Vědci se dříve domnívali, že podobné sociální struktury vyžadují velkou mentální kapacitu - perličky s mozky o velikosti hrášku ovšem tyto představy boří.
"Lidé jsou klasickým příkladem víceúrovňové společnosti," tvrdí Damien Farine, vedoucí výzkumu a ornitolog z Institutu Maxe Plancka pro chování živočichů. Představte si rodinu žijící ve vesnici. Tato rodina se může přátelit s dalšími rodinami ve vesnici, která může mít vztahy s vedlejší vesnicí a tak dále. Orientovat se v těchto vazbách může být složité.
O území se klidně rozdělí
"Dlouho se předpokládalo, že život v podobných komplikovaných společenstvích je jedním z důvodů, proč máme tak velké mozky," uvádí Farine. Vědci navíc odhalili, že i jiní savci s velkými mozky tvoří složitá společenství, například opice, sloni, žirafy nebo vorvani. Když ale Farine studoval v Keni paviány, povšiml si něčeho zajímavého i u perliček supích, které se občas připletly do výzkumné oblasti.
Tito robustní ptáci mohou létat, ale málokdy toho využijí. Místo toho se krajinou procházejí v sevřených hejnech. Jejich skupiny jsou na ptáky neobyčejně velké, někdy čítají až 60 a více jedinců. A zatímco většina opeřenců se sociálním chováním si své teritorium důkladně střeží, perličky se o své území dělí bez problému.
Vlastní hlouček neopouštějí
Farine pojal podezření, že tito ptáci mají přinejmenším stejně zajímavé sociální uspořádání jako paviáni. Se svými kolegy ve výzkumném středisku Mpala v keňském Nanyuki proto začal perličky supí intenzivně pozorovat. Celý rok den co den sledovali 441 ptáků - v podstatě každého dospělého jedince v tamní populaci. Na záda 58 perliček také připevnili malá, solárně poháněná sledovací zařízení, nejméně jednomu ptákovi v každé z 18 skupin. To jim umožnilo pozorovat, kde přesně se po celý rok, 24 hodin denně, skupiny nachází.
Zjistili, že ptáci se drží svého vlastního hloučku. Skupiny se často potkávaly a různě na sebe reagovaly - u některých se dokonce i zdálo, že svou společnost vyhledávají a například raději spí pospolu.
"I když se nepohybovaly ve stejném prostředí přes den, před spaním se našly a v noci spolu hřadovaly," vysvětlil Farine. Ptáci na noc vyletí na stromy a každé ráno se zase snesou dolů - stovky perliček v jednom velkém chumlu - a postupně se roztřídí do svých původních skupin. Perličky supí tedy doopravdy tvoří víceúrovňová společenství a skupiny v rámci skupin v rámci celé populace.
Překvapení? Vlastně vůbec ne
"Není to zas tak překvapivé," komentuje zjištění biologická antropoložka Larissa Swedellová z City University of New York. Ani mezi primáty, uvádí vědkyně, to nejsou zákonitě ti nejchytřejší, kdo víceúrovňová společenství vytváří. Život v takové společnosti může naopak zjednodušit vnímání společenského řádu. Pokud například skupiny zůstávají stále stejné, perličkám - nebo i paviánům - stačí rozpoznat jenom jednoho nebo dva z jejích členů, aby věděli, o kterou skupinu se jedná. K tomu velký mozek potřeba není.
Farine zdůrazňuje, jak malou intelektuální kapacitu perličky supí mají. "Nejenže mají malý mozek v porovnání se savci, mají malý mozek i v porovnání s ostatními ptáky," upřesňuje ornitolog. Podle něj mohou proto existovat i další ptáci nebo jiná zvířata, která - ač nevalné inteligence - tvoří společnosti stejné složité, jako my. "Co dalšího můžeme v přírodě objevit? Myslím si, že tento druh je jenom jedním z mnoha," domnívá se Farine.
