Počet jeho obětí se nikdy nepovedlo spolehlivě určit. Hubert Pilčík, který se narodil v říjnu 1891 v Novém Hrozenkově, své vraždy páchal v letech 1948–1951. Prokázáno mu bylo pět vražd, předpokládá se, že jich mohlo být až deset. Motivem jeho činů měl být majetkový prospěch.
Muž, který uhořel zaživa
Pilčíkův osobní život přitom původně nenasvědčoval, co se mu odehrává v hlavě. Pracoval u Škodových závodů v Plzni jako zámečník. Vzal si o jedenáct let mladší Antonii, děti však nikdy neměli. Bydleli v domě v Senci, kde měli manželé velmi dobrou pověst a sousedé je měli rádi. Zajímavostí je, že o sobě tvrdil, že přežil potopení Titanicu. Zřejmě mu však vydělané peníze nebyly dost, a tak si začal přivydělávat jako převaděč přes státní hranice do Německa. Dokonce mu bylo prokázáno, že loupil v domě svých sousedů, na což se však přišlo až po jeho zadržení. Doma měl hotový zbrojní arzenál.
Psal se březen 1951, když v opuštěné hájence Lipovka vypukl požár. Během jeho likvidace bylo nalezeno značně ohořelé lidské tělo, u nějž vznikla s ohledem na intenzitu ohoření důvodná domněnka, že bylo zapáleno. Vzhledem k věcem, které se nalezly kolem, vyšetřovatelé usoudili, že se jedná o muže, což pitva následně potvrdila. Byl asi 170–175 centimetrů vysoký, ve věku kolem 60 let. Lékaři potvrdili „vaření krve v tepnách“, což vedlo k vyšetřovací verzi, že uhořel zaživa. Bezprostřední příčina však nebyla s jistotou potvrzena.
Jeho cílem byli emigranti
Jenže hned v červenci téhož roku našli v Senci děti při hraní v písku lidskou nohu. V plytkém hrobě se našla mrtvola ženy ve věku kolem 30 let, byla již ve stavu pokročilé hniloby. Kolem krku měla ovázaný provaz a v puse roubík. Nebylo tedy pochyb, že nezemřela přirozenou smrtí. Nalezla se zhruba deset kilometrů od ohořelého mužského těla. Nakonec vedly k identifikaci mrtvoly zubní korunky, které byly zhotovené ojedinělou technologií zvanou „acolitová inlay“. Jeden z kriminalistů si tehdy předsevzal těžký úkol – začal obcházet zubaře a laboranty v okolí. Už v srpnu jeden z plzeňských zubních lékařů svou práci poznal a uvedl jméno pacientky. Šlo o Renatu Balleyovou, narozenou v lednu 1920, která pracovala ve městě jako fotografka a byla svobodná.
Právě u Balleyové bylo zjištěno, že se chystala ilegálně opustit Československo. Popis jejího otce Emanuela nápadně seděl na nalezeného uhořelého muže. Renata se měla s Pilčíkem seznámit ve fotoateliéru, který před znárodněním provozovala. Zřejmě ho jako převaděče také s důvěrou doporučila některým svým dalším klientům. Když o ateliér přišla, přestěhovala se do Sence. Nakonec Pilčíka požádala o převedení, chtěla začít nový život. Emanuela dovedl Pilčík do Lipovky, odkud měl být odvezen k hranici. Tam ho vrah omráčil obuškem do zátylku, polil motorovým olejem a zapálil jej. Renatu omráčil pytlem s pískem, uškrtil ji provazem a zahrabal v pískovně.
Příbuzní následně předestřeli, že s Emanuelem a Renatou měla být ještě dvanáctiletá neteř. Někdy se uvádí, že se jmenovala Daniela, další zdroje tvrdí Dagmar. Blízcí tvrdili, že celá trojice má být v Bavorsku.
Říkali mu „strýček“
Nezletilou dívku Pilčík věznil připoutanou k dřevěné desce v kozím chlívku. Pohlavně ji zneužíval a také mučil. Aby nikdo neslyšel její zoufalý křik, dal jí na hlavu bednu s dvojitými stěnami vyplněnými hadry. Příbuzní se domnívali, že trojice je v Bavorsku, protože Pilčík nutil dívku psát dopisy, které měly členy rodiny přesvědčit, že jsou všichni v pořádku.
Pilčíkovu adresu dala nakonec kriminalistům jedna z příbuzných. Původně se zdráhala, protože si myslela, že se vyšetřuje ilegální přechod přes hranice. Když se ale dozvěděla o tom, že se nalezla těla Emanuela a Renaty, začala ochotně spolupracovat. Sama mu říkala strýček, Pilčíkovo pravé jméno neznala. V září vstoupili policisté do jeho domu a zatkli ho. Našla se u něj spousta osobních předmětů i dokladů. Následně kriminalisté vyhodnotili, že Pilčík zabil ještě minimálně tři lidi. Nezletilou dívku našli živou, ačkoliv ve velmi špatném fyzickém i psychickém stavu. Vypověděla o všech zvěrstvech, kterých se na ní Pilčík dopouštěl.
Podivná sebevražda
Mezi dalšími zavražděnými byli například inženýr Lubomír Krauz a jeho manželka Eva. Poslední jistou obětí je obchodník Jan Hůrka, kterého u sebe Pilčík původně – opět s příslibem převedení přes hranice – několik týdnů ubytovával.
On sám ale s policí nespolupracoval. Doznával se k vraždám, které se nikdy nestaly, o Evě s Lubomírem tvrdil, že žijí v zahraničí. To ale nemohla být pravda, protože se našlo Evino tělo. K žádnému procesu však nakonec nedošlo, na začátku září 1951 spáchal Pilčík ve věznici Plzeň-Bory sebevraždu. Oběsil se na oprátce vyrobené z kapesníků.
Naložená hlava v lihu
Po jeho smrti se vyrojily spekulace, že byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti v rámci akce Kámen. Jejím cílem mělo být odhalení ilegálních převaděčů. Pilčík měl například zvláštní povolení pro pohyb v pohraničním pásmu, které se běžně nevydávalo. Podezřelá byla také jeho sebevražda. Prý dostal dva kapesníky, ze kterých svázal škrtidlo, omylem. Pitva ale prokázala, že kapesníky nebyly uvázány kolem celého krku, ale pouze vpředu. Šlo tedy o oběšení. Nic z toho se však nikdy s jistotou nepotvrdilo.
Jeho hlava byla z neznámých důvodů oddělena od těla. Je naložena v lihu, v současnosti se nachází v muzeu Policie ČR v Praze. V expozici tohoto muzea je také mučicí krabice, ve které Pilčík držel nezletilou dívku zvanou Daniela. Po jeho smrti se do domu, ve kterém žil, nikdo nechtěl nastěhovat. Nakonec tak učinil sám vyšetřovatel Jan Znamenáček. Případem byl inspirován film Kráska a zvíře, kde bylo Pilčíkovo jméno změněno na Sivok. Zahráli si v něm Klára Issová a Tomáš Töpfer.
Zdroj: kriminalistika.eu, wikipedia.org, rozhlas.cz
KAM DÁL: Ženy po třicítce jsou lepší matky, říká studie.
