Starosta Říčan: Vážím si odkazu Václava Havla, spousta lidí dnes reaguje na základě strachu
Říčany u Prahy byly vyhlášeny jako místo s nejvyšší kvalitou života v České republice. Nemalou zásluhu na tom samozřejmě má i starosta města Vladimír Kořen. Přesto si moc dobře uvědomuje, že k dokonalosti je ještě hodně daleko. Jak je to s možným obnovením zákazu vjezdu kamionů, jak důležitý je pro Říčany Pražský okruh a jak se vlastně člověk stane z novináře politikem? Nejen o tom jsme si povídali v našem rozhovoru.
Blíží se komunální volby, vy budete potřetí kandidovat na starostu. Proč, nemáte toho už dost?
Tak se to nedá brát. Máme hodně rozdělané práce. A stále přetrvává hlavní téma, se kterým jsme do toho s kolegy před osmi lety šli. Tedy ohromný zájem developerů, kteří chtějí v Říčanech stavět. Musí se to dělat s rozumem, jinak bychom se mohli dostat do ohromných ekonomických problémů. Většina není vidět, ale potřebujeme školy, školky, čistírnu odpadních vod a tak dále. To rozpínání města stojí velké peníze.
Musí se město zadlužovat?
Řeknu to takhle – když jsem Říčany přebíral, byl tu dluh přes 250 milionů korun. Dluhové zatížení absolutně neodpovídalo síle města, rozpočet byl necelých 400 milionů. Zastaveny byly mnohé nemovitosti v majetku Říčan. Bylo to nepříjemné a souviselo to zase s rozpínáním města. Musela se postavit škola a teď už připravujeme další.
- vystudoval žurnalistiku se zaměřením na politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy
- v roce 2010 byl coby lídr sdružení Klidné město zvolen starostou, v roce 2014 funkci obhájil
- v roce 2014 byl zařazen mezi 100 nejvýraznějších inovátorů střední a východní Evropy
- za zásluhy o popularizaci vědy mu byla udělena čestná medaile Vojtěcha Náprstka Akademie věd ČR
Jak se město za poslední roky "nafouklo"?
Zvětšilo se od roku 1990 z nějakých 8 000 obyvatel na dnešních 16 000 lidí. Počet je tedy dvojnásobný. Územní plán, který já jsem převzal od předchozích vedení, dokonce míří na 25 000 obyvatel. Nemyslitelné. My se tedy snažíme tento rozvoj usměrňovat. Nechceme ho zastavit nebo nějak "umrtvit", ale přemýšlet a dělat kroky, které mají smysl. Hlavně mít připravenou infrastrukturu.
Jestli tomu dobře rozumím, to je vás největší cíl, pokud budete potřetí zvolen?
Ano. V prvním volebním období jsme opravovali zanedbaný majetek města. Teď ve druhém už připravujeme nové stavby, začínáme dávat dohromady infrastrukturu. Ulice jsou tu strašné, podinvestovanost je zde kolem 400 milionů korun. A v tom chceme pokračovat, když dostaneme znovu důvěru.
Lze vlastně vysvětlit developerům, že by měli zabrzdit? Dělají přeci byznys a mají-li něco z minulosti slíbené...
No, jestli to jde vysvětlit... Já si myslím, že se společenská odpovědnost u některých korporací mění. Přijímají fakt, že by se na rozvoji infrastruktury měly podílet. Ale stále je tady ještě spousta lidí, kteří vycházejí z "veksláckého" způsobu podnikání. Největším zájmem je u nich vydělat prachy, jak to jen jde, s tím, že je město nezajímá. S nimi je nejhorší pořízení. Často vládnou metodami, které odpovídají zmíněnému slovu "vekslák". Snaží se nás zlomit všemi možnými, i nekalými, cestami. Také to je předmětem voleb. Mohou ovlivňovat veřejnost, a volby jsou cestou, jak dosadit na radnici lidi, kteří prosadí jejich zájem.
Stále si však myslím, že ambicí developera přeci je přijít, postavit, zinkasovat peníze a jít o "dům dál"...
To jo, ale ta společenská odpovědnost...i o tom je přeci ekonomika firmy, důvěra budoucích klientů. Musí stavět a chovat se tak, aby mohly získat další zakázky. Společnostem, které chtějí být na trhu delší dobu, může jakékoli podivné chování poškodit image. Strašně těžko se dlouhodobě prodávají domy, že se dá do inzerátu, že je v místě školka, škola a nakonec se ukáže, že nové sídliště je prakticky odříznuté od světa a děti nemají šanci se kamkoli dostat. To se opravdu děje. Město má ale velmi omezené možnosti, jak něco vyjednat. Bohužel takový je zákon, na rozdíl třeba od Rakouska či Německa, kde je manévrovací prostor pro města daleko větší.
U Říčanské ulice má vznikat nové sídliště, je to tak?
