Jan Skopeček: Stát přestává být pro lidi služebníkem, stává se jejich pánem

Pane Skopečku, baví vás politika, stále ještě nejste znechucen?
Kdyby mě nebavila, dělal bych něco jiného. Nevěřím politikům, kteří tvrdí, že v politice být vlastně nechtějí, že jim to strašně ubližuje a že je to z jejich strany oběť pro dobro vlasti. Že by vlastně rádi dělali úplně něco jiného a v politice být nemuseli. Jsou to jen povídačky, a před takovými pokryteckými politiky varuji.

Dobro vlasti, nebo to, aby se České republice dařilo, by ale zájmem každého politika být mělo, že ano?
Jistě, že ano. Chci, aby naše země vypadala dobře, plánuji zde založit rodinu a prožít celý život. Politik musí mít ambici posunout naší zemi pozitivním směrem dopředu, jinak je zbytečný. K tomu musí mít vizi, znalosti, ideje a pevné přesvědčení spolu s motivací uspět. Nikoliv láteřit na to, jak ho politika trápí. Já nepopírám, že mě tato práce baví a naplňuje, necítím se jako oběť. Samozřejmě, že má politika i stinné stránky, je to zásah do soukromí, ale každá profese má své. Zkrátka, kdo říká, že ho politika nebaví, většinou neuspěl ve volbách, nebo ho někde nechtějí.

Jak vy jste se vlastně v politice ocitnul?
U mě to bylo spontánní a přirozené. V 1989 roce mi bylo devět let, jako dítě jsem tedy zažil poměrně velké politické zvraty. Později jsem si vždycky ke studiu vybíral ekonomické obory, následně přišla ekonomická transformace. Mimochodem, ta byla podle mého názoru v porovnání s jinými státy velmi úspěšná i přes veškeré mediální útoky. Přinesla nám tržní ekonomiku, podnikání a svobodu. Byla to věc, kterou musel během dospívání každý více či méně vnímat. Mě to začalo zajímat, četl jsem noviny, sledoval vše v televizi, zajímal se. A pak mě začalo štvát, že se nastolený trend začal obracet. 

Jak to myslíte?
Od státu se šlo k jednotlivci, od totality ke svobodě, od regulace k liberalizaci, to bylo fajn. Po jisté době se to ale zastavilo a najednou stát začal přebírat řadu funkcí a rolí, které podle mého názoru nemá mít. Začali přibývat úředníci, nařízení, byrokracie. Samozřejmě vše bylo spojené se změnami v politické rovině, které mi nepřišly lidsky v pořádku. Proto jsem se rozhodl, že do toho vstoupím aktivně.

Takže jste to měl naplánované?
To ne. Dělat plány na to, že chcete být v politice, to snad ani není možné. Potřebujete být ve správný čas na správném místě.  Navíc z mé rodiny ani známých politiku nikdy nikdo nedělal. Já si našel na internetu nejbližší místní sdružení ODS, poslal přihlášku a za pár dní ji podepsal. To byl začátek mé politické kariéry, v podstatě na základě celospolečenské atmosféry.

Začal jste tedy v v Hořovicích, dostal se do místního zastupitelstva, za chvíli už jste ale byl v kraji, to je ale docela raketový start, ne?
Hodně tomu pomohl fakt, že ODS tenkrát krajské volby vyhrála naprosto drtivě, získali jsme čtyřicet procent. Musím ale říct, že práce na regionální úrovni vůbec nelituji, právě naopak. Myslím, že politika má v sobě kus řemesla. Jsou věci, které člověk musí umět a je třeba je mít naučené. Tahle zkušenost mi dala hrozně moc.

Co to pro vás vlastně je? Politika...
Zrcadlem. Odrazem společnosti. Proto mám za to, že v ní musí být zástupci mnoha profesí, lékaři, učitelé, ekonomové, právníci a tak dále. Prostě vzorek nás všech.

