Tomáš Trč: Pacient má právo i na nadstandardní zdravotní péči
Pacient by měl mít možnost rozhodnout se o způsobu své léčby. Nemocnice ale nabízejí jen výkony, které zrovna hradí pojišťovna. O tom a dalších problémech ve zdravotnictví mluvil kandidát na senátora za TOP 09 a STAN Tomáš Trč.
Jako lékař a přednosta kliniky ortopedie je Tomáš Trč velmi nespokojen se stavem našeho zdravotnictví. Považuje ho za neprůhledný, neekonomický a nevýhodný jak pro pacienty, tak lékaře. Peněz, které jdou do zdravotnictví, je podle něho dostatek, jen se musejí efektivněji využít.
S Tomášem Trčem jsme se krátce setkali v Černošicích u pojízdné kavárny, kde kandidáti TOP 09 zájemcům nabízeli svůj program a dobrou kávu.
Mluvíte hodně o svobodě ve zdravotnictví. Máte na mysli, že by pacient měl mít možnost zaplatit si i nadstandardní péči?
Ano svoboda ve zdravotnictví by měla být taková, aby měl pacient možnost vybrat si takovou péči, kterou považuje za nejlepší, nikoliv tu, kterou mu nařídí lékař nebo nemocnice. Vždyť jak je možné, že co není hrazeno z prostředků zdravotní pojišťovny, je v nemocnicích prakticky zakázáno? Pacient má právo spolurozhodovat o své léčbě a mít možnost doplatit vše, co bude potřebovat. A rozhodně ho to nezruinuje, jak straší levicoví politici. A proč by měl mít naopak lékař zodpovědnost za to, jaký typ implantátu si pacient zvolí. To je jedna z hlavních svobod.
Druhá věc je, že pacienti by se měli zaktivovat. Nejen, že by jim měl lékař řádně vysvětlit diagnózu a možnosti, ale ti pacienti by se měli ptát. Mám ambulanci pro cizince v Teplicích a v Praze na Národní. Je rapidní rozdíl, jak se ptá cizinec a jak se ptá český člověk. Ten se vlastně neptá. Zajímá ho jediné, kam půjde na rehabilitaci. Ale jaký zákrok budu provádět a jaký typ endoprotézy mu chci dát, to ho vůbec nezajímá.
Tomuto stavu nepřispívá už systém celého zdravotnictví. Pojišťovny ani nemocnice nestojí o to, aby se pacienti ptali na cenu a přemýšleli, jestli náhodou do zdravotního pojištění nedali dost na to, aby nakonec měli ten nejlevnější výkon.
Jak by se to dalo změnit?
Máme 11 pojišťoven a všechny jsou stejné. Navíc nejde o žádné pojišťovny, ale o daňový úřad, který dá stejné peníze, jako dal loni. Buďto je o něco povýší, nebo o trochu sníží. Já neoperuji pacienty loňského roku, ale letošního roku, a ti jsou přeci úplně jiní. A když na jejich výkony dostanu stejné peníze jako loni, možná budu muset některé pacienty finančně oříznout. A pokud dostanu víc, což se stane málokdy, budu peníze zbytečně utrácet. Což je škoda.
Jak by měly být pojišťovny a proplácení zákroku nastavené?
Na určité časové období by se měl nastavit standard hrazeného ze zdravotního pojištění. Dodnes není jasné, co je hrazená péče a co není. Navíc některým nemocnicím se proplácejí dražší výkony než ostatním, což také není v pořádku. Standardy zdravotní péče tudíž musí platit pro všechny nemocnice bez rozdílu.
Co se vám na českém zdravotnictví ještě nelíbí?
Ministerstvo zdravotnictví by mělo trochu zregulovat výuku, aby lékaři neodcházeli do zahraničí. Nemluvím jen o financích, které by měly jít do zdravotnictví. Mám na mysli určitou neorganizovanost a neinformovanost postgraduálního vzdělávání, protože to je v medicíně velmi důležité. Medik 6 let studuje, stane se z něj lékař, který musí dále několik let pracovat pod někým, kdo za něj bere odpovědnost. Teprve po atestaci se stává lékařem v oboru. A on v současnosti neví, jestli svou lékařskou praxi bude vykonávat tam, kde dělá atestaci, nebo půjde na jiné pracoviště a bude muset dojíždět za rodinou na víkendy. Toto je pro lékaře nedůstojné. V Německu má jasno. Ví, že až se za rok naučí jazyk, bude pracovat v nemocnici, kde se po složení atestace naváže ve své kariéře.
Zasadil byste se v senátu o nějaký zákon?
Určitě by se mělo zprůhlednit financování ve zdravotnictví. Výkony by se měly standardizovat a stanovit ceny hrazené zdravotní péče a pomůcek. My nevíme, kolik co stojí, kolik potřebujeme peněz a kolik nám zbývá. Vše je hrozně drahé a neekonomické. Na konci roku jsme vždy překvapeni.
Jak jste spojen s regionem Berounska?
Dělal jsem odborného garanta v artroskopické centru v berounské nemocnici. Ve Žloukovicích jsem chtěl postavit chatu. A když jsme bydleli v Kladně, kde jsem vyrůstal, měli jsme chatu v Sýkořicích. Mám krásný vztah k okolí Berounky.
A proč by měli lidé volit právě vás?
Senátor není post, který by vycházel jenom z regionu. Má to mnohem širší dopad a domnívám se, že to, co mi vadí, má celorepublikový dopad na svobodu každého z nás.
Jak byste své nesčetné aktivity skloubil s činností senátora?
V nemocnici i na fakultě plánuji zůstat. Myslím, že bych měl být v kontaktu se svou profesí, navíc mám smlouvu s nemocnicí do roku 2020. Zvládám pracovní činnost nejen osmihodinovou.
