Český volič je zvláštní druh. Slepé obdivování Babiše stoupá s věkem, menší vzdělaností a kultem Zemana

Česká politická scéna je jako na houpačce. Nejprve to vypadalo na odchod celé vlády, pak pouze premiéra Sobotky a nakonec zůstali všichni. Ovšem kromě "hlavního" aktéra Andreje Babiše. Exministr financí ovšem z boje vyšel jako vítěz. Přesto (nebo právě proto), že ze své funkce odešel. Jeho ANO podle předvolebních průzkumů společnosti TNS Kantar provedených pro Českou televizi jasně drtí konkurenci. Jak je to možné? 

Hra na zlého muže nezabrala

Pro vysvětlení není třeba chodit nikam daleko ani vytvářet speciální grafy či tabulky. Zkrátka. Sobotka je vnímán jako ten, kdo za všechno může. ČSSD funguje na scéně dlouho, má za sebou řadu skandálů. Nové voliče získávala jen nárazově, spíš na dobře zvolená hesla a populismus než na reálné výsledky. Strana si "nováčky" nikdy nedokázala dlouhodobě udržet. Její předseda není silný vůdce, to se vědělo vždycky. Během vládní krize sice ukázal zoubky, ale vlastně jen proto, že jemu osobně teklo do bot. A Babiš perfektně sehrál svoji roli mučedníka a uplakánka, kterému všichni kolem ubližují. Další metou tak klidně mohou být prkna Národního divadla.

Veřejnost možná v první chvíli vnímala Sobotkovo vzepření se prezidentovi jako projev odvahy, to ale velmi brzy vzalo za své. Sobotka totiž dál hrál politické šachy, opět nejednal jako chlap. Přitom voliči toho "borce" potřebovali. Premiér místo toho skákal z místa na místo. Jednou podával demisi vlády, podruhé si balil věci a opuštěl demonstrativně svůj teplý flek, nakonec ale zůstal. Kdo se může divit, že ho v průzkumu pozitivně hodnotila pouze pětina dotázaných? Smutné číslo.

Zeman a Babiš jedno tělo jsou

Jasně se však ukazuje, že někdy až slepé obdivování lídra hnutí ANO Andreje Babiše má stejné kořeny jako "fanatismus" k osobě prezidenta Miloše Zemana. Dá se totiž říct, že kdo tleská jednomu, bere za svého i druhého. Navíc jde hlavně o lidi v důchodovém věku a občany ekonomicky v podstatě neaktivní. Tam je Miloš Zeman "kultem", osobou uctívanou a velebenou. Neplatí to samozřejmě stoprocentně, ale výše zmíněný průzkum hovoří celkem jasně. 

Bezesporu stojíme na rozcestí. Říjnové volby ukáží, kam se bude Česká republika ubírat. Je velkou otázkou, kdo vůbec půjde hodit svůj hlas do uren. To bude nejspíš alfa a omega všeho. Voliči Andreje Babiše si tu možnost zřejmě ujít nenechají, na což také tento stratég spoléhá. Bývalý vicepremiér už pět let moc dobře ví, co chce, a jde si za tím. V tomto ohledu si zaslouží obrovský obdiv. Další zásadní otázkou je, zda ho vůbec někdo dokáže zastavit. A pokud ano, kdo?

Politické strany jsou rozpolcené nebo slabé. Není tu žádná osobnost, která by bouchla do stolu a řekla: pojďte za mnou, já vás z toho marastu vyvedu. Babiš se tak může domluvit s komunisty (což se už podle kuolárních informací stalo) a ve sněmovně si prosadí cokoli, co bude chtít. Poslední instancí a kontrolou by měl být v takové chvíli prezident a případně použít své právo zákon nepodepsat. Ale opravdu někdo věří tomu, že by se tohle stalo? 

Kdo za to může?

Lidé, kteří jsou na druhém pólu předvolebních průzkůmů, většinou tedy z velkých měst a s vyšším vzděláním, mají tendenci remcat (ostatně, to nám jde skvěle). Tvrdí, že venkov všechno "pos**e". Někdy mají dokonce pocit, že člověk má čas a náladu hodiny studovat předvolební programy, luštit, kdo může za tu či onu krizi. Tak vězte, že opravdu nemá. Ve chvíli, kdy přijde na pohled silný jedinec s perfektně zvládnutým marketingem a má plán, těžko mu odolávat.

Tím spíš, když tu už roky panuje chaos a tradičním politickým stranám jde skvěle především házet špínu na druhé, než aby se raději soustředily na vládnutí a rozumný dialog. Výsledek těchto půtek prožíváme v přínem přenosu jako vyvrcholení nepovedené reality show.   

Buď jak buď, jsme dnes v docela schizofrenní situaci. Jedni se klepou, aby Babiš nevyhrál, druzí si nepřejí nic jiného. Zvítězí nakonec ten, kdo dokáže lépe přesvědčit druhou stranu o své pravdě. Předseda hnutí ANO je teď na koni a má-li ho z něj někdo shodit, musí to být opravdu velká rána. Ani pak ale asi nebude jasno. Český volič je totiž velmi zvláštní druh.

Dokáže hodiny nadávat například na nový protikuřácký zákon. Zároveň mu však nevadí ovlivňování médií, podivné financování vlastních firem nebo neschopnost vysvětlit vlastní účetní transakce. Takže jak s námi vlastně pracovat?