Benešov připravuje regionální centrum pro dobrovolníky
Člověk se ocitne v nouzové situaci lehce. Ať už propadne drogám, onemocní, topí se v dluzích nebo se ocitne s dětmi na ulici. Pomoc potřebují i staří lidé, jimž zdraví dvakrát neslouží. V Benešově pomáhá potřebným lidem řada organizací. Často v nich pomáhají dobrovolníci. Ti by teď mohli mít nového koordinátora - organizace by si tak mohly dobrovolníky půjčovat.
V Benešově je celá řada organizací, které se starají o lidi v nouzi. To jsou třeba bezdomovci, chroničtí alkoholici, uživatelé drog, ale i nemocní lidé, rodiče s dětmi v nouzi. Odlišnou pomoc potřebují i staří lidé nebo lidé, kteří se cítí osamoceně. Do organizace může přijít i člověk s depresemi nebo člověk se zdravotním postižením. Jsou i organizace pro lidi, kteří byli dlouho ve vězení a potřebují se vrátit zpět do normálního života.
Každá organizace má určité množství dobrovolníků, tedy lidí, kteří chtějí pomáhat lidem v nouzi. „Dobrovolnická práce je založená na tom, že člověk pomáhá ze svojí vlastní vůle, ve volném čase a zadarmo. Občas nějaká organizace získá finance a dá dobrovolníkům jiné benefity. Ale pro dobrovolníka to má jiné významy – získá praxi podobnou stáži. Je to ideální pro studenty. Navíc pokud je člověk dlouhodobě nezaměstnaný, může se tak udržet na trhu práce, dává najevo, že se snaží něco dělat pro svůj rozvoj,“ vysvětluje Andrea Košanová, Odbor sociálních věcí a zdravotnictví v Benešově.
V každé organizaci se o dobrovolníky stará jeden koordinátor. Jsou ale organizace, které koordinátora nemají a potřebovali by ho. Ale je to třeba jenom malá organizace nebo sdružení, které by uvítaly výpomoc dobrovolníka, ale nemohou se o něj už starat. „Kdyby existovalo v Benešově regionální koordinační centrum, tak by mohlo zastřešovat všechny dobrovolníky. Organizace by si je tedy vypůjčovaly,“ říká Košanová. „Teprve se to rozjíždí a komunikujeme, jestli o to mají organizace zájem, z toho budeme vycházet, jak dál.“
Potřebují organizace koordinátora dobrovolníků?
Je to hodně individuální. Některé organizace péči o dobrovolníky zvládají, jiné ne. Někde je dobrovolníků třeba čtyřicet nebo šedesát, jinde jen několik. „Někde svého koordinátora mají, jiné organizace to už ale nezvládnou, takže by potřebovaly, aby se o to nějaké centrum staralo,“ uvádí Košanová. Ze začátku by v centru koordinátorů měli jenom jednoho. Od roku 2014 je to již plně uznávaná profese na pracovní poměr. „Jeden koordinátor zvládne až 30 dobrovolníků. Potom, kdyby se počet navyšoval, musel by se samozřejmě navýšit počet koordinátorů. Ale to ještě hodně předbíháme.“
