Slepota. Slovo, které nahání hrůzu
Nevidomost, lidově řečeno slepota. Člověk se s ní může narodit, nebo o zrak přijít z jakéhokoliv důvodu. Jak se takovým lidem žije? Jaké možnosti mají v seznamování, v sexu, nebo dokonce v založení rodiny? To jsou otázky, které nás napadnou, když se na nevidomé zavede řeč.
Bližší poznání, jak se žije lidem, kteří jsou nevidomí, jsem měl možnost poznat v rozhovoru s mladým sympatickým mužem Pavlem a dívkou Evou, která přišla o zrak způsobem, který by člověk nikdy nespojoval se ztrátou zraku. Ale i to se stává.
Pavle, jak dlouho jsi nevidomý?
Narodil jsem se slepý. Vyrůstal jsem ve svém světě sám se sebou. Chodil jsem do slepeckého ústavu, kde jsem se naučil počítat, číst pomocí Braillova písma a vnímat svět kolem sebe víc, než mě učili doma.
Jak vnímáš tmu?
Tmu. Co to je? Víš, já nerozeznávám, jak vy tomu říkáte den, noc, tmu či světlo. Nikdy jsem to neviděl, nevím, jak to vypadá.
Jak žiješ dnes? Co zázemí, práce, zájmy, kamarádi?
Vychodil jsem školu, absolvoval dokonce i praktické práce a dělám pro jednu organizaci výrobu dekoračních předmětů, které jdou všechny na export. Peníze si vydělám docela slušné, a dokonce jsem si pronajal vedle rodičů v panelákovém bytě svoji garsonku, takže jsem samostatná jednotka.
Kamarády mám ze školy. Občas si zavoláme, sejdeme se, projdeme se, snažím se žít tak, jak si myslím, že žijete i vy. A možná i s výhodami, o kterých se vám nezdá, a možná byste je někdy i brali.
Jaké to jsou?
Čas. Jak slyším kolem, pořád někam lidi pospíchají, honí se, aby vše stihli na minutu. Dumají, co si vzít na sebe, jak vše sladit, doslova se babrají v tom, co není ani důležité. Já ráno vstanu, obléknu se, a to tím stylem, co mi sedne, zahřeje. Jdu ven, s jasným cílem a neřeším, zda to stihnu za 5 minut, za 10 minut nebo do minuty. Neřeším, zda je zataženo, jak vypadají chodníky, co mají lidi na sobě a jiné, pro mě, zbytečnosti, s čím si zatěžujete hlavy vy všichni, co vidíte.
Vnímám svět podle zvuku, vnímání teploty okolí, když něco potřebuji, zajímá mě účel potřeby a neřeším barvu, ani to, kdo to vyrobil a podobně. Účelnost a jednoduchost je hlavní cíl.
No a co lásky, vztah. Jsi chlap a hormony občas dají najevo činnost?
O tom mi povídej. Funguji stejně jako ostatní chlapi. Ovšem zase je to s tím rozdílem, že vnímám svět jinak. Vy se rozhlížíte, porovnáváte postavu, barvu vlasů, make-up u ženských a nevím co ještě, ale já vnímám vůni, hlas, stisk ruky a vnímám pocit, jaký mám v její přítomnosti. Tak to řeším jako každý chlap, co je sám. Ručně.
Asi byste některé vlastnosti v této oblasti vnímání platili zlatem. Obyčejný stisk ruky od ženy řekne hodně. Intonace hlasu je pro nás jedna ze zásadních věcí, čím žena zaboduje. Protože jsem nevidomý, takže sotva o mě bude mít zájem žena, která není slepá. Ovšem pokud jsem nezdědil milion nebo nevyhrál ve sportce. To by se o mě asi porvaly.
Tak máš přítelkyni, nebo ne?
Měl jsem. Dva roky. Znali jsme se do posledního detailu. V sexu jsme si to užívali na plno, a protože naší předností je vnímání doteků a souznění tělesné energie druhého, bylo to úžasné. Brala antikoncepci, a tak jsme si to užívali na plno. A když antikoncepci vysadila, znáš to, je mnoho způsobů milování, a orální sex není taky špatný, ne?
Bohužel pak přítelkyně onemocněla a zemřela. Dost mě to vzalo, ale nechci být sám, samota není pro nikoho, a tak jsem díky tipu navštívil v Praze jedno zařízení, poznal prima dívku, která je taky slepá, a rýsuje se vše v dobrém. Dost mi připomíná moji zemřelou přítelkyni.
Kde ses s ní setkal?
Na výstavě nevidomých. Schází se tam prima parta lidí, co jsou slepí. Jeden čas jsem si vyzkoušel být průvodcem této výstavy. Moc mě bavilo, jak na ni reagují lidé, co vidí. Už jsi někdy vyzkoušel být nevidomý?
Na tuto otázku jsem musel připustit, že jsem zkoušel se zavřenýma očima si nalít čaj a napít se. Šlo to, až na ten politý ubrus a pobrindané tričko.
Pavel se zasmál a dal mi tip. Tak o víkendu se zastav, a zavedu tě na výstavu, kde si hodinu vyzkoušíš být nevidomý. Zažiješ vše na vlastní kůži, co zažívám dennodenně, a beru to jako normální věc, jako vy, když vidíte.
Nemohl jsem říci ne, a tak jsme se dohodli na dni a hodině, kdy si vyzkouším vše, co Pavel řekl. Bude tam i jedna dívka, Eva, která když jednou jela na dovolenou, zvedla víc, než měla tak nešťastně, že přišla časem díky tomu o zrak.
O tom všem bude podrobně napsáno v článku, jak se žije v singlu lidem, kteří sice nevidí, ale vnímají svět a lidi v jiné podobě než my. A jak jsem poznal, v některých případech je to proti nám, kteří žijeme a chováme se k sobě v dnešní době tak jak se chováme, jejich výhodou.