Je to místo pro úspěšné lidi?
Mělo by být, ale i pro ty neúspěšné. Je to o tom, co jsem říkal před chvílí. Onen vzorek platí i v tomto případě. Nedělejme si iluze, že někdy bude politika jen přehlídkou úspěšných, charakterních, geniálních lidí. Ani náhodou, taková totiž není ani naše společnost. Mělo by to však motivovat voliče, aby se vždy snažil vybrat jen ty nejlepší. Nicméně to nebude stoprocentní a dokonalé.

Je to i případ ODS, kdy se jí nevyhýbaly skandály?Ano, i ODS reprezentovali lidé, kteří se zpronevěřili programu nebo kteří nedělali straně dobré jméno. Na druhou se s tím vždy vypořádala a dnes ji reprezentují bezúhonní lidé. A, aniž bych si chtěl stěžovat, je třeba říct, že když se stane nějaký průšvih na straně ODS, jsou toho plné noviny, obrovský skandál a hned se do strany střílí. Vůbec to neomlouvám, nemá se to dít a je to vždy chyba. Ale když se podíváme na jiné politické strany, tak za daleko větší kauzy se neděje nic. Mohl bych říct desítky a desítky příkladů, co projde našim politickým konkurentům. Je to nesouměřitelné. Ale znovu říkám, není to omluva ani výmluva.

Může už vám tedy současný volič věřit, může si být jistý, že jste lepší stranou, než jste bývali?
Důvěra se rychle ztrácí a velmi těžko získává zpět. Snažím se vždy vysvětlovat, že ODS je seskupení tisíců lidí a členů. Je tradiční v dobrém slova smyslu, má místní, oblastní i regionální sdružení a hlavní centrálu. A chce-li být člověk na kandidátce, například do sněmovny, musí tím vším projít a kolegy postupně přesvědčit o tom, že má kvalitu. Vždy čelí větší či menší konkurenci členů, musí být zvolen hned několikrát. Garance ODS je, ve většině případů skrz toto síto projdou lidé, na které se dá spolehnout. To, že se tu a tam objeví někdo, kdo v exekutivní roli selže, tomu se zabránit nedá. Ale znovu, tradiční strany mají mechanismy, jak se s tím vypořádat, jak na jeho místo zvolit někoho jiného a pokračovat dál. Hlavní jsou myšlenky a ideové zaměření, které si strana nese dál.

Je to něco jako bezpečnostní prvek?
Přesně tak. Nejhorší jsou strany, které někdo vlastní, nebo kde je jeden člověk, který rozhoduje a přibírá si své kamarády. Tam tento prvek absolutně chybí.

Čím si ta selhání v nejvyšších funkcích vysvětlujete? Je to tím, že člověk má moc, svým způsobem ovládá ostatní a "zblbne"?
Tak, jak v politice stoupáte, postupně se vám otevírají dveře do dalších sfér společnosti. Najednou vás zvou na luxusní večírky, chodíte na parádní akce, máte pocit, že jste skutečně mezi „elitou“. Ovšem osobnosti, které jsou skutečně velké, se ošálit nenechají. Lidé, kteří ještě nejsou „hotoví“, mohou podlehnout. Ale nedělil bych to na konkrétní politické strany. Všude najdete někoho, kdo to ustojí a naopak.

A vy, jste v tomto ohledu v pořádku?
Já doufám, že ano. I díky tomu, že můj postup byl relativně pomalý. Z komunální politiky jsem se stal poradcem prezidenta Klause, kde jsem měl šanci se potkat se státníky z jiných zemí, účastnit se recepcí na nejvyšší společenské úrovni. Nasával jsem to postupně a s pokorou.

S jakým výsledkem byste byl po volbách jako středočeský lídr strany spokojen?
Byl bych spokojený, kdyby po volbách vznikla vláda, která zachová politický systém založený na demokracii a politické soutěži. Můj největší úkol je teď přesvědčit lidi, že ve středních Čechách nabízíme kvalitní kandidáty, kteří budou schopni naplnit program. Je před námi úkol udělat takový výsledek, že tady nebude jeden hegemon, který si bude vybírat a vyzobávat chudé nevěsty k tomu, se kterou utvoří vládu.

