Vít Rakušan: Bude-li to nutné, necháme vládnout ANO, SPD a komunisty

Nedávno jste řekl, že byste si přál ve sněmovních volbách porazit komunisty, platí to stále?
Přání je jedna věc, realita druhá. V té době jsme ještě byli v koalici s KDU-ČSL a usilovali o výsledek nad deset procent. Samozřejmě jsem realista, nechci nikomu nic nalhávat. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že do parlamentu vstoupíme. Výsledek nad sedm procent by mi pak udělal radost.

Proč jste si pro svou politickou kariéru vybral právě hnutí STAN?
Co se mi na hnutí líbí a nikdy se mi líbit nepřestane, je to, že jsem nikdy nemusel vytvářet žádné kliky, partaje ani nátlakové skupiny. Člověk se vlastní iniciativou dopracuje poměrně vysoko. Což si myslím, že v některých klasických stranách i jiných hnutích úplně možné není.

Někteří vaši oponenti tvrdili, že jste do politiky vstoupil proto, abyste si přilepšil coby starosta Kolína...
Ano, vždycky jsem se tomu smál. Samozřejmě to tak nikdy nebylo. V době, kdy jsem učil, tak jsem k tomu ještě tlumočil a měl soukromé kurzy. V podstatě se můj život nijak výrazně nezměnil. Možná jen...ale to už nebudu dál rozebírat.

Jakou jste tedy měl motivaci, že jste se stal politicky činným?
Na ten moment si dodnes pamatuji. V roce 2009 jsme s kolegou Michalem Najbrtem, který se věnoval sportu tělesně postižených, seděli v Kolíně a z různých perspektiv se bavili o tom, že místní radnice nekomunikuje dobře, že se nemůžeme dostat k informacím. Snad kromě toho, že se smíme zajít podívat na zastupitelstvo, tak jinak nejsme s procesy města nijak spojeni, i když s nimi nejsme spokojeni. Tehdy jsme se rozhodli, že zkusíme dát dohromady partu lidí, ať už úplně nových, nebo se zkušenostmi, napříč pracovními obory i vzdělanostními stupni, a že zkusíme kandidovat. Tak vznikla Změna pro Kolín.

A hned úspěch...
V prvních volbách nebyl tak obrovský. I když... Původně jsme vlastně jen chtěli "naředit" zastupitelstvo. Jenže my jsme rovnou vyhráli, i když velmi těsně. Pomohla nám i korupční aféra tehdejšího místostarosty města Pekárka. Středopravé spektrum voličů se přiklonilo k jiné alternativě. Ve velmi křehké koalici patnácti ze sedmadvaceti jsme vládli první čtyři roky. Nastavili jsme, určitě ne bezchybně, základní strategii města bez dluhů s rozumnými investicemi. Bez megalomanie a bez frází o korupci. Ta nepřipadla v úvahu. A radnici jsme otevřeli lidem. 

Přesto, že jste dělali i nepopulární kroky kvůli obrovským dluhům města, lidé vám evidentně věřili. Druhé volby už byly vaší spanilou jízdou, je to tak?
Byť investic kvůli dluhu nebylo tolik, další volby už jsme získali 64 % hlasů, což bylo v rámci České republiky rekordní. A najednou jsem byl i já uvnitř politiky. V té době mě oslovilo hnutí STAN, po krajských volbách jsem se stal krajským zastupitelem a se skupinou Starostů a nezávislých jsem se z mnoha důvodů identifikoval. V rámci svých kolínských úspěchů a chuti pro hnutí něco udělat jsem postupně postoupil i v té hierarchii docela vysoko.

Takže do politiky jste vážně šel jen proto, abyste věci změnil?
Přivedlo mě tam naštvání a pocit, že minimálně na lokální úrovni, kde jsem začal, by člověk měl svět kolem sebe pozitivně měnit, pokud si myslí, že na to má sílu a inteligenci. Totéž mě vede i teď. Myslím si, že ve společnosti jsou tendence, které jsou nebezpečné. Nechci, abych v nich vyrůstala má dcera. V říjnu čekáme druhé dítě a já zkrátka chci, aby mé děti ani kus svého života v našich podmínkách nezažily nic jiného, než svobodu. Byť to zní epicky, tak to je pro mě opravdu největší motivace.

