Zmizení tří studentů nahlásili vyděšení rodiče. Lenka Tučková, Michal a mladší Jan Pavelkovi, všichni kolem dvaceti let, se ztratili. Jejich rodiny se nejdříve dozvěděly, že do žádného Rumunska nejeli, poté jim od úřadů pouze přišla informace, že překročili albánské hranice. Příbuzní tedy alespoň věděli, kterým hraničním přechodem šli a kde začít možné pátrání.
Kamarády nesmírně lákala divoká Albánie, konkrétně hory Prokletije, které se táhnou hranicemi tří států: Černé Hory, Kosova a Albánie. Nutno říct, že studenti se vydali na svůj trek v srpnu roku 2001, kosovské války skončily v roce 1999 a v horách, ve kterých se ukrývali albánští partyzáni, nebylo ještě úplně bezpečno.
Vyšetřování na vlastní pěst
Jenomže se nic nedělo, rodiny čekaly pátrací akci, kterou zorganizuje stát. Bratr Petr zmizelé Lenky se vyjádřil takto: „Žádná akce se nekonala, všechno se odbývalo od stolu, nikdo nezvedl zadek, aby jel pátrat po třech spoluobčanech.“ Nakonec se dala dohromady parta dobrovolníků, kteří se poznali přes internet, a na vlastní pěst se vydali pátrat do Albánie.
Ve skupině byli i příbuzní zmizelých studentů. V říjnu konečně vyrazili a překročili albánské hranice. Důkazem, že válka zde ještě tak úplně neskončila, byli ozbrojenci, kteří výpravu zastavili a pečlivě zjišťovali, co je účelem jejich cesty. Vysvětlili jim, že do míst, kam míří, se nedá jet bez ozbrojeného doprovodu. Už tenhle fakt naznačoval, že se trojice studentů vydala skutečně do nebezpečných míst v politicky nestálé zemi.
Tam, kde vládne krevní msta
Dostali od vojáků podrobné a přísné bezpečnostní instrukce – nepohybovat se bez viditelné zbraně, v noci už vůbec. Také poprvé slyšeli o krevní mstě. Vyráželi tedy na průzkum okolí s ozbrojenou hlídkou a na noc se vraceli zase zpět do Skadaru. Jednou narazili na horskou vesnici Theth. Bylo to jen pár kamenných domů, mezi nimi byl jeden větší. Šlo o hotel, který patřil učitelce z místní školy. Jeden z jejích žáků měl dokonce doma ještě papírek, na kterém byla skutečná e-mailová adresa ztraceného Michala. Znamenalo to, že ve vesnici skutečně byli, skupina pátračů měla konečně horkou stopu. Onen žák si ještě vzpomněl, že tři mladí lidé přespávali u nedaleké říčky.
Radost skupinu brzy opadla, narazila na zvláštní chování místních. Posílali ji vzdálená místa, vypadalo to, že se snažili poslat výpravu za každou cenu pryč od vesnice. Vrcholem všeho bylo, když jim místní šéf (obdoba starosty) řekl, ať odtud okamžitě odejdou, nebo se jim stane totéž co těm studentům. Bůh ví, co tím myslel. Tohle ale nebyl konec českého pátrání v Albánii, byla podniknuta ještě druhá výprava.
Zpátky v prokletých horách
Jméno hor Prokletije znamená prokletí a váže se hned k několika pověstem. Pro rodiny zmizelých mladých lidí se skutečně prokletými staly. Maminka bratrů Pavelkových byla věřící a dohodla si s albánskými zástupci katolické církve, že vystoupí v místní televizi, ani toto však nemělo žádný výsledek.
V roce 2016 nabídl svou pomoc v pátrání spisovatel Josef Habas Urban. Vydal se znovu do horské vesnice Theth. Co se zde dozvěděl, mu vyrazilo dech. Učitelka Mira, která vlastnila hotel, byla mrtvá, zastřelil ji její bratranec, který bydlel v nedalekém lese. Místo bylo stále nebezpečné jako před 15 roky. Policisté spisovatele varovali, že místní masově pěstují marihuanu a těmito místy prochází stezka obchodníků s bílým masem a pašeráků. Rozhodli se tedy najít zmíněného muže.
Tam, kde právo neplatí
Uprostřed lesa stála bouda, okolo nábojnice ze samopalu. Uvnitř spal člověk bez nohy, u postele měl opřený kalašnikov, byl to bratranec paní učitelky, křestním jménem Micun. Mira nebyla první člověk, kterého měl zavraždit, a přesto byl na svobodě. To ukazuje, v jakém stavu bylo (a možná stále je) albánské soudnictví. Dozvěděl se také, že se tento muž skupince studentů vnucoval jako průvodce a sliboval jim, že jim ukáže nejlepší trek. Je tedy silně pravděpodobné, že se stali obětí obchodu s lidskými orgány. K odebírání docházelo v nechvalně proslulém žlutém domku, který se nacházel v těžko přístupné horské vesničce Ribe nedaleko města Burrel.
Případ zůstal dodnes nevyřešen, ale vrah Micun se zdál jako důvodně podezřelý, Urban také zjistil, že tento muž přišel o nohu při bankovním přepadení. Ztráta dětí krutě poznamenala obě rodiny, Lenčina maminka měla deprese a nakonec se utopila při potápění, její otec začal ze žalu nezřízeně pít. Navzdory výše zmíněným faktům je Albánie dnes relativně bezpečná země, kterou postupně objevují čeští milovníci turistiky, jednak kvůli divoké kráse, jednak kvůli velmi nízkým cenám.
Zdroj: autorský článek (autor čerpal z knih Návrat do Valbone a Albánie: Kráska se špatnou pověstí)
KAM DÁL: Záletná spisovatelka Božena Němcová: Konec spekulací, o jejím původu je konečně jasno
.
