"Je to nejradostnější období celého roku, kdy prožíváme radost z těch nejdůležitějších událostí z Ježíšova života," říká římskokatolický farář Pavel Semela, který spravuje farnost u svatého Antonína v pražských Holešovicích.
Podle evangelia přicházejí v neděli ráno ženy k Ježíšovu hrobu, ale kámen je od vchodu odvalen. Uvnitř nikoho nenacházejí, jenom lněná plátna a roušku, do kterých byla ovinuta Ježíšova hlava.
Čím více na východ, tím bohatší pokrmy
"Vidím v tom především úžasnou zprávu o tom, že smrt nemá poslední slovo v našem životě. Na příkladu Ježíšova zmrtvýchvstání vidím, že boží láska k nám i tuto z našeho pohledu definitivní tečku překonává, že je silnější," připomíná Pavel Semela.
Skončil také přísný půst. Dodnes nosí katolíci i pravoslavní velikonoční pokrmy k posvěcení a platí, že čím dál na východ, tím bohatší je tradice svěcení pokrmů a objemnější je obřadní koláč, košíky s uzenou šunkou i klobáskami.
Každý kraj byl něčím specifický
Na Chodsku se posvěcené jídlo jedlo přímo v kostele ve stoje. Bylo zvykem, že každá návštěva dostala kousek z posvěceného jídla.
Dříve bylo hojně rozšířeným zvykem, že se na Velkou neděli jedlo společně vejce, uvařené na Velký pátek spolu se žlutým vrbovým a jasanovým proutkem. Kdyby býval někdo během roku zabloudil, měl si vzpomenout, s kým jedl na Boží hod vejce, a prý by hned nalezl cestu zpět.
Hospodář odnášel na zahradu, na pole a do studně kousek svěceného mazance, vejce a vína, aby měl hojnost ovoce, obilí a měl vždy dobrou vodu. Rolníci nechávali na polích svěcené kočičky a křížky. Na Kravařsku se zase například konaly obřadní jízdy na koních s křížem do polí.