Opravdu si myslíte, že u nás hrozí nesvoboda?
Minimálně tu hrozí tvrdý populismus, který bude vycházet vstříc masám. A masy, pokud konzumují jednoduché informace mnohokrát placené cizími propagandami dezinformačních webů, tak potom jsou tady nastaveny podmínky k tomu, aby nesvoboda mohla přijít. Tím spíše, když škola není schopna mladé lidi naučit, jak zacházet s informací. Protože pokud tady budeme mít lidi, kteří nebudou dobře vzdělaní, nebudou vybaveni pro život v době čtvrté technické revoluce a přebytku informací nejrůznější kvalit, no tak si zakládáme v horizontu dvaceti let podhoubí k tomu, že se kvalitativně liberální demokracie může změnit.

Jak to bude vypadat?
Bude se měnit nenápadně, postupně a drobnými krůčky. Potom najednou můžeme zjistit, že z ní zbylo pramálo. Nebude to tak, že by se už za příští čtyři roky nekonaly volby. Ale některé vlivové struktury třeba natolik ovlivní myšlení a rozhodování lidí ve státě, že už to vlastně nebude svobodná vůle lidí. A to já nechci.

Nemůžeme si ale sami za to, že se k moci derou různá podivná hnutí bez programu s dobrým marketingem? Není to tak, že jsme to dovolili...?
Jistě, můžeme si za to sami hned z několika pohledů. Tento stát nevygeneroval osobnosti, které by se staly přirozenými lídry národa a měly by morální přesah. V devadesátých letech jsme měli prezidenta Václava Havla, který určitě dokázal národ někam nasměrovat. Některé lidi zklamal, některé nikoli, ale byl to prostě přirozený vůdce pro danou dobu. Žádného takového už potom společnost nevygenerovala. Nebyl tu politik, který by spojoval, místo aby rozděloval. Druhou věcí je, že v devadesátých letech se tady opravdu ve velkém kradlo, určitá vrstva lidí, kteří dělali politiku, si sama o sobě vytvořila představu, že jsou více než ostatní. Vzniklo tu papalášství založené na mamonu. Tak to lidi každopádně zklamalo. Politická reprezentace může také za to, za posledních pětadvacet let vytvořila prostředí pro příchod falešných mesiášů, kteří přijdou a řeknou, že to budou dělat jinak.

Je to tedy důvod, abychom byli potrestáni?
To, že jsme v přechodné fázi od komunismu ke svobodě dělali spoustu chyb, že se tady vyvinula spousta negativních jevů, tak to ještě není důvod, aby se revolučně přecházelo k jinému systému vlády. Je to naopak velký důvod k tomu, aby se po divokých letech a evolučních změnách demokracie posunula jiná. Pojďme ji posunout dál, blíže k lidem, k rozhodování zespoda, nějaké participaci občanů. Ale to, co já vidím, je, že reakce je na to přesně opačná. Tedy pojďme to centralizovat, pojďme to řídit korporátním způsobem z jednoho centra.

Narážíte na hnutí ANO...
Jistě. Mají filozofii, na které se s nimi určitě neshodnu. Podle mě je recept naprosto opačný ve stylu silný státe, zbavuj se svých kompetencí, pouštěj je dolů na úrovně, kde je na lidi více vidět, kde jsou kontrolovaní a kontrolovatelní. To centrum budiž střechou, která zakrývá, když prší. V době, kdy řešíme, jestli řídit stát jako firmu nebo jako obec, což jsme napsali my, se mi líbila jedna definice. Jistý chytrý člověk mi řekl ano, to jsou všechno nějaké koncepty, ale stát je přeci primárně služba, není dozor ani nic jiného, pouze služba.  

Proč to politici nevysvětlí, nedokáží prezentovat své myšlenky tak, aby to všichni pochopili?
Protože sice mají program, ale tak, jak říkáte, neumějí věci podávat zjednodušeně a srozumitelně. To je věc, kterou se musí naučit. Znovu narážíme na nedostatek kompetencí, které by pomalu měla mladým lidem dávat i škola. Nebude pouze zahlcovat vědomostmi, ale bude rozvíjet dovednosti, návyky a postoje na to, co se kolem děje. Mladého člověka by měla formovat, ne deformovat, ne očkovat. Naopak z něj vytvořit jedince, který si názor bude tvořit sám na základě toho, že bude umět pracovat s informací. V tom vidím obrovský základ a výzvu dnešní doby.

To ale asi nebude hned a my dost možná stojíme na rozcestí, kam se dát. Co se dá tedy udělat hned?
Je pravda, že případně otočit kormidlo zpět bude nesmírně těžké. Z mého pohledu, a to si trošku přihřívám polívčičku, je pokusit se voličskými hlasy dosáhnout toho, aby ona „filosofie“ vyhrála co nejméně, pokud už musí vyhrát. Pak se vytváří i různé alternativy v rámci povolebního vyjednávání, to za prvé. Za druhé nepřestat s aktivitou ani po volbách. Ať dopadnou jakkoli, tak stále srozumitelně předkládat jiné koncepty. Otázkou je, jestli už si naše demokracie dokázala vytvořit imunitní systém, který ji ochrání.