Územní studie soukromého investora existuje, ale je to projekt na delší dobu. Není to tak, že by se začalo stavět zítra, projekt může město ještě připomínkovat, podmínit, odložit. Zatím tak činíme 8 let, ale volby můžou trend změnit a otevřít projektu cestu. Jde o 25 bytových domů, což jsou stovky nových obyvatel. A zrovna zde si myslím, že je potřeba dobudovat dopravní infrastrukturu. Dnes Říčanskou ulici jezdí denně přes 20 000 aut. Už teď se na našich kruhových objezdech stojí, řidiči nám nadávají, že s tím nic neděláme. No, a pusťte do toho další tisícovku aut. To je klíčové, musíme mít hotové dopravní napojení, jinak se doprava ráno vůbec nehne.
Takže jsme u bolavé paty hlavního města a celé řady okolních měst a obcí, což je Pražský okruh, je to tak?
Určitě. Dokonce si myslím, že významné stavby, které jsou na rozlehlém území, by se měly podmínit výstavbou Pražského okruhu. Je to přesně ta infrastruktura, kterou my nutně potřebujeme, abychom se mohli rozvíjet. Je to i naše zodpovědnost, protože vedení města udělá jeden chybný krok a kvalita života v Říčanech se může rázem změnit k horšímu. Druhá věc je, že já nechci „obětovat“ lidi, kteří tu bydlí dnes. Stále nemáme některé ulice pod asfaltem, v silnicích jsou díry a podobně. S novou výstavbou obracíme pozornost směrem k novým obyvatelům, řešíme pro ně nové cesty, napojení. Tak to nechci. Myslím si, že je potřeba dát město dohromady zejména pro stávající obyvatele.
Můžete vy jako starosta tyto věci nějak zásadně ovlivňovat? Bouchnout do stolu s tím, že chcete to, to a to...
Všechno je to o vyjednávání, starosta musí mít především vizi. Ale také musí mít schopnost vyjednávat i umět občas přitvrdit. V našem případě je to třeba zákaz vjezdu tranzitu do Říčan. Budeme na něm trvat. Týká se to však jakéhokoli projektu, do kterého musíte dodávat energii. Starosta a jeho nejbližší lidi jsou vlastně energetické články, které dávají sílu a naplnění vize. Mě to baví. Je vzrušující, když se zasníte a řeknete si, že městu schází cyklostezka a in-line dráha a pak se od snu začnete blížit konečné realizaci. Přesto, že cesta k finální podobě samozřejmě není snadná.
Vraťme se k zákazu tranzitu. Jaká je tam situace? Značky už jste měli vyvěšené, hejtmanství vám to však zarazilo.
Jako novinář jsem dříve netušil, jaký problém je jedna značka, co je za tím papírování. Na všechno se vydává nějaké potvrzení, na každou čáru na silnici, vyjadřuje se policie, vstupují do toho vlastníci komunikace a mnoho dalších aspektů. Jenže jako starosta do mnoha věcí nemohu vstupovat, nemohu úředníkům radit či přikázat, co mají dělat. A oni na věc mají rozdílné názory. Takže v případě zákazu tranzitu jsme náš návrh znovu předložili, projednali jsme to s obcemi, máme poměrně širokou podporu i od těch, kterých se to přímo netýká. Jsou tři, čtyři subjekty, které mají výhrady. Zejména pražské městské části a Středočeský kraj po nás požadují, abychom nakreslili návrh na objízdné trasy.
To je ale přeci nesmysl, ne?
Podle nás ano, proto tam vedeme metodický spor. My tvrdíme, že nic takového řešit nemusíme. To se dělá jen v případě dočasných dopravních opatření, což zákaz není, a zadat objížďku tedy není třeba. A druhá věc je, že my tvrdíme, že právě Říčany se staly objízdnou trasou pro kamiony, které nechtějí jezdit po hlavní trase z Pražského kruhu po D1 do Prahy přes Průmyslovou na D11 či D8. Chápu, že kamioňáci nechtějí stát na Spořilově v koloně a jedou raději přes nás, Uhříněves a Měcholupy. My ale nemůžeme být objízdnou trasou, to není dlouhodobě možné!
Co kamiony, které jedou do skladů, vyložit zboží...?
To je něco úplně jiného. Ty samozřejmě budou moci přes Říčany dále jezdit, to je jasné. Ale znovu říkám - nechceme být objízdnou trasou. Proto věřím, že do konce prázdnin bychom měli mít znovu značky. Lidé po tom volají a čekají, až omezení konečně bude.
Jak se vám poslední čtyři roky starostovalo? Narážím na to, že jste se tak trochu rozpadli...
To je záležitost posledního roku. Jsem z toho smutný, protože jsem týmový hráč a táhnout za jeden provaz je pro mě zásadní. Ale musím říct, že se hodnotově lišíme, to bylo jádro sporu. Detaily, jako třeba tibetská vlajka. Pro mě není problém tento symbol vztahu ke svobodě vyvěsit, jsem člověk, který se neskrývá. Vážím si toho, co do české politiky a vůbec do české společnosti přinesl Václav Havel. A pořád věřím, že dobro je důležité. Společnost se v poslední době změnila. Zároveň si myslím, že v evropském měřítku bychom se měli semknout. Protože v konkurenci mezi Trumpem, Putinem a čínským prezidentem jsme ve velmi agresivním prostředí. Evropa je malá, ale samotná Česká republika ještě mnohem menší. Potřebujeme mít kolem sebe silné spojence, takže pro mě není problém mít na stole evropskou vlajku.
