Helena Langšádlová: Nesmíme utíkat, za demokracii se vyplatí bojovat

Paní poslankyně, proč tolik výjezdů? Není lepší pracovat „od stolu“ a stihnout tak více věcí?
Možná pro někoho. Já si ale myslím, že poslanec by měl zůstávat v kontaktu s lidmi. Středočeský kraj má 1,2 milionu obyvatel, nemohu se setkat se všemi osobně, ale snažím se být v kontaktu s co největším počtech z nich, zejména zástupci samospráv, studenty, podnikateli, důchodci a neziskovkami.

Jaký je z vaší zkušenosti rozdíl mezi prací poslankyně a  komunálního politika?
Na komunální úrovni vidíte věci hned, vidíte postavenou školu, silnici, dům s pečovatelskou službou a tak dále. Při práci poslance je to komplikovanější, ale i tam lze dělat věci, které mají smysl.

Co z toho, co jste udělala jako poslankyně, tedy dává smysl?
Těch 27 návrhů a jejich novelizací, které jsem předložila, se zabývaly širokou škálou témat podpory podnikatelů, měst i obcí, ale i ohrožených dětí, díky čemuž dnes přes 2 000 dětí žije v podmínkách pěstounských rodin a nezůstaly v ústavech.

Také jste bojovala o zachování lesních školek, je to pravda?
Ano, to je pravda. Jsem přesvědčena, že rodiče mají mít svobodnou volbu, do jakého zařízení své děti umístí, kdo s nimi bude doma, zda maminka či tatínek, i v jakém věku.  A v jakém rozsahu se rodiče vrátí na trh práce; pro tyto volby jim stát má vytvářet co nejlepší podmínky rozšiřováním služeb pro rodiny, ale třeba i tím, že část rodičovské dovolené by mohli čerpat prarodiče.

Za pár dní jsou volby. Co říkáte tomu, že spousta lidí je stále nerozhodnuta, komu půjdou dát hlas?
Vnímám jako problém. Sama jsem během setkání překvapena, o jak velká procenta obyvatel se jedná.

Proč to považujete za problém?
Přála bych si racionální volby. To znamená, že by se lidé měli dlouhodobě zajímat o strany, hnutí či jednotlivce, které chtějí jít volit. V případě, že se někdo rozhoduje těsně před volbou, se může jednat o volbu iracionální založenou na emocionálním impulsu. Na druhou stranu, díky za každého, kdo k volbám půjde a bude volit demokratické strany. Nesmíme utíkat a vzdávat se ani ve chvílích, kdy není situace nejrůžovější. Za demokracii se vyplatí bojovat.

Myslíte, že je demokracie v ohrožení?
Demokratický řád není nikdy jistý, každá demokracie za něj musí bojovat. Za alarmující považuji nárůst extrémních a populistických stran.

A vy sama, jak to vnímáte?
Co nás ohrožuje na jedné straně: kumulace mediální, politické a ekonomické moci, vliv dezinformačních kampaní, ale i zásahy státu například do svobody podnikání.

Berete zavedení EET, kontrolních hlášení a dalších jako šikanu podnikatelů?
Určitě ano. Podle mého existují jiné nástroje ke snížení daňových úniků, které se budou týkat i největších podniků, nejen drobných živnostníků, pro které je často likvidační. Já jsem například navrhla jednotné kontrolní místo, aby pro drobného podnikatele byla jen jedna kontrola. Ne jako teď, kdy živnostníci mnohdy ani netuší, co stát může u nich kontrolovat. Sama jsem v devadesátých letech podnikala a vím, co to obnáší. Myslím, že by si to měl vyzkoušet každý politik.

Jedním z hlavních předvolebních témat je otázka migrace. Jak se na to díváte?
Předně je třeba říct, že v České republice téměř žádní žadatelé o azyl nejsou. A když už, tak jde o Ukrajince či Kubánce. Je absurdní, jaký obchod se strachem tady některé subjekty rozjely, i to, kolik lidí jim uvěřilo. V rámci Evropy však migrace je opravdu problém a je třeba ho řešit. Evropa musí mít pod kontrolou své hranice, ten, kdo v Evropě azyl nezískal, musí být navrácen, a ti, kteří zde legálně pobývají, musí dodržovat nejenom zákony, ale i respektovat evropské hodnoty a tradice.

Kdy by se mělo uprchlíkům pomáhat, až když dorazí do Evropy?
Rozhodně bychom měli aktivně pomáhat v postižených oblastech Afriky i Asie. Právě tato pomoc je ze všeho nejdůležitější i nejefektivnější a přispěje k zamezení přílivu lidí do Evropy. Česká republika je v tomto velice aktivní například ve zlepšení podmínek v uprchlických táborech v Jordánsku, ale i v poskytování zdravotní péče Medevac.