Samozřejmě narážíte na ANO a Andreje Babiše...
Jistě. Protože jeho model postavený na tom, že přizpůsobuje politiku tomu, jak vychází průzkumy, je mnohdy mnohem nebezpečnější než levicová vize. Tam alespoň víte, na čem jste. S komunisty nesouhlasíte, protože nabízejí přesný opak toho co vy. Se sociálními demokraty nic, protože nechcete vysoké a složité daně, které ve svém programu nabízejí. Ale hnutí ANO nemá svoji ideologii, nemá nic, za čím by si stálo. Andrej Babiš nenabízí vizi postavenou na hodnotách a myšlenkách, které by byl schopen prosazovat i ve chvílích, kdy se mu za to netleská. Ale rozhodně nechci kampaň postavit jen na nějaké hloupé kritice jeho osoby.

O čem budou říjnové volby?
Hlavně o charakteru této země. Budeme chtít splnit program, to je jasné. Snížení daní je pro nás důležité, je to naše vlajková loď. Ale jestli bude sazba o kousíček výš nebo níž, je ve finále jedno. Hlavně musíme zabránit tomu, aby stát dál postupoval tak, jak postupuje teď.

Co to konkrétně znamená?
To, že získává další a další pravomoci, přerozděluje finance, reguluje trh, lidi buzeruje a vychovává. To je hlavní otázka, kterou volby musí vyřešit.

Dobře, ale když budu chtít příklady, tak...
...vám je dám. Víme, že se začali pokutovat lidé na lodičkách, jestli náhodou nemají vypité jedno pivo. Dočetli jsme se, jak velitel strážníků káral své podřízené, že vybírají málo pokut. Vidíme, že někde chtěli pokutovat člověka, který si na parkovišti zapomněl zavřít okénko vlastního auta. To jsou symbolické věci, které ukazují na jednu fatální nebezpečnou věc, a to tu, že stát přestává být služebníkem občanů, svých daňových poplatníků, kteří ho živí, a stává se jejich pánem. Bobtná, vymýšlí nové a nové regulace, kontroluje lidi, pokutuje je. Vytváří se prostor, kdy vždycky něco porušujeme. Protože těch zákonů a vyhlášek je tolik a jsou natolik přísné. Stát si na nás vždycky něco najde, vybírá si a postihuje. To je špatně, v takové zemi nechci žít.

A v jaké ano?
Chci žít ve státě, který poskytuje základní veřejné statky, které poskytovat má, a který to dělá dobře. Všimněme si, že vstupuje stále ve větší míře do našeho soukromí, řeší hlouposti. Ale na druhé straně není schopen kvalitně poskytovat veřejné statky, od čehož historicky je. Jako tranzitní země nemáme postavenou a opravenou páteřní dálniční síť. V době dovolených a víkendů kolabují nejdůležitější silnice. Stát to řeší velmi pomalu a kostrbatě.

Takže si my všichni budeme muset vybrat, jestli chceme svobodu nebo něco jako polodiktaturu, či jak jinak nazvat toto omezování?
Budeme volit, zda vyhraje možná neoblíbená, možná občas kontroverzní či ne úplně na dojem dokonalá politika. Nebo populistická uskupení, která nemají žádné ideové ukotvení a řeší jen své vlastní zájmy nebo se snaží naskočit na vlnu, která je zrovna oblíbená.

Ale mají tyto strany vůbec sílu populismus porazit?
Pokud jde o finanční sílu, tak tu asi tradiční strany nemají. Soupeř je v tomto směru jinde. Na druhou stranu spoléhám na přirozenou inteligenci voličů. Nikdy jsem je nepodceňoval, ať byli z měst či venkova. Vždy jsem měl náš národ za ten, který dokáže používat zdravý selský rozum a má s v sobě zabudováno racionální myšlení.

Takže věříte v lidi?
Jednoznačně! Věřím, že rozum je více než marketing a že to nakonec snad nebude tak hrozné, jak se teď zdá. Možná to bude trvat déle, než si všichni myslíme. Musíme ale udělat vše pro to, aby se nepřetvořil politický systém v něco, co už bude připomínat demokracii a svobodnou tržní ekonomiku jen velmi vzdáleně.