Jste hrdý Čech?
Jistě! Spousta lidí reaguje na základě strachu. I já chci české hodnoty, tradiční křesťanské hodnoty, bránit. Až přijde 28. říjen, tak to pořádně oslavím. Člověk musí rozlišovat a hlavně věci posuzovat jednotlivě. Nejnebezpečnější je kolektivní vina, kolektivní odsouzení. To bylo špatné na komunismu i fašismu. Ideologie pracující s kolektivní vinou páchají nesmírné škody na lidských osudech. Je lepší se na lidi dívat jednotlivě, vidět, kam a proč utíká a čeho se bojí. Jinak se dopouštíte chyby a třeba nelidského chování. V Říčanech máme člověka, který zde provozuje lékárnu. Pochází z arabského světa, ale nikoho to ani nenapadne, protože na ně mluví česky. Je to člověk, který do naší kultury zapadl a nepáchá vůbec nic špatného. Důležité je se s ním bavit o jeho pocitech, jeho pohledu a najednou člověk zjistí, že se nemusí bát. Na druhé straně jsou agresoři, kteří ničí a páchají zlo. Ti znamenají řadu bezpečnostních rizik a je třeba se s nimi vypořádat po právu a co nejrychleji.
Dobře, ale jak to chcete lidem vysvětlovat? Tím spíš, když se dnes podíváte do Parlamentu a vidíte i to, co jste popsal.
Možná vás překvapím, ale já si nemyslím, že složení Parlamentu je špatně. Demokracie je o tom, že své zástupce mají mít ve sněmovně všechny skupiny, taková společnost prostě je. Bývalá starostka mi řekla jednu věc, která je stoprocentní pravdou - každá akce vyvolá reakci. Prý si to mám zapamatovat, že to je nejdůležitější. Měla pravdu. Společnost na změny reaguje. My se tím učíme, procházíme těžkým obdobím, které má svá nebezpečí. Setkáváme se s něčím, co tady nebylo. A ještě pořád si žijeme úžasnou dobu. Když se podíváme, co lidé prožívali před 100 lety, za první světové války nebo po jejím skončení. Kdo z nás by v té době obstál, vydržet tolik útrap? Dnes reagujeme na něco, co je znepokojivé, co je pro nás ohrožující a musíme k tomu najít adekvátní přístup.
Zvládneme to? Obstojíme se ctít?
Myslím, že ano. Naše pozice v Evropě není špatná. Opatrnost je na místě, o tom nemůže být sporu. Bez ohledu na to, jak reaguje okolí. Německá společnost reaguje jinak, je tam břímě druhé světové války, chtějí konat správně a vypořádat se se vším jinak než my. Pokud jde o Francii či Anglii, to byly koloniální mocnosti. Jsou desítky let zvyklé na příval lidí z Afriky i arabských zemí. Ale i tam cítí určité nebezpečí, chtějí to řešit. My jsme rozdílnými kulturami do jisté míry nepolíbení, nemáme historii, která by podobné problémy řešila. Ale věřím nám, už mnohokrát jsme obstáli.
Řekněte mi ještě jednu věc, jak se vůbec člověk stane z novináře starostou města?
Se sousedy jsme se často bavili o tom, že vedení Říčan nedělá některé věci dobře. Ohrožovalo nás to přímo, co se týká kvality života. Zjistili jsme, že životní prostor se zmenšuje. Napřed jsme zkoušeli jednat s bývalými zastupiteli, ale to se moc nedařilo. Dokonce tvrdili, že jsme nátlaková skupina. Naštvalo mě to a šli jsme prostě do toho. Dnes je komunikace na radnici na úplně jiné úrovni. Když má někdo jiný názor, tak se ho snažím pochopit. Zatáhnout lidi do rozhodování. Nedělat nikomu naschvály, není to moje město.
Nechybí vám, že už nestojíte před kamerou?
Je to moje srdeční záležitost, nerad jsem tu práci opouštěl. I když ne úplně. Zůstaly mi Zázraky přírody, nějakých sedm dílů do roka. Zhruba 21 - 22 natáčecích dní rozprostřených do celého roku. Takže to práci starosty vůbec neohrožuje. Mám to jako formu dovolené, odpočinku o sobotách a nedělích.
Co je těžší, stát před kamerou, nebo před zastupitelstvem?
To je úplně něco jiného. Těžší je podle mě stát před kamerou. Z hlediska koncentrace na výkon, volby slov. Projev musí nějak vypadat. Kamera je složitější, ne v rámci rozhovoru s respondentem, tam je to v pohodě. Ale když jste v roli redaktora, to je mnohem těžší. Opravdu každé slovo musí přesně padnout. Kamera neodpouští. Naopak na zastupitelstvu se toho občas napovídá. Máme tam přeborníky, kteří mluví a mluví, ale i to je demokracie. Mě osobně ale baví víc dávat energii projektům, které změní město k hezčímu.