Ondřej Prosický: Kvůli bezohledným myslivcům už mi šlo párkrát o život
Rozhovor geologem a fotografem přírody pocházejícím ze středních Čech, který je patronem výstavy Příběhy české přírody v Roztokách u Prahy.
Jak často se dostanete k fotografování české přírody?
Určitě méně, než bych si přál. Sice mnohdy bez fotoaparátu, ale rád dělám se svými dětmi průzkumné expedice na místa, kam by se dalo s fotoaparátem vrátit. Takto jsem minulé roky poměrně intenzivně mapoval a fotografoval české orchideje, což byla s dětmi prima zábava. Nyní se na ta nekrásnější místa vracím s cílem "konečně to pořádně vyfotografovat". Co se týče divokých zvířat, v poslední době jsem svoje procházky českou přírodou utlumil. Kvůli v mnoha případech bezohledným myslivcům, už mi šlo párkrát o život.
Máte nějaká oblíbená místa v ČR, kam jezdíte fotit?
Jednoznačně vede Šumava mezi Volary, Lipnem a Boleticemi, to je můj milovaný kousek divočiny, kde velkou část roku při procházkách nepotkáte ani nohu a společnost vám může dělat například rys ostrovid nebo tetřívek obecný. Svoje kouzlo pro mě má krajina Českého Švýcarska, kde fotografuji především krajinu, ve které, přestože jsem tam byl mnohokrát, stále nacházím něco jiného.
Oblíbil jste si jako fotograf nějaká konkrétní místa ve středních Čechách?
Protože pocházím z obce Lety u Berounky, nejblíže jsem měl vždy do Českého krasu. Nejdříve moje průzkumné cesty vedly za geologickými zajímavostmi, ale poslední roky se tam vracím především kvůli českým orchidejím, kterých v oblasti kvete hned několik druhů. Třeba rudohlávek jehlancovitý najdete jen tu.
Na vašich stránkách jsem se dočetla, že se intenzivně věnujete popularizování živé přírody. Zajímalo by mě, jakým způsobem to děláte. Jestli jen výhradně prostřednictvím fotografií a nebo zdali publikujete i články...
Je to jedno s druhým, články které doplňují moje fotografie. Za ty roky jsem různou formou publikoval ve třech desítkách různých časopisů a téma bylo vždy společné - příroda. Přestože nefotografuji nijak dlouho, věřím, že i samotné fotografie z mých internetových stránek, přivedly k zájmu o přírodu (a mnohdy i k jejímu fotografování) spoustu lidí, kteří by třeba seděli jen doma u televize a koukali na přírodopisné filmy.
Dále jsem se dozvěděla, že upozorňujete na problémy, které se týkají rozmachu focení přírody nejen v CHKO a v NP. Zajímalo by mě, které to jsou.
Uvedu příklad z poslední doby. Jsou to konflikty s myslivci. Tváří se, že les je jejich a nikdo jiný tam nemůže. Tahle sebranka, která si v lese vytváří vlastní zákony, je přežitek, který nemá v české společnosti co dělat. Pro většinu těch registrovaných je jedinou pohnutkou si zastřílet po něčem živém. Největším průšvihem je ale to, že tomu zlomku uvědomělých je to jedno. Nic se tedy v budoucnu nezmění.
Spolupracujete nějak blíže se společností Beleco, která výstavu Příběhy české přírody organizuje?
V letošní roce jsem se společností Beleco pořádal fotografické workshopy, kde jsem se zájemcům o fotografování přírody snažil předat svoje zkušenosti. Zavedl jsem za kvetoucími orchidejemi jarních Bílých Karpat nebo jsme fotografovali podzimní mlžnou krajinu v Českém Švýcarsku. Jako patron projektu Příběhy české přírody jsem pomáhal i s výstavou.
Budete přítomný na vernisáži roztocké výstavy?
Ano, ve středu 14. října večer se na vernisáži objevím. Jsem pozvaný povědět pár slov k projektu a k výstavě. Moc se těším, protože si moc rád popovídám s lidmi, kteří mají k české přírodě blízko a snaží se ji co nejvíce zviditelnit.
