Petr Gazdík: Proti Babišovi se teď bránit nejde, ale pravda se ukáže

Proč jste se dal na politiku? Vypadáte jako docela rozumný člověk...
Tak to děkuji (směje se). Celé to bylo takové nechtěné. Mám v životě štěstí, nebo možná neštěstí, že když něco nechci, tak se to stane.

Takže starosta omylem?
Víceméně. Starostou jsem se stal proto, že jsem byl skautem a u nás v obci Suchá Loz jsme chtěli stavět skautskou chatu. Bylo potřeba to prosadit, a tak jsem se nechal přesvědčit, ať kandiduji. Říkali mi, že když jsou v zastupitelstvu myslivci, hasiči nebo včelaři, tak by mohli být i skauti.

To bylo opravdu tak snadné?
Spíše překvapivé. U nás nevyhrával volby nikdo jiný než KDU-ČSL. Já jsem sestavil kandidátku, která měla věkový průměr sedmadvacet let. Mně bylo o rok víc a i přes svou nechuť jsem se zkrátka stal starostou. Byl jsem do té doby spokojený učitel na základní škole, neměl jsem politické ambice.

To byl rok 2002. Takže se dá říct, že jste přišel právě včas, ať byla ta cesta jakákoli...
V roce 2003 jsme vstoupili do Evropské unie a já zjistil, že když zaplatím všechny mandatorní výdaje, zůstane mi zhruba půl milionu korun na veškeré investice. Začínal jsem přemýšlet, jestli to už není na hraně, jestli to má vůbec smysl. Proto jsme si hodně slibovali od evropských fondů. A přišel další mezník, což byly krajské volby v roce 2004. Chtěli jsme v zastupitelstvu kraje někoho, kdo by nám sděloval informace, zda bude více peněz na čističky, na zateplování domů, cyklostezky apod.

Takže zase vůbec nešlo o politiku?
Může to znít zvláštně, ale opravdu ne. Tehdy u nás fungovalo Sdružení nezávislých kandidátů. Dalo se nás dohromady asi třicet starostů a říkali jsme jim, ať si vyberou jednoho, koho dají na volitelné místo. Jen kvůli informacím, nic víc, nic míň. Poslali nás tenkrát, jelikož jste seriózní médium, tak do pryč. Mě to strašně štvalo a s kolegy jsme založili hnutí Nezávislí starostové pro kraj. Uspěli jsme a získali tři mandáty.

Dobře, ale kdy přišel skok do "velké" politiky?
Když jsem začal bojovat za rozpočtové určení daní, za změnu zákona. Protože jsem chtěl změnit nespravedlivé a diskriminační financování obcí a měst v České republice. Když to hodně zjednoduším, tak se mi to podařilo.

Žalobou na Českou republiku...
Ano, moje obec zažalovala Českou republiku k Evropskému soudu pro lidská práva. Já jsem tehdy šel vyjednávat jako žalující strana s ministrem financí Kalouskem. Dohodli jsme se. Zákon se poprvé změnil v roce 2008 a šestiapůlnásobný diskriminační rozdíl mezi nejchudší obcí a hlavním městem se snížil na zhruba čtyřapůlnásobek. Poté jsem kandidoval do sněmovny, abychom to posunuli zase dál. V roce 2012 se to povedlo a rozdíl byl trojnásobný. A před pár dny Senát schválil poslední změnu rozpočtového určení daní, která vrací koeficient DPH. To je dalších 8 a půl miliardy pro obce a města. Můj hlavní úkol je tedy splněn.

To zní jako zavírám krám a mějte se tu pěkně...
Ani náhodou. Vždy mám deset cílů. Člověk nezachrání celé lidstvo, ale deset věcí je o něčem jiném. Dalším cílem byla třeba změna jednacího řádu sněmovny tak, aby nebyla továrnou na zákony. Podařilo se mi zpomalit zákonodárný proces, všechny pozměňovací návrhy musí jít znovu do garančního výboru, nemůže se stát, že by poslanci neměli šanci se v nich vyznat, a tak dále.

Nikdy jste nešel primárně po funkcích, jak se tak hezky říká, po korytě?
Myslím si, že funkce je prostředek k tomu, abyste mohl něco posunout. To, že se stanete starostou, vám umožňuje čtyři roky zásadním způsobem ovlivňovat chod obce. Když jste poslanec, navrhujete zákony, účastníte se celého procesu. Jako místopředseda sněmovny máte zase o něco větší pravomoci a možnosti. Pokud jdete jenom po funkci, tak je to špatně. U některých kolegů to bohužel vidím. Politika by se však měla dělat tak, že máte konkrétní cíl a funkce vám může pomoci.

Co vás šokovalo, když jste poprvé vešel do sněmovny?
První šok byl, že když vás zvolí, tak se během několika hodin stanete z oblíbeného starosty nenáviděným poslancem. Lidé na vás začnou koukat jinak. I když jste stejný, za tu chvíli se nestihnete změnit. Podle nich už ale takřka nic neděláte, kradete, jíte v restauracích za směšné částky. Takový je náhled veřejnosti na poslance.

Může se tento pohled změnit?
Ano, ale je to postupný proces. Jsme v začarovaném kruhu. Velká řada schopných a úspěšných lidí do politiky nevstoupí, protože si nechce kazit jméno. Reálný stav politiky tím trpí, protože elita národa do ní nejde. Až se to změní, tak se otočí i to vnímání veřejnosti. Ale nebude to rozhodně zítra.

Jako dlouholetý pedagog, máte pocit, že je třeba kolegy ve sněmovně vychovávat?
Víte, že vychovávat můžete do tří let, pak můžete jen ovlivňovat. Vzhledem k tomu, že všichni kolegové jsou starší než tři roky, tak bych si je vychovávat netroufal. Mojí snahou, třeba jako řídícího schůze, je vnést tam trochu legraci, nadhled, aby to nebyla taková suchárna, ve vypjatých chvílích odlehčit. Někdy je totiž atmosféra tak hustá, že by se dala krájet.

Co je největší hrozbou pro Českou republiku, je to Andrej Babiš?
Nemyslím si, že to jde personifikovat na jednu osobu. Obecně to vidím jako příklon k autoritářskému typu vládnutí. Mluvil o tom velmi "moudře" i pan prezident. Tvrdil, že velké projekty se snáz prosazují v autoritářských režimech. To, že u toho někdo trpí nesvobodou nebo dokonce zemře, už je asi riziko povolání. Takže tohle já považuji za velkou hrozbu. Protože je samozřejmě možné dojít demokratickými prostředky k nedemokratickému režimu nebo k nějaké polodiktatuře. V dnešním rozhádaném světě považuji za nebezpečné odklon od naší euroatlantické aliance někam na východ.

Myslíte, že se můžeme stát jakousi montovnou gigantických ekonomik?
Ano, jistě. Přestaneme být to, co jsme byli, to jest vzdělanostní ekonomikou. Spokojíme se s tím, že úroveň naší vzdělanosti klesá, byť máme papírově více vysokoškolských studentů. Staneme se skanzenem, kam se asijské ekonomiky budou jezdit dívat, jak se montuje to, co oni vymysleli jako patent. 

Bojíte se toho?
Na rozdíl od řadového občana nesu větší odpovědnost, protože jsem volený zástupce. Moje obavy jsou proto mnohem větší a občas mi to nedává spát.

Jak z toho ven? Názor lidí na politiku jste nakonec sám zmiňoval. Lidé mají pocit, že všichni kradou a...
Vidíte, já nikdy nic neukradl. Bydlím v obci, která má 1 200 obyvatel, dělám tam posledních patnáct let starostu nebo místostarostu, moji předci tam žili 500 let, máme číslo domu 2. Kdyby mi někdo dal úplatek, tak nevím, k čemu by mi to bylo. Vždyť bych v té obci ani nemohl vydržet. Kdyby to prosáklo, musel bych se vystěhovat, žít jinde. 

S kým byste jako STAN nikdy nespolupracovali?
S jakoukoli extrémistickou silou. A momentálně ani s Andrejem Babišem, protože čelí několika nevyvráceným podezřením. Navíc se neshodneme ani programově. Jeho poslední „báječný“ nápad, že chce rušit zastupitelstva a vytvořit znovu předsedy národních výborů, kteří spolu se soudruhem tajemníkem budou řídit obec či město a nebudou korigování zastupitelstvem? To nelze. Potřebujeme korekci lidí, kteří mají na věc jiný pohled.

Je něco, co na Andreji Babišovi oceňujete a nezaspaly další politické strany?
Jeho komunikativnost, pracovitost, jak chodí mezi lidi. A jestli zaspaly? To nevím. ANO má obrovský tým lidí, které Andrej Babiš zčásti platí. Pokud vím, má několik jen na Twitter, několik jen na Facebook, to stojí obrovské peníze. Ne každá strana si to může dovolit. Je to více o penězích, než o realitě. Ne každý ale tohle odhalí.

A mají občané vůbec možnost tohle odhalit, jak se mají bránit?
Nemají se jak bránit. Je to jako v každé úžasné reklamě. Když vidíte reklamu na prášek na praní, který zázračně vyčistí všechny skvrny, je to úžasná věc. Ale jakmile ho vyzkoušíte v reálu, tak zjistíte, že skvrny nezmizely. To je cesta, kterou si musíme projít. A dokud lidé nezjistí...

...tak už bude pozdě!
Pak je to o mechanismech a o tom, proti čemu se ohrazuji. Tedy proti zrušení zastupitelstev, Senátu nebo snížení počtu poslanců. Protože když se to stane, celé to ovládat by bylo mnohem jednodušší. Budu bojovat do roztrhání těla, klidně se někde přivážu, ale nikdy se nesmí stát, že bychom nemohli udělat takovou systémovou změnu, která by lidem nedala šanci ve chvíli, kdy zjistí, že ten prášek skvrny neodstraňuje a oni musí koupit jiný. V okamžiku, kdy v obchodě bude jeden prášek, bude už pozdě.

Prášek jménem koalice KDU-ČSL a STAN se však také poněkud rozdrobil. Nemůže tohle volič vnímat jako zbabělost? Průzkumy jim nedávaly moc šancí, tak to zabalili...
Promiňte, ale nebyli jsme to my, kdo k tomu kroku dali impuls. Poctivě jsme se snažili o spojení, které může změnit českou politickou scénu. Ano, zasáhl do toho strach z deseti procent a panika, že je nedostaneme. Já osobně stále věřím, že by se nám to podařilo. Na druhou stranu rozhodnutí KDU respektuji. Nevyšlo to, tak teď musíme udělat vše pro to, abychom se tam dostali sami. Mrzelo by mě, kdyby nás volič viděl jako zbabělce.

Jiná koalice už ve hře není, například s Piráty?
Není, půjdeme opravdu sami za sebe. Nabídka Pirátů pro nás reálná ani nebyla. Oni to také snad ani nemysleli vážně. Jsou to fajn hoši, nicméně jejich program není v některých oblastech s naším kompatibilní.