Kandidát do Senátu Martin Šalek: Národní hrdost a tajemství ševcovské stoličky

Hned na začátku je třeba podotknout, že jsme šli na schůzku se smíšenými pocity. Šalek totiž kandiduje v barvách hnutí Řád národa, což v člověku vyvolá všechno možné. "Uvědomuji si, že jako marketingový tah to není nejlepší. Ale jsem členem hnutí a plně věřím v to, co se snaží sdělit. Nakonec, všichni žijeme podle nějakého řádu, nikdo nechce žít v chaosu. Na zelenou jdu, na červenou stojím, k řezníkovi si jdu pro maso, piju ze sklenice a tak dále. A národ? To slovo se u nás moc nenosí, přitom máme být na co hrdí."

Faktem je, že o Kramářovi nebo Rašínovi se děti na základní škole příliš nedozví. "Je fajn, když vědí, kolik zubů měl kdejaký prehistorický ještěr. Rozumím, že je to pro ně zábavnější, než se učit dějiny národa. Ale nahrazovat to Jurským parkem není zrovna optimální. Přijde mi, že se svět valí, kam nemá. A já nechci zažívat věci jinak." Sám má dvě dcery. Jedné je osmnáct, druhé dva roky.

V příjemné hospůdce kousek od divadla Spejbla a Hurvínka sedíme sotva deset minut, když senátorského kandidáta pozdraví už třetí člověk. On se potřetí usměje a na pozdrav odpoví. V tomto ohledu rozhodně není jako většina politiků, u kterých veřejnost raději dělá, že je nevidí. A je to další důkaz, že Praha 6 je pro něj domácí arénou. "Nenapadlo mě kandidovat v jiném obvodu. Tady to znám, chápu, co lidé chtějí a potřebují."

Právě benefit známého území je pro něj velkým plusem, který může zúročit právě pouze v senátních volbách. "Není důvod otálet. Fyzicky i mentálně se cítím výborně a díky práci na radnici mám principy zažité pod kůží. Chápu debatu a nemusím se tolik učit. Zároveň pro mně Senát není zbytečný, vnímám ho jako pojistku poslanců," uvažuje Šalek a upije ze stále ještě lehce oroseného půllitru piva.

Program, kterým chce zaujmout

Dostává se k tomu nejdůležitějšímu. K myšlenkám a svému programu, se kterým chce být zvolen. Ve finále je vlastně úplně jedno, jestli má za sebou Řád národa, modrého ptáka nebo oranžovou růži. „Spoléhám na sílu ševcovské stoličky,“ zarazí nás po krátké odmlce. Čekali jsme mnohé, ale tohle?

Tiskový mluvčí Nemocnice Na Bulovce se spiklenecky usměje. "Představte si její půdorys. Má tvar trojúhelníku, nepřevrátí se. A má tři nohy, stejně jako já tři hlavní body, kterým bych se rád věnoval," vysvětluje muž, který o sobě tvrdí, že není tradicionalista, který by se zastavil v roce 1918. "Na to období nezapomínám. Ale svět pádí dál a já s ním. Pořád je co vylepšovat."

Svůj program tedy rozdělil do tří hlavních částí. První jsou samotné problémy Prahy 6. Druhou změny konkrétních paragrafů a třetí legislativní vize. "Vezmu to od prvního bodu. Hned je potřeba říct, že to není jeden problém, dva nebo pět. Je jich hodně. A kdybych je měl všechny popisovat, budeme tu do rána. Jako závažný nedostatek vidím například přesun léčebny dlouhodobě nemocných z Bubenče na Polikliniku Pod Marjánkou. Velká lumpárna," udává jeden příklad za všechny.

Vyhozené peníze

Kauza, ve které městská část zaplatila naprosto zbytečně 40 milionů, mu pořádně "hnula žlučí". "Když to řeknu hodně zjednodušeně, tak stačilo pár měsíců počkat a nic se platit nemuselo. Firma, která LDN provozovala, evidentně nesplňovala závazky plynoucí ze smlouvy. Vyhodit takové peníze z okna a navíc ty staroušky přesunout někam, kde to není zdaleka ideální, to je hodně zvláštní." Věří, že jako senátor by byl jeho hlas mnohem víc slyšet a politici by se s ním museli bavit. "Netroufli by si jít do války. Je to větší síla než třeba zastupitel."

Pokud jde o změnu paragrafů, má tam Martin Šalek jednu velkou prioritu. Chce, aby napadení lékaře, hasiče, ale třeba i pošťáka ve výkonu služby bylo trestným činem. "Když někdo dá pěstí zastupiteli, který si na zasedání odskočí z práce a mnohdy ani nehlasuje, má na krku trestný čin. Ale záchranář, hasič nebo kdokoli jiný, kdo zrovna zachraňuje životy a jeho vyřazením se tak riskuje mnohem víc, takto chráněn není. Je to absurdní."

Napadení pacientů

Na Bulovce toho zažil hodně. Třeba když rozčílený tatínek dal ránu sestřičce. Bohužel ji trefil do ucha a sestra dál nemohla pracovat. Soudy to řeší pouze jako přestupek a není se tak co divit, že postižená žena ke stáním ani nechce chodit. "Tihle lidé jsou v první linii a v devadesáti procentech případů zrovna někomu pomáhají. Není možné do nich nechat beztrestně mlátit," má jasno Šalek. Další z věcí, které by změnil, je zákon o reklamě. "Upoutávky na pohřby cestou k nemocnici? Proč není pásmo, kde by to bylo zakázané? Mohl bych takto pokračovat ještě hodně dlouho. Nesmyslů máme v zákonech opravdu hodně."

S legislativou úzce souvisí i třetí hlavní bod jeho programu. Jde mu zejména o přínos aplikací do každodenního života. "Do banky už většinou nechodíte, máte vše na mobilu a tak dále. Žijeme v aplikačním světě, na displeji mobilu je všechno, co potřebujeme." Podle některých odborníků bude do deset let k dispozici množství technologických pomocníků například v oboru medicíny. "Lékaři nezmizí, vždy budou mít poslední slovo. Ale díky technologiím půjde ušetřit jak jejich čas, tak pacientův. A samozřejmě také finanční prostředky."

Aplikace mohou pomáhat

Šalek si myslí, že aplikace na mobilu dokáží rozeznat třeba to, zda je kožní nález nebezpečný, a v takovém případě člověka poslat k doktorovi. "Mobil vás nevyléčí, nenahradí doktora. Dokáže však udělat první krok, přitom budete v pohodlí domova. Aplikace ale může být i softwarové řešení, kde mobil nehraje roli. Pacient bude doma a lékař na něj bude na dálku dohlížet. Dá se to využít u rizikového těhotenství, kardiaků, diabetiků a dalších. Zase je to velmi zjednodušené. Kdokoli by měl zájem, rád to vysvětlím podrobně."

Díváme se na hodinky. Téměř tři a půl hodiny jsou pryč a nemáme pocit, že to byl zbytečně strávený čas. Možná dokonce naopak. Poučení z toho plyne celkem jasné. Než budete s někým hotovi, poslechněte si, co říká. Pak se vám totiž může stát, že i ten Řád národa začnete brát úplně jinak.