Ferdinand Peroutka byl významným novinářem a autorem mnoha textů, o které bychom se dodnes měli opírat. Rozhodně by mu ale v současné době nebyla věnována taková pozornost, nebýt – jemně řečeno – neobratného vyjádření Miloše Zemana o Peroutkově jisté příchylnosti k Adolfu Hitlerovi. Dalo by se říct, že bývalý prezident Peroutku znovu objevil pro současnou generaci, ačkoliv on sám z této kauzy příliš slávy nevytěžil. O údajném článku nazvaném „Hitler je gentleman“, který Miloš Zeman jistojistě viděl v Přítomnosti „vlevo dole“, víme snad všechno, i přesto, že ho nikdy nikdo nenašel. Kdo ale byl autorem tohoto neexistujícího článku a jaké byly jeho názory?
Šéfredaktor bez maturity
Ferdinand Peroutka se narodil v roce 1895 do pražské úřednické rodiny jako nejstarší ze tří dětí. Původně nadějný gymnazijní student se ale těsně před maturitou rozhodl, že vzdělávání už bylo dost a odešel do novinářského prostředí. Tím začala jeho celoživotní cesta publicisty, díky které jej známe dodnes. Nejprve působil jako redaktor v Tribuně, ale od roku 1924, tedy od svých devětadvaceti let až do začátku války vedl jako šéfredaktor tolik diskutovanou Přítomnost. Právě na jejích stránkách se měl dopustit článku, o kterém Miloš Zeman s takovou jistotou hovořil.
Vlivný novinář se nehodil nikomu
Ani za války a po ní se Ferdinand Peroutka novinařiny nevzdal, jen se jeho činnost přesunula do Lidových novin a na stránky dalších periodik. Svými politickými komentáři ovlivňoval a utvářel názory mnohých čtenářů, což se vzhledem k jeho kritice jak nacistické, tak později i komunistické ideologie stalo důvodem k nenávisti vůdců obou zmiňovaných režimů. Němci nejprve plánovali využít jeho vliv na veřejnost a získat jej na svoji stranu, ale článek „Dynamický život“, který s Peroutkovým podpisem vyšel na „oslavu“ Hitlerových padesátin nebyl vůbec takový, jak si představovali.
Celou válku prožil v koncentráku
Peroutkovo popření ochoty našeho národa stát za vůdcem jako jeden muž se podle všeho stalo důvodem novinářovy deportace do koncentračního tábora. Postupně v několika z nich – v Dachau, Buchenwaldu, ale i v dalších věznicích – prožil celou druhou světovou válku. Jako zázrakem vyvázl živý a dočkal se osvobození.
Za jediný text dvojí odsouzení
Mohl se ale radovat z nově nabyté svobody? Snad by to bývalo bylo možné, kdyby nepřišla další diktatura, tentokrát pro změnu komunistická. Stejný text, za který jej uvěznili Němci, protože nebyl dost servilní k jejich vůdci, vadil po válce také komunistům. Ti v něm naopak viděli symbol kolaborace. „Jak je možné lhát a nestydět se?“ zareagoval Ferdinand Peroutka na poválečné hodnocení tohoto nešťastného textu.
Komunistický převrat ho vyhnal z vlasti
I když se po skončení válečných hrůz několik měsíců zdálo, že se novinář bude moci vrátit do veřejného života, převrat v roce 1948 a nástup komunistů k moci byl nejen pro něho jasným signálem, že takto to nepůjde. Rozhodl se proto pro emigraci a jeho novým domovem se po tříleté zastávce v Anglii stal New York, profesně pak redakce rádia Svobodná Evropa. Jako jeden z velkých zastánců československého národa a jeho svobody se tak jen těžko mohl na začátku války počítat mezi příznivce Adolfa Hitlera, jak je mu podsouváno zvláště lidmi, kteří si přečtou jen vytržené věty z jeho obsáhlých textů. Právě z důvodu této zkratkovitosti mu bylo vyčítáno předválečné vyzdvihování či snad obdiv k našim německým sousedům.
Až do smrti v exilu
Kdyby tomu tak ve skutečnosti bylo, neměl by jistě takový problém připojit se k těm novinářům, kteří byli za protektorátu ochotni minimálně vyhovět požadavkům nacistů a svoji tvorbu přizpůsobit novým poměrům. Kdyby byl skutečně tak „názorově ohebný“, nestrávil by válečné roky v koncentračních táborech. Kdyby dokázal a hlavně byl ochoten svoje světové názory přizpůsobovat řeči a módě doby, nemusel by dobu budování šťastných československých komunistických zítřků pod vedením našich přátel ze Sovětského svazu prožívat za hranicemi své vlasti, kde také v roce 1978 zemřel.
Zdroj: wikipedie, ceskatelevize, dvojka.rozhlas
KAM DÁL: Blízko třetí světové válce: Sověti vyprovokovali USA k akci, jaderné katastrofě zabránil jediný muž.
