Masové střelby se staly noční můrou dneška. Útok, který přichází často zevnitř kolektivu, je naprosto nečekaný a o to více děsivý. Statistiky ukazují, že nejvíce útoků školních střelců zaznamenávají (již několik let) Spojené státy americké. Můžeme dokonce říct, že většina případů se odehraje právě v USA. V roce 2023 to bylo 592 takových útoků, jejichž běsnění si vyžádalo 725 nevinných obětí. O toto smutné prvenství se dříve dělily s Austrálií, té se však v roce 1996 povedlo významně snížit četnost školní střelby změnou zákona o zbraních.
Není to, jak to vypadá
Nabízí se otázka – kdo vlastně tito lidé jsou? Ve velké míře se objevuje ve veřejnosti názor, že jde o lidi duševně nemocné. Experti z Kolumbijské univerzity na tuto otázku podávají vcelku jasnou odpověď. Spojovat školní střelby s onemocněními a poruchami, jako je schizofrenie nebo psychóza, je mylné, pouze asi 5 % střelců mělo těžkou duševní nemoc.
Větší procento (asi 25 %) je spojeno s onemocněními, která ale nejsou psychotického rázu, jako je deprese nebo neurologická porucha. Naprostá většina střelců tedy netrpí halucinacemi ani bludy. Obdobné číslo je spojeno s užíváním návykových látek, kdy si dotyčný po vystřízlivění mnohdy uvědomí, co za hrůzu udělal.
Těžký pocit samoty
Zajímavé jsou motivy mladých střelců v amerických školách, kteří jsou ve věku do 15 let. Chlapci, kteří střelbu přežili (střelec často spáchá sebevraždu) a stanuli před soudem, udávali, že se cítili být odmítnuti. Jeden popsal, že necítil samotu, ale právě ono odmítnutí ze strany svých vrstevníků. Věta „Cítil jsem, že mě prostě nikdo nechce, hlavně moje máma.“ mluví za vše.
Co říká statistika?
Na to můžeme navázat další otázkou, která zazněla již v titulku: existuje nějaký obecný profil školního střelce? Odpověď je ne, neexistuje žádná obecná charakteristika jedinců dopouštějících se těchto činů. V Americe byly všechny útoky dosud spáchány mužem, v 66 % osobami bílé pleti, průměrný věk pachatelů je 28 let. Ne vždy je střelcem student, nedávný případ, který se stal 15 dní před tragédií v Praze, se vymyká z těchto statistik – na nevadské univerzitě střílel profesor, kterému bylo 67 let. Mnoho střelců plánuje při svém útoku zemřít, buď se zastřelí, nebo jde o tzv. „sebevraždu policistou“, kdy se vydá vstříc jasné palební převaze policistů s namířenou zbraní.
Školní střelba je také často brána jako měřítko doby, přesněji řečeno je ukazatelem její zkaženosti. Je třeba si upřímně říct, že tento problém se nevyskytl až nyní. Nárůst školní střelby začal v 50. letech minulého století, jsou však záznamy i ze 20. let.
Devadesátá léta pak byla pomyslným vrcholem, v posledních letech je počet útoků sice vyšší, ale můžeme říci, že se ustálil (číslo se v Americe již několik let pohybuje okolo 600 útoků za rok). Největší útok v minulém století se odehrál v Texasu roku 1966 na univerzitě v Austinu. Střelcem byl 25letý student, který střílel odstřelovací puškou z observatoře univerzity (tzv. Texas tower). Zavraždil 17 lidí, včetně těhotné ženy a dítěte, které čekala.
Zdroje: Columbiapsychiatry.org, Wikipedie, NYTimes, Brookings.edu
KAM DÁL: Terorista Šakal žil v Československu. StB ze strachu odmítla spolupráci.
