Babiš není Nicholas Winton, aneb jak bezcitná umí být česká politika

"Máme sirotky i u nás, které musíme připravit na vstup do života. Něco o tom vím, protože moje nadace na to dávala peníze." Řeč peněz a koblih. Andrej Babiš žije jen na jediné úrovni. Život se hodnotí financemi. Muž, který do české politiky vstoupil, aby před každými volbami rozdal tisíce koblih a v maloměstských jídelnách nakrmil občany vepřovým a politickými sliby, ukázal svoji zatím skrytou tvář. Druhý nejbohatší Čech, bývalý ministr financí a nynější premiér není ochotný postarat  seo bezbranné děti ze Sýrie. 

Okamura tleská se zaťatými zuby

Pokud na české politické scéně existoval symbol extrémismu, tak ho reprezentoval Tomio Okamura a jeho SPD. Andrej Babiš se v touze získat absolutní moc nad českou politikou nebojí namočit i do těchto lidsky těžko přijatelných vod. Strach jménem uprchlická krize je pro premiéra i velkou příležitostí, jak rozšířit svoje voličské portfólio. 

Okamura sice tleská podobně nelidskému stanovisku, ale popravdě musí mít velikou starost, protože si těmito výroky Andrej Babiš získává přízeň právě jeho voličů. Tady totiž nejde ani o děti, ani o bezpečnost našeho státu, tady jde hlavně o to, uchlácholit voliče, který zhypnotizován dává jména do urny, aniž by použil rozum. 

Tahle země není pro hrdiny

Příběh Nicholase Wintona zná každý. Z vlastní iniciativy zachránil 669 dětí z okupovaného Československa před transportem do koncentračních táborů. Jeho příběh inspiruje a mění tento krutý svět v krásnější místo, kde nevítězí nenávist, ale láska a hrdinství.

Třešničkou na dortu humanity byla jeho pokora. Svůj čin pokládal za samozřejmost, kterou se nechlubil. Až v roce 1988 našla jeho žena patřičné dokumenty, díky kterým se na tento hrdinský čin nezapomnělo. 

Oproti tomu stojíme v součásné České republice. Premiér naší země nepřijme ani jedno syrské dítě, které by mělo šanci na důstojnější život. Argumentuje tím, že se musíme postarat o vlastní děti a nezapomene připomenout, že on sám už z vlastní kapsy financuje podobnou nadaci. Empatii a pokoru v těchto slovech nenajdete. Příběh o hrdinství a humanitě, kde si lidé pomáhají a svými činy inspirují, také ne. Najdeme zde jen obraz absolutního úpadku naší společnoti, která je schopná volit člověka, který zamete základní lidská práva pod koberec, aby si zároveň utvořil svou politickou kampaň. 

Jaký příklad tento muž dává českým dětem? Andrej Babiš není hrdinou ani zachráncem a vzhledem k tomu, že je nejviditelnější politickou postavou, předkládá své chování za příklad i ostatním. Bezcitnost a sobectví se stává legitimním a to nejsou vlastnosti, které by měly být vzorem pro společnost včetně našich dětí. Těch nevinných 50 sirotků se ujme jistě jiný stát, ale my tímto odmítavým krokem světu ukazujeme, že tahle země není pro hrdiny.