Praha 5 ocenila celoživotní díla šesti "svých" občanů, jde o výrazné osobnosti
Pátá městská část ocenila celoživotní díla šesti občanů Prahy 5 - Borise Hybnera in memoriam, Zdeňka Kolářského, Jaromíra Lisého, Bernarda Šafaříka, Jiřího Štancla a Prof. MUDr. Eduarda Zvěřinu, DrSc. FCMA. Čestná občanství byla předána u příležitosti zahájení Dnů Prahy 5.
Udělení čestného občanství páté městské části zahájilo týdenní akci Dny Prahy 5. Během slavnostního večera předali zástupci Prahy 5 čestné občanství představiteli české pantomimické školy Borisi Hybnerovi in memoriam, akademickému sochaři a medailérovi Zdeňku Kolářskému, odbojáři Jaromíru Lisému, režisérovi a scenáristovi Bernardu Šafaříkovi, nejúspěšnějšímu českému závodníku na ploché dráze Jiřímu Štanclovi a přednímu neurochirurgovi Prof. MUDr. Eduardovi Zvěřinovi, DrSc. FCM.
"Chceme ocenit osobnosti, které se zvlášť významným způsobem zasloužily nejen
o celospolečenský přínos, ale i o rozvoj páté městské části. Jde o poděkování a projev úcty za celoživotní dílo," řekl starosta Radek Klíma a dodal: "Navíc je dobré, zejména pro mladou generaci, připomínat si skutečné osobnosti, které v životě dokázaly velké věci."
Čestná občanství udělovala pátá městská část letos po druhé. Poprvé se tak stalo v loňském roce, kdy byli oceněni fyzik prof. Ing. Jaroslav Šesták, DrSc., dr. h. c., režisér a dramaturg Petr Weigl
a básník, prozaik a překladatel PhDr. Eduard Petiška, in memoriam.
Jiří Štancl * 18. 11. 1949 v Žatci
Od dětství byl Jiří Štancl sportovně založený. Již v devíti letech jezdil sám na plochodrážním motocyklu se sajdkárou, kterou mu vyrobil otec. V roce 1969 byl nominován do závodu Mistrovství světa jednotlivců, a tím se stal československým reprezentantem na ploché dráze. Získal 12 titulů Mistra ČSSR na krátké ploché dráze, z toho 10x za sebou, 5x Mistr ČSSR na dlouhé ploché dráze a 2x Mistr ČSSR v závodě dvojic. S týmem Rudé hvězdy Praha jako kapitán týmu získal dalších 15 titulů Mistra ČSSR.
Do roku 1983 se mu podařilo pětkrát vyhrát prestižní mezinárodní závod o Zlatou přilbu v Pardubicích, zvítězil pětkrát ve Zlaté přilbě Slovenského národního povstání v Žarnovici a byl jediným závodníkem východní zóny, který vyhrál Stříbrnou přilbu ADAC v německém Herxheimu. Za svoji vynikající sportovní činnost byl ve středisku vrcholového sportu zařazen mezi olympioniky, přestože náš motoristický sport není olympijským sportem.
Od roku 2015 začal Jiří Štancl pracovat s mládeží jako trenér reprezentace ploché dráhy na strojích o objemu 125 a 250 ccm. Jiří Štancl bydlí celý život na Praze 5 a je s ní úzce spjat jak soukromým, tak pracovním životem.
Jaromír Lisý (* 3. 2. 1921 v Praze)
Absolvoval obecnou školu a reálné gymnázium v Košicích. Jako student Vysoké školy obchodní byl 17. 11. 1939 poprvé zatčen gestapem. Poté se zapojil do činnosti protinacistického odboje v Kolíně. V roce 1941 byl zatčen a odvezen do Malé pevnosti v Terezíně. Následně byl vězněn v lágrech v Německu.
Po válce absolvoval povinnou vojenskou službu a v roce 1950 se stal profesionálním vojákem. Coby vojenský přidělenec pobýval mj. v Maďarsku během povstání roku 1956. Pro nesouhlas s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy byl v roce 1968 vyloučen z KSČ a vyhozen z armády. Jaromír Lisý bydlí na Praze 5. Jeho životní příběh zpracovali žáci ze ZŠ Santoška v rámci projektu Příběhy našich sousedů, který organizuje nezisková organizace Post Bellum. Do roku 2016 byl aktivním přispěvatelem do měsíčníku Pětka.
Bernard Šafařík (* 24. května 1948 v Kutné Hoře)
V roce 1963 nastoupil jako učeň do smíchovského pivovaru, přihlásil se na potravinářskou průmyslovku, přešel na gymnázium, kde v roce 1967 maturoval. Začal psát povídky, z nichž některé vysílal Československý rozhlas. Po maturitě v roce 1968 emigroval do Ženevy, odtamtud odjel studovat do Basileje na stipendium pro uprchlíky.
Na tamní univerzitě studoval filosofii, dějiny a literaturu (1968 až 1976). Od roku 1974 se věnoval filmu, natáčel televizní dokumenty pro švýcarské (SF DRS) a německé TV stanice (ARD). Po listopadu 1989, v roce 1990, se částečně vrátil do ČR. Žije také ve Švýcarsku, v Basileji.
V roce 1993 navázal spolupráci s Ferem Feničem a pro Febio natočil řadu dokumentů pro cykly Gen, Genus a Oko; při práci na dokumentu "Jak se žije zamilovaným a odmilovaným" z cyklu "Jak se žije se rozešli. V polovině 90. let začal spolupracovat s Českou televizí.
Zdeněk Kolářský (* 29. 9. 1931 v Klášterci nad Ohří)
Český akademický sochař a medailér je jedním z nejvýznamnějších českých autorů mincí a medailí. Vystudoval Střední průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Od r. 1966 se systematicky zabývá medailérskou a mincovní tvorbou, od 60. let se účastní medailérských výstav u nás i v zahraničí.
Získal řadu čestných uznání a mezinárodních cen. Mimo jiné je autorem dvou zlatých československých dukátových ražeb (pěti a desetidukátu) ze série vydané roku 1978 k 600. výročí úmrtí Karla IV. Dále je autorem volných figurálních plastik, reliéfů, plaket apod. a firemních značek, např. loga České pojišťovny. Je autorem ozdobného bronzového řetězu, který byl roku 1979 instalován okolo pomníku svatého Václava na pražském Václavském náměstí.
Dlouhé období svého bohatého tvůrčího života pracoval ve svém atelieru Na Hřebenkách v Praze 5. Tam vznikla v roce 1960 i jeho první větší věc, reliéfