Hendikepovaný sportovec Jan Tománek: Kluk od Dobříše, který se nikdy nevzdává
Kolikrát denně si posteskneme, jak je ten svět nespravedlivý, a řešíme věci, které jsou v konečném důsledku vlastně malicherné? Každý si sáhněme do svého svědomí. Když se pak setkáte s lidmi, ke kterým život opravdu nebyl fér, trošku se zastydíte. Jan Tománek je ne vlastní vinou upoután na invalidní vozík. Ale nevzdal se, sportuje a patří k nejlepším.
Patří k vrcholovým handbikerům,věnuje se handcyclingu, dlouhému triatlonu i běžkařským laufům. Je neuvěřitelné, co tenhle kluk od Dobříše všechno zvládá. Sport má prostě v krvi přesto, že mu vážný hendikep spoustu věcí dost komplikuje.
Pro mnoho lidí by to znamenalo konec. Když ho v roce 2002 srazil nepozorný řidič, projevil se u něj spinální šok a sekundárně ochrnul. Dnes má omezenou funkci trupových svalů a plně plegické dolní končetiny. Je tedy paraplegik, nikdy nebude chodit a pohybuje se pomocí invalidního vozíku. Honza však ukázal vůli a začal se s životem prát.
Je jasné, že nelehký boj vyhrává. Sport se opět stal součástí jeho života, stále častěji se věnuje triatlonu. Před pár dny se vrátil z Bahrajnu, kde se účastnil prestižního Ironmana. Pohádka? Ne, tohle je realita.
Jak se kluk z Dobříše dostane až na Ironmana do Bahrajnu?
Během uplynulých let jsem závodil na mnoha zajímavých místech mimo Evropu. Začátkem roku 2015 jsem se zúčastnil handcyclingového závodu na okruhu F1 v Abú Dhabí, v roce 2013 jsem byl na mistrovství světa v Kanadě. Cestování bezesporu provází můj sportovní život a k vrcholovému sportu tak nějak patří. Proč zrovna Bahrain? Řekněme, že jsem kvůli zdravotním problémům neměl nejlepší rok a triatlonovou sezonu jsem si chtěl prodloužit. Bahrain se jevil jako ideální volba s relativně rozumnou dostupností.
Jaké úspěchy už máte za sebou?
Svou vrcholovou kariéru jsem zahájil v handcyclingu a poměrně dlouhou dobu byl mým jediným systematicky provozovaným sportem. V této disciplíně jsem opakovaně zvítězil v Mistrovsvích ČR i Českém poháru handbike. Uspěchy jsem během několika let sesbíral i v závodech evropských pohárů, kde jsem se mnohokrát umístil na medailových pozicích. Maximem ze světového šampionátu je 11. místo v silničním závodě v Kanadě.
Teď jste ale "přesedlal" spíš na dlouhý triatlon, je to tak?
Přesně. Několikrát jsem zvítězil v závodech série 70.3 Ironman v kategorii Physycally Challenged. Mimo to se věnuji běžkařským vytrvalostním závodům. Dokončil jsem známý Koenig Ludwig Laufu na padesát kilometrů i hlavní závod Jizerské padesátky.
Jak vypadá váš trénink?
Mé tréninkové dávky se pohybují v průměrném rozmezí deseti až dvaceti hodin týdně, pochopitelně záleží na ročním období a závodním programu.
Můžete trénovat v českých podmínkách, nebo je třeba jezdit do zahraničí?
Doma v Brdech trénuju moc rád. Ale bohužel je to možné jen šest, sedm měsíců v roce. Vzhledem ke geologickému umístění České republiky je tak zahraniční soustředění nedílnou součástí mé přípravy. Zima u nás není dostatečně konzistentní pro běžkařkou přípravu a jaro je zase chladné pro tu triatlonovou.
Asi to nebude úplně levná záležitost. Kde berete peníze?
Začátky byly poměrně složité. Za to, že jsem vůbec začal sportovat, vděčím rodině, která mi na začátku velmi pomohla. V současné době je to na mně. Abych mohl být úspěšný sportovec, musím být i dobrý manažer a dokázat si zajistit pravidelný příjem od sponzorů. Pro představu, v ročním rozpočtu se pohybujeme v řádech několika set tisíc korun. Ale pozor, nejsem profesionál. V současné době jsem rád, že dokáži pokrýt rozpočet sezony, ale sportem se neuživím.
Jaká disciplína je pro vás nejtěžší?
To je těžká otázka. Triatlon jako celek se řadí k extrémním sportům, ale ve všech disciplínách vykazuji vyrovnanou výkonnost a nedovedu říci, co je nejtěžší. Jako celek to je těžké, ale rozdělit distanci 70.3 Ironmana (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21.1 km běh) do více dnů, je to pohodička. Největší nároky na pohybových aparát vyžadují asi vytrvalostní závody na běžkách. Porovnáme-li mé dosavadní maximum, kdy jsem absolvoval 50 kilometrů na Koenig Ludwig Laufu s percentuálním vyjádřením počtu fungujících svalů, kde je funkční zhruba třetina svalů oproti nehandicapovanému sportovci, tak je to asi takové, jako kdyby lidé na běžkách je 150 kilometrů.
Máte během závodů, jako je Ironman, chuť se na všechno vykašlat?
Tento pocit vytrvalostní disciplíný někdy provází a patří to k tomu. To, že se nevzdám, je věcí vůle. Po perfektní Challenge Sardinia, kde jsem jednak triumfoval v kategorii handcycle, ale hlavně jsem si závod užil od začátku do konce, se přiznám, že závod v Bahrainu byl skutečně náročným testem mé vůle. Nic se nevyvíjelo podle plánu a silný vítr mi to moc neulehčil. Několikrát jsem měl chuť se na to vykašlat, ale bojoval jsem. A ten pocit v cíli byl pak neskutečný!
