Starosta Králova Dvora: Město se jako firma určitě řídit nedá

Jako úspěšný byznysman jste v roce 2002 vstoupil do politiky, co vás to, proboha, popadlo?
Nemyslím si, že bych byl tak moc úspěšný v podnikání, musím říct, že jsem naprosto spokojen se stavem, který nyní je. Rozhodně se nechci stát poslancem ani senátorem, naplňuje mě působení v komunální politice, a to především proto, že vidím výsledky své práce prakticky okamžitě, oproti tomu poslanci moc mluví a mluví a mluví. Navíc jsem cítil podporu. Hned v prvním období jsem se stal neuvolněným starostou Králova Dvora, ve druhém pak uvolněným. To člověka nakopne.

V čem jste podnikal?
Začínal jsem jako úplně maličkatý podnikatel se Škodou 120 půjčenou od rodičů. Jezdil jsem do Litoměřic pro květáky a prodával je na trhu. Později jsem si pořídil Avii a začal zavážet do obchodů, pak jsem si otevřel napřed malý obchod, postupně se z toho stal obchod větší s velkoobchodem. Stal jsem se zakládajícím členem společnosti Eso Market, která má dnes síť stovek obchodů nejen ve Středočeském kraji.

To zní jako pohádka. Proč jste odešel?
S odstupem času myslím, že to bylo právě v pravou chvíli. Nechal jsem se tzv. vyplatit, pořídil dvě nemovitosti, které jsme předělali, a dnes je pronajímám. Zkrátka jsem se chtěl věnovat jiným věcem.

Můžete tedy určitě zodpovědně říct: Dá se město řídit jako firma?
V žádném případě! Když vezmu jen ten nejzákladnější rozdíl, což je rozhodovací pravomoc. Ve firmě si vše řídíte sám, ve městě máte zastupitele i občany. Prostě je to nesmysl a ani stát se nedá řídit jako firma.

Coby starosta kroutíte druhé období. Jak moc jste zvažoval, jestli do toho znovu jít? A půjdete i potřetí?
Nad svou kandidaturou do současného volebního období jsem moc nepřemýšlel, chtěl jsem jednoduše pokračovat v načaté práci. Výsledky komunálních voleb v Králově Dvoře pro mě byly obrovskou vzpruhou a vlily mi novou sílu. Ohledně své případné třetí snahy kandidovat na starostu musím přiznat, že jsem opravdu hodně zvažoval, zda pokračovat či ne. Kdybyste mi stejnou otázku položil v prosinci, nejspíš bych odpověděl, že potřetí kandidovat nebudu. Rodiče i přítelkyně mě přesvědčovali, ať už toho nechám.

Co vás přesvědčilo o opaku?
Za prvé jsem si koupil nové sako, tak ho přeci musím nosit. A za druhé dcera, která bude poprvé volit. Ale teď vážně. Cítil jsem, že na stole nechávám spoustu rozdělané práce. A nepřišlo mi férové utíkat a na někoho to přehodit. Takže bych rád některé projekty dotáhnul do konce, třeba sběrný dvůr, to je projekt na cca tři roky. Mohu tak říci, že se budu snažit ještě jednou kandidovat na starostu našeho města.

Za co byste se pochválil, co jste jako starosta pro město udělal?
Není to jen moje zásluha, pracujeme na tom všichni. Jak zastupitelstvo, tak spousta dalších lidí, členové komisí a výborů. Ale určitě bych vyzdvihl stav ekonomiky. Sice máme dluh dvacet milionů, ale na účtu je milionů sedmdesát. A je důležité, že navazujeme na naše předchůdce. Dokončily se stavby dvou školek, otevřela se poliklinika. Ještě před pár lety jsme neměli třeba zubaře, to všechno se mění. Dodělali jsme protipovodňové zábrany, což byla investice zhruba za 300 milionů. Opravujeme komunikace, chodníky, vysadili jsme čtyřicet tisíc stromů a keřů a tak dále. Je toho opravdu hodně.

Slyšel jsem, že přistavujete i co se týká školy...
To je pravda, dokončuje se nový pavilon. Jsme zatím v termínu, vše by se mělo stíhat tak, jak bylo naplánováno. Cena je 130 milionů, 60 milionů jsme dostali dotaci. Budeme mít devět tříd a čtyři půlené. Nechal jsem se takzvaně „ukecat“ od našich učitelek na moderní interiér a vypadá to, že šlo o dobrý tah. Pravidelně vše kontrolujeme, máme ustanovenu kontrolní komisi, která na práce dohlíží. Jsou tam všichni zastupitelé, z nichž tři jsou učitelé. Všichni září spokojeností a nikdo nemůže říct, že o něčem nevěděl. Mimochodem, bude se jednat o největší školu na okrese Beroun s bezbariérovým přístupem a například i evakuačním výtahem.

To je asi dobrý nápad, nechat všechny případné kritiky od začátku nahlížet pod pokličku, že?
Určitě. Dobré pro všechny strany. Ale já nepřemýšlím politicky. Vždyť jsem tu měl na návštěvě pana Ratha, pana Babiše, premiéra Sobotku a další. Razím heslo „chovej se k lidem tak, jak chceš, aby se chovali oni k tobě“. Také proto jsem zastupitelům nakoupil notebooky, všichni mohou být stále v obraze a ve spojení a hlavně dostávají veškeré materiály, smlouvy, projektové dokumentace atd. Můžeme společně mít jiný politický názor, ale v našem městě to není o politice, ale o práci a chtění pracovat pro město. Jsem rád a hrdý na to, že mohu být členem tohoto zastupitelstva.

Chtěl vůbec někdy někdo váš post?
Před výsledkem voleb chce být tzv. každá jednička starostou. Dokonce za mnou přišel jeden po cca půl roce s tím, že si vůbec nedovedl představit, co všechno to obnáší. Musím říct, že necítím tlak, že by někdo chtěl být v současné době na mém místě. Ale vážně, je to o komunikaci a „face to face“ jednání. Máme tu osm politických stran, ale nemáme problém se domluvit na věcech, které jsou dobré pro město.

Jak lidé vnímají politiku, zlepšuje se to?
Před několika lety se pohled veřejnosti změnil k lepšímu. Ale nejen podle častého mediálního výroku „všichni kradu“ se to vrátilo zase o deset let zpátky. Je to smutný příběh.

Tak jako současná ODS, jejíž jste členem?
Jsem tam nějakých patnáct let a přiznávám, že občas jsem měl velkou chuť odejít. Ne, když to bylo nejhorší a padaly preference nebo se provalily nějaké skandály. Ale ve chvíli, kdy se do čela kandidátek dostávali lidé, kteří ODS nemají absolutně co dát a navíc jsou spojeni s průšvihy.

Proč jste zůstal?
Protože tam jsou lidé, jako třeba Honza Skopeček. Tam vidím budoucnost ODS. V lidech, kteří hodně vědí a ještě víc toho dokáží zrealizovat. A pokud  bych jednou odešel, určitě ne do jiné strany.

Chcete, aby se do Králova Dvora stěhovali noví lidé?
Teď v podstatě nemají kam. Lépe řečeno, nenabízíme žádné nové lokality na bydlení. Záměrně jsme developerům ztížili podmínky, jak získat pozemky. Rozvoj města by byl až moc skokový, což by bylo spíš kontraproduktivní. Jsme zajedno v tom, že se samozřejmě chceme posunovat dopředu, ale pomalu a s rozmyslem.