, kde je potřeba nějaká ta síla a rychlost. Spousta bobistů jsou původně atleti. Jde jen o využití toho samého v jiném sportu, který se s atletikou skvěle doplňuje.

Jaké jsou podle tebe klíčové vlastnosti člověka, které jsou nezbytné pro tento sport?
Za mě to jsou předpoklady k rychlosti, síle, výbušnosti a vyšší hmotnosti těla. Je potřeba mít vyvážený poměr síly mezi horní a dolní polovinou těla. I 120kg bobista by měl být schopen rychlého startu a udržení rychlého kroku v konečné fázi startu.

Co nejvíce odlišuje během závodu ty nejlepší od průměrných?
Detaily. Základem je mít skvěle natrénováno. Detaily přípravy materiálů - závodních nožů a samotného bobu, to, jestli strávíš v garáži o dvacet minut déle, může znamenat pár setin dolů. Týmová práce - plynulost seskočení do bobu, kterou trénujeme v Liberci na trenažeru, minimální vychýlení na startovní rovince znamená ztracené setiny. V dnešní době je ale světová dvacítka nesmírně vyrovnaná a každá chyba může znamenat ztracený závod. Pokud bych to měl brát z jiného pohledu, tak jsou to finance, materiál, zásobárna mladých pilotů a kvalitní dráhoví trenéři.

Jak často trénuješ a z čeho se tvůj trénink skládá?
Tréninky mám 5-6 dní v týdnu, některé dny dvoufázové. Patří tam posilovna, odrazy, výbušné odhody medicinbalem, sprinty, delší běžecké úseky. Ve své podstatě je to atletický trénink, ke kterému se přidávají specifické cviky. Součástí tréninku je i regenerace - fyzioterapie, masáže, vířivky, sauny, plavání - bez které tento vrcholový sport nelze provozovat.

Kde vlastně trénujete, když u nás není jediná bobová dráha?
Jak už jsem už říkal. V Liberci máme trenažér na kolečkách, který nám slouží pro nácvik startů a seskakování do bobu. Mimo závodní sezonu potřebujeme akorát atletický stadion a posilovnu.

A co během ní?
Před začátkem sezony vyrážejí piloti na evropské dráhy, aby tam najezdili první objem. Nejbližší dráhu máme hned za hranicemi v německém Altenbergu, která se dá považovat za domácí :-)

Dá se podobným sportem živit, jak moc se o vás stará stát a dotuje vás?
V současné době je většina bobistů zabezpečená ve sportovních střediscích v Praze na Dukle a na Olympu. Podmínky k tréninku tedy máme, ale na uživení to ve většině případech nestačí. Dotace bobového sportu jsou, ale poměrně omezené. Vzhledem k absenci dráhy u nás nemá tento sport podporu masy, ale snažíme se to alespoň trochu změnit a přilákat více lidí.

A jak je to u tebe, musíš si přivydělávat jinde?
Já se mohu věnovat tomuto sportu na 100 %, protože nemám žádné závazky, a proto mně podpora stačí. Díky tomu jsem ale taky tam, kde jsem, tedy na pozici jedničky na brzdě a díky tomu, že se tomu takto věnuji, mám i plat. 

Jaké jsou tvoje ambice pro následující sezonu?
Očekávání je velké. Čeká nás sezona se spoustou světových a evropských pohárů zakončená olympiádou v Jižní Koreji, kam se samozřejmě plánujeme dostat a budeme se snažit o co nejlepší výsledek. Věřím, že mám kvalitně natrénováno a že dostanu příležitost reprezentovat ČR na OH jak ve dvojbobu, tak ve čtyřbobu.

Jaká je tvoje úloha ve dvojbobu a čtyřbobu? 
Jsem brzdař, tedy na posledním místě v bobu. Mým úkolem je zastavit bob z plné rychlosti až za cílovou čarou. Krom toho, že ve čtyřbobu naskakuju jako poslední, mám za úkol po křídlech (2. a 3. člen posádky) zavřít roztlačovací madla.

Jak moc je těžké si svoji pozici udržet?
Samozřejmě u nás v týmu je zdravá konkurence, hecování, což nás samo o sobě posouvá dopředu. Základem je vydržet zdravotně v pořádku a jak jinak než pořádně makat :-)

Ve výčtu tvých úspěchů vidím, že jsi získal stříbro na MS neslyšících v dálce, jaký je přesně tvůj handicap?
Jsem nedoslýchavý pro prodělané meningitidě ve třech letech, na pravém uchu mám praktickou hluchotu, tedy 99 % ztrátu, na levém cca 80 % kompenzovanou sluchadlem. 

Omezuje tě to nějak?
Ani moc ne, kluci jsou zvyklí a co potřebujeme, si řekneme před jízdou či závodem. Rytmus na startu pak máme zautomatizovaný, že ani slyšet nepotřebuju.