Je čas na zpřísnění držení zbraní? Pojďme raději uvažovat o zvýšení odolnosti obyvatelstva

Psychicky nemocný střelec zabil koncem minulého roku 14 lidí. Ihned začala debata o možném zpřísnění držení zbraní. Je to tak ale správně?
Zobrazit fotogalerii (3)
  |   komentář

Brutální útok čtyřiadvacetiletého studenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK), který zabil 14 lidí a pak i sám sebe, vyvolal znovu debaty o tom, zda by nemělo dojít ke zpřísnění pravidel pro držení zbraní. Je to samozřejmě jedna z možností, byť ne samospásná, jako ostatně žádné preventivní opatření. Uvažovat by se mělo ale i o zvýšení odolnosti obyvatelstva. A o tom se příliš ve veřejném prostoru nehovoří. 

Pokud si někdo myslel, že masové střelby na školách či v jiných institucích se České republiky netýkají, tak ho 21. prosinec minulého roku zcela jistě vyvedl z omylu. Psychicky narušený student stál za střelbou, kterou můžeme řadit vůbec k nejtragičtějším co do počtu obětí. A mohlo být hůř, pokud by policie nezakročila. V podobných situacích je tedy dobré znát základní poučku uteč – schovej se – bojuj. Nejen ta se dá osvojit u specializovaných akreditovaných kurzů sebeobrany, jichž najde zájemce na trhu opravdu mnoho.  

Prevence není samospásná

Jak už to v podobných případech bývá, začíná se mluvit o zpřísnění podmínek držení zbraní jako preventivním opatření. Je to samozřejmě jedna z možností, ale musíme si uvědomit, že se to týká legálně nabytých zbraní, nikoli těch na černém trhu, jež putují do rukou zájemců, kteří by mohli uvažovat o podobném činu. Ti totiž mají vlastní pravidla.

Zastánci omezení držení zbraní argumentují rovněž tím, že by se tak alespoň částečně vyloučila možnost, aby se konkrétní střelná zbraň dostala do rukou lidí, kteří mají psychické potíže a nejsou způsobilí k jejímu vlastnictví. Nicméně i člověk psychicky nemocný či vyšinutý může sítem projít, jak jsme to viděli u studenta FF UK. Ani toto opatření tak nemůže být nepropustnou hrází proti osamělým střelcům.

Na druhé straně kontroverzní směrnice EU, proti níž se v minulosti vymezila i Česká republika, která ji dokonce napadla u Soudního dvora EU, v určitém ohledu zasahuje do práv vlastníků legálních zbraní. I v té souvislosti, že člověk s legálně vlastněnou zbraní může v nezbytném případě výrazně napomoci policii v likvidaci nebezpečného pachatele. Samozřejmě vlastník legální zbraně je schopen v kritický okamžik ochránit i sám sebe.

Zvyšování odolnosti obyvatelstva je podstatné

Prevence je jistě důležitá, o tom není pochyby, ale spíše než o zpřísnění podmínek držení zbraní by se mělo hovořit více ve veřejném prostoru o zvýšení odolnosti obyvatelstva tak, jak se tomu děje v západních zemích. To znamená vědět, jak se zachovat, pokud dojde k podobnému incidentu z konce minulého roku. Základem by tak měla být již zmíněná poučka na začátku. Ale i jiná v praxi aplikovatelná opatření. Důležitou roli hraje i osvěta, která má být šířena také na školách. Otázkou je, zda nezavést po tragické události nějaký typ kurzu například na základních školách.

Zbraně nejsou zlo

K tomu všemu je na druhé straně potřeba, aby se ve veřejném prostoru přestalo hovořit o zbraních jako nějakém prvoplánovém zlu, které má být nejen přísně omezováno, ale rovnou zakázáno. Zbraně s námi byly, jsou a pochopitelně budou. To nezměníme. Důležitý je vždy účel jejich nabytí. 

Prevence nezmůže všechno, což platí nejen v oblasti držení zbraní. Právě zvýšení odolnosti, osvěta a připravenost lidí na krizové situace by měly vystoupit do popředí spolu s osvojením základních pouček jako přirozené součásti teoretické výbavy člověka.

Zdroj: autorský komentář

KAM DÁL: V Kolíně učí ženy, jak se bránit napadení.