Zdeněk Srstka byl velký nejen tělem, ale také srdcem. Zdánlivě hromotluk, kterého také jeho konstituce k takovým filmovým rolím předurčovala, naplno odhaloval svoji křehkou duši v pořadu Chcete mě?, kde se spolu s Martou Kubišovou snažili pomáhat zvířatům bez domova. To byl sice možná vrchol jeho televizní kariéry, ale tou dobou měl za sebou mnohem větší úspěchy. Málokdo ví, že se ve svých dvaadvaceti letech stal bronzovým medailistou na mistrovství Evropy ve vzpírání a o tři roky později skončil v první desítce na olympiádě v Římě. Sportovní založení se mu pak hodilo i v jeho herecké kariéře.
Kaskadér s laskavým srdcem
Nedostával hlavní role, v mnoha filmech ani nepromluvil, přesto by naše kinematografie nebyla bez jeho působení úplná. Jeho kaskadérské kousky, ale i menší role zvláště v nezapomenutelných komediích dodaly snímkům nejen České televize tu pravou tečku svojí pravdivostí a zjevnou dobrosrdečností, s níž ztvárňoval i role drsňáků. Jinak to ani neuměl. Vzpomeňme takové snímky, jako je Rozpuštěný a vypuštěný (pamatujete, kdo byl průvodcem po kachní farmě? Ano: Kachny, kachny, kachny…), Adéla ještě nevečeřela, Fešák Hubert a desítky dalších filmů.
Mezi sousedy měl dobrou pověst
„Zdeňka Srstku jsem poznal jako velmi příjemného a sdílného člověka, bydlel u nás v sousedství,“ vzpomíná na herce dodnes pan Petr. Ve svém okolí byl herec oblíbený, což jistě vycházelo z jeho srdečné povahy. „Když se pan Srstka u nás v Újezdě nad Lesy podruhé oženil, hodně se o tom mluvilo. Já jsem ho potkával už v době, kdy na tom nebyl zdravotně tak špatně, a vždy byl velmi otevřený,“ potvrdil pan Petr, jehož totožnost je redakci známá.
Syn to dotáhl na ředitele zlaté kapličky
O tom, že měl Zdeněk Srstka herectví pravděpodobně v genech, svědčí i kariéra jeho jediného syna Jiřího, který se vydal po otcově stopách, ale ve svojí divadelní kariéře došel ještě mnohem výše, dokonce až do ředitelského křesla Národního divadla, kde zůstal více než osm let na přelomu tisíciletí.
Přijímal život se vším všudy
Když se pomalu začalo schylovat ke konci hercova života, dostihly jej následky jeho adrenalinových pohybů bohaté kariéry. To mu ale neubíralo na optimismu a pokoře, s níž svůj osud přijímal. „Potkával jsem ho třeba na nákupech a dal se s ním do řeči. I když už bylo vidět, že je nemocný, tak měl stále dobrou náladu, hovořili jsme o obyčejných věcech i zvířatech, která pan Srstka miloval, ale také o jeho filmových rolích,“ dokládá Srstkův soused jeho skutečnou lásku k němé tváři. „Loučili jsme se s tím, že jsem panu Srstkovi popřál hodně zdraví, ten mně opáčil, že by si ho jen přál více,“ popsal jedno z posledních setkání se svým slavným sousedem pan Petr.
Těžké poslední měsíce
V posledních měsících života už Zdeňka Srstku viděl jen málokdo. Stal se prakticky nepohyblivým a potřeboval celodenní péči svých nejbližších. Jen díky nim také nedošlo k tragédii, k níž se schylovalo jednoho mrazivého dne, kdy se odhodlaný herec vydal sám do zahrady. Bohužel upadl a nebyl schopen se sám zvednout. Jen péče manželky, která si brzy všimla jeho nepřítomnosti, a pomoc ostatních jej zachránily před umrznutím.
Zdeněk Srstka zemřel v létě roku 2019 po roce stráveném mezi zdmi svého domu. Ačkoliv nikdy vlastně nebyl zcela profesionálním hercem, zůstala po něm na stovka drobných rolí, které nám nedovolí na něj zapomenout.
Zdroj: autorský článek, respondent
KAM DÁL: Smutek těžce nemocného Saturnina: Kvůli nehodě, ohni a politice ztratil Oldřich Vízner všechny bratry.