Tím myslíte co?
Jde o to, že ve chvíli, když už nebude taková konjunktura, přijdou reálné neúspěchy vládnoucí garnitury a ekonomický standard některých lidí se dokonce sníží. Ne jako teď, kdy automaticky roste díky růstu celé Evropy. Pak věřím, že to kyvadlo se obrátí zpátky. Ale zároveň souhlasím i s tím ostnem ve vaší předešlé otázce v tom ohledu, že já jako nevím, jestli to pak bude zase dobré. Opravdu může být těžké tím kormidlem otočit. Naše demokracie doteď nemusela projít tím, aby v určité fázi onen imunitní systém musela spouštět. A já nevím, jestli ho má, nebo ne. Pouze doufám, že ano.

Je načase nechat lidi žít s tím, koho si zvolili, byť by ve vládě byli třeba i komunisté nebo radikální strany?
Ta volba bude strašně těžká. Náznaky a znamení, že by to se společností nemuselo být dobré nebo stejné, jako je teď, tu jednoznačně jsou. Doufám, že názory a subjekty, které ve volbách uspějí, se nenechají koupit mocí či kompromisem. Ale jak říkám, bude to těžké. Nejenom kvůli tomu, že strany budou pragmatické. Ale také kvůli tomu, že se v nich může vzbudit zodpovědnost. A dilema, jestli pustit vládu SPD, komunistů a hnutí, o kterém nevím, zda má program? To je velké dilema.

Přímá otázka a věřím v přímou odpověď: Jak se k tomu postaví hnutí STAN?
Bavili jsme se o tom už i s kolegou Farským. Došli jsme k názoru, že už přeci nejsme na krajích. Za hnutí STAN tedy ve shodě s naším lídrem prohlašuji, že jsme dospěli k bodu, kdy říkáme, že tady čtyři roky necháme vládnout ANO, SPD a komunisty. S nadějí v to, že je o co hrát z opozice a že je třeba ukázat, že takoví lidé tu vládnout nemohou. Ale uvidíme, jak to volby narýsují. Třeba to dopadne překvapivě jinak, než si teď myslíme.

Jestli to chápu správně, dospěli jste k názoru, že je zkrátka dobré nechat lidi trošku vymáchat čumáky v tom, co si sami natropí...
Trochu ano, ale důležité je pak mít důslednou opozici a nepřipustit například změny Ústavy. Dále je tu i obrovské riziko zasahování do mezinárodního ukotvení České republiky. To vše je moc nebezpečné, bude to zásadní hra. Rád bych řekl věc, která mi sice nepřidá volebních bodů, ale je podstatná. Totiž, že zásadní roli bude hrát senát. Protože hnutí ANO v senátních volbách zatím nijak úspěšné nebylo. A pokud je tady druhá komora, tak může ukázat, že byť jí lidé příliš nevěří, tak že je plnohodnotnou součástí onoho imunitního systému, o kterém jsem mluvil.

Je těžké vysvětlovat lidem, že je tu hnutí STAN, které může být vnímáno jako nesamostatná jednotka, ať už ve spojení s TOPkou, nebo pak KDU?
Těžké to je. Ale s TOPkou to byla v určité fázi symbióza, neměli regionální politiky ani struktury. My jsme chtěli prosadit rozpočtové určení daní, takže to byl sňatek z rozumu, který oboustranně vyšel. Ale my musíme odrážet i další klišé. Například to, že nemáme program. Čelili jsme i nařčení ze strany pana prezidenta. Pan Farský mu už nejnovější verzi na čtyřiceti stránkách poslal. Čtu dokonce i od různých politologů a komentátorů, že STAN nemá celostátní program. Přitom to je, jak se tu často opakuje, stokrát opakovaná lež, která se stává pravdou. Nikdo už nemá zájem kliknout na naše stránky a program si najít. Přitom si myslím, že je velmi nadprůměrný v rámci podobných materiálu v České republice. Takže to je to, čemu čelíme. Jsme malí, regionální, vždycky jsme byli s někým a nemáme žádný program. Ale my říkáme, že máme řadu osobností, silný program a nemusíme být jenom regionální, protože nabízíme koncept pro celou republiku. Ten vychází zespoda, z lokálních zkušeností, což může zemi pomoci.