Mají nás za teroristy. Já jsem ale stávkoval proti Uberu, říká taxikář Majkl

Majku, myslíte, že demonstrace a blokace Prahy něčemu pomohla, nebo jenom pár desítek či set lidí naštvala?

Už jsme zvyklí, že z nás dělají protistátní živly a skoro teroristy. Téměř všechna média napsala, že nám jde hlavně o vyšší cenu, ale to hlavní důvod vůbec nebyl. Jde hlavně o to, aby v taxislužbě byla v podnikání rovnost. My musíme mít různé zkoušky, máme nastaveny standarty, co se týče vybavení auta, úředně ověřený taxametr a další věci. Na druhé straně tady přepravují cestující řidiči, kteří nic takového mít nemusí. Největším paradoxem je to, že je nikdo ani nemůže kontrolovat.

Pomohla tedy něčemu?

To nevím, zatím nedokážu posoudit. Já jsem stávkoval především proti Uberu a jejich nesmyslným cenám.

Co konkrétně by se mělo změnit?

Bylo by potřeba nastavit stejné podmínky pro všechny dopravce a určit počet taxi pro Prahu. V dnešní době může pracovat jako taxikář téměř kdokoliv. Občas vídám typy, o kterých si nejsem jist, že umí číst a psát. 

Jaké standarty máte na mysli? Můžete to více popsat?

Standarty se rozumí například taxametr, vybavení vozu transparentem, ceníky, zkoušky z místopisu a takzvané právní pro podnikání. Dále pojištění vozu pro taxi nebo každoroční technická prohlídka.

A co ceny?
To je stejná písnička. Pořád se mluví o tom, o kolik zvýšit, nebo snížit cenu za kilometr jízdy. Nikdo ale neřeší tvorbu ceny. Myslím tím třeba to, že cena má být taková, že se ujetou vzdáleností snižuje.

Uvedu příklad: samotná slečna se třeba bojí jet z diskotéky do Modřan, Chodova nebo na Černý Most. Pro ni dnes cena z centra vyjde tak na 400 korun. Po zvýšení ceny by to byla tak pětistovka. Druhým paradoxem je jet se čtyřmi mladíky z baru do baru za 80 korun. Toto by šlo vyřešit buď vysokou nástupní sazbou a nižší cenou za kilometr, nebo nastavit taxametr na degresivní sazbu.

Máte nápad, jak by mohly některé taxi služby vypadat v budoucnu. Můžete jej popsat? 

Bylo tím myšleno takzvaně Sběrné taxi, jako levná přeprava do vzdálenějších míst v Praze pro jednotlivce. Název byl vymyšlen jako "Za kilo do Modřan, Řep nebo na Černý Most". Fungovalo by to ze začátku asi jen o víkendech. Vypadalo by to asi tak, že každou hodinu v noci by bylo na určitém místě v centru připraveno asi pět až šest vícemístných vozů, z nichž každý by vyjel určitým směrem. Jeden třeba na Prahu 4, další na Prahu 5 a jiný na Prahu 9. Do každého by nastoupilo minimálně čtyři a maximálně šest cestujících určeným směrem a řidič by je postupně dopravil až ke dveřím. Výhodou oproti městské dopravě by byla v tom, že se cestující za 100,- Kč dostanou přímo do místa bydliště. Tato služba by byla hlavně pro samotné dívky a ženy, které by se po návštěvě zábavného podniku dostaly bezpečně domů.

Co říkají doma, když jste šest nocí z týdne v práci?

Večer se holt jezdí lépe, rychleji a stihne se víc práce. Děti nemám a partnerka občas brblá, ale vynahrazujeme si to o víkendech, a tím, že jednou týdne jdeme na večeři.

Co jste dělal před taxikařinou?

Před taxikařinou jsem pracoval celou dobu ve službách. Za minulého režimu jsem jezdil s tramvají, pracoval v kanceláři, nebo vedl malou prodejnu se zeleninou. Od revoluce se živím taxíkem.

Jaké má taxikář další zájmy?

Strašně rád vařím i jím, čtu knížky, luštím křížovky, dívám se na dokumenty. Mám rád auta a občas zajdu do kina, zcela výjimečně i do divadla, ale to musí lístky koupit partnerka.