Hurá, Babiš už ví, jak to bylo! Uf, skleróza to asi zatím není
Pro všechny, kteří se obávali o zdraví Andreje Babiše, máme dobrou zprávu. Ministr financí zřejmě zatím sklerózou netrpí. O duševní formě sice zodpovědný raport podat nemůžeme, ale co už. Nemusí pršet, hlavně, že kape. Jeden z nejbohatších lidí v republice si totiž vzpomněl, jak to bylo s jeho příjmy. Hurá!
Slyšeli jste tu ránu? To všem spadl obrovský balvan ze srdce. Vážne se nám ulevilo, že Andrej Babiš nemusí třeba na nějaký zákrok, který by mu vrátil narušenou paměť. Všechno je, zdá se, v pořádku a vicepremiér je jako rybička. Chápeme také, že napřed nechtěl ohledně svých příjmů vůbec mluvit. Zkrátka proto, že se mu zřejmě v mozku odehrávaly chemické procesy, které bylo třeba nejprve dokončit. Až pak, s čistou hlavou, přeci vše vysvětlí. Pořád na něj tlačit, to opravdu není hezké. Má toho tolik!
Všechno řeknu. Až budu chtít.
Když si tedy věci v klidu vymyslel (pardon, promyslel, samozřejmě), tak Imunitnímu a mandátovému výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky poslal elaborát, ve kterém jeho členy nejprve řádně poučil o tom, kdy a proč musí přiznávat své příjmy a kdy je to naprosto zbytečné. Jistě, oni totiž nic nevědí! Je třeba odborníka, aby jim vše vysvětlil. Ach jo, takové práce s nimi. Ale snad se teď chytnou za nos, Neználci.
V závěru své slohové práce (hodnotíme na výbornou a píšeme pochvalu) pak ministr financí přiznal, že se v čestném prohlášení za rok 2014 trošku spetl. V klidu, stane se i v lepších rodinách. Uvedl prý 200 926 998 korun jako mzdu po zdanění. Jako frajer si tedy stoupnul a sypajíc si popel na hlavu při jasném vědomí doznal, že jde vlastně o úhrn zúčtované hrubé mzdy. Ještě, že má tu dobrou paměť, jinak bychom na to neměli šanci přijít.
Kdo Andreje Babiše alespoň trochu zná, tak ví, že je to člověk velmi precizní. Vyžaduje nejvyšší možnou kvalitu prakticky ve všem, s čím přijde do styku. Obklopuje se lidmi, kteří jsou ve svých oborech nejlepší. Ať už jde o designéry, architekty a další. Je hodně zvláštní, že právě on by si vzal do týmu účetní, která by udělala chybu, za kterou by se styděl i maturant. Ale asi toho v té chvíli na něj bylo také hodně.
Nebo je to jinak? Těžko říct, do hlavy pana ministra díky Bohu nevidíme. On ví sám nejlépe. A my zase víme, že má vždycky promyšlených několik tahů dopředu. Nebo to už neplatí? Je rozehraná tak náročná šachová partie, že už ani jeho neoddiskutovatelný obrovský talent na strategické rozhodování a řízení nestačí? Uvidíme, třeba to s tou pamětí ještě není úplně stoprocentní. A pak se třeba také dozvíme, za co koupil akcie Agrofertu na konci devadesátých let.
