Sebrali nám symboly listopadu 1989, pláče exprezident. Blouznivý Klaus se odkopal v přímém přenosu

Václav Klaus se mýlí v tom, že nám byly ukradeny symboly listopadu 1989
Zobrazit fotogalerii (3)
  |   komentář

Václav Klaus v debatě s Milošem Zemanem předvedl, proč už ho nemůže brát nikdo vážně. Česká hlava státu z let 2003–2013 prohlásila, že „symboly 17. listopadu nám byly ukradeny“. Klaus ovšem jako obvykle nemá pravdu.

/KOMENTÁŘ/ V těchto dnech si ČR připomíná významný svátek – Den boje za svobodu a demokracii. Byl nastartován proces postupné demontáže komunismu, kterou tehdy prováděli ti, kteří ještě včera byli disidenty – a zítra už vrcholnými politiky.

Sebrali nám prý symboly

V debatě mezi bývalými českými prezidenty Klaus však názorně ukázal, proč se jeho politické pohledy míjejí s realitou. Prohlásil, že společnosti byly „ukradeny“ symboly listopadové revoluce. „Je to smutné, ale nijak jsem neoslavoval. Symboly 17. listopadu nám byly ukradeny,“ řekl Klaus. Byly prý ukradeny lidmi, kteří si to nezaslouží.

V prvé řadě nebyly odcizeny žádné symboly, ani žádný svátek, protože to jednoduše není možné. 17. listopad je svátkem všech svobodomyslných lidí a nikdo jim jejich svátek (stejně jako kterýkoliv jiný) nemůže vzít. Je to jen hra slov a brnkání na emoce, čímž je Klaus pověstný.

Zhrzený bývalý prezident

Z exprezidenta čiší naopak určitá dlouhodobá zhrzenost, zřejmě proto, že už nemůže ovlivňovat aktivně politické dění. A také možná proto, že sám ví, že už ho většina lidí nebere vážně. A tak má Klaus například sklony k příznivějšímu hodnocení dezinformační scény, kam svou troškou sám – vědomě či nevědomě – přispívá, jako například v případě covidu-19. Dalším příkladem může být konflikt na Ukrajině, kde zpochybnil, že masakr v Buči spáchali Rusové, přitom se to už dávno prokázalo. Klaus před rokem a půl mínil, že záběry mrtvých Ukrajinců mohou být zinscenované.

Blíže dezinformační scéně

Bývalý prezident se tedy přimyká k dezinformační platformě, kterou dnes ovládají takoví lidé, jako jsou Ladislav Vrabel, Pavel Zítko, Petra Rédová a mnozí další, kteří spatřují blaho naší republiky v ruské náruči. A se vším výše zmíněným se tak pojí zásadní otázka, co vlastně zbylo z kdysi vyhraněného prozápadního liberála, který nám sliboval na začátku 90. let již brzy západní mzdy?

Když se podíváme na Klausův vývoj v posledních 10 letech, zjistíme, že se z něho stal halasný národovec, který ještě více zesílil kritiku EU a jejích institucí. Nebyl by koneckonců jediný. Roberta Fica, který se stal staronovým premiérem, otevřeně podporoval, blízký mu je svou rétorikou i maďarský předseda vlády Viktor Orbán. Jistě, v některých oblastech se dá vyjádřit i s Ficem nebo Orbánem souhlas, nicméně nikoliv v ideologickém vidění světa, kde jsou západní hodnoty devalvovány, a ty východní naopak vyzdvihovány.

Z Klause se tak stal jen stín kdysi vlivného politika, kterým byl třicet let. Nyní už nemůže aktivně napravovat věci veřejné, a tak sklouzává k k cíleným provokacím, aby vyvolal veřejnou diskusi, v níž ovšem obvykle argumentačně neobstojí. Věru smutný obrázek.

KAM DÁLZápad nechce Rusko na Ukrajině porazit, ale jen oslabit. Má to tragické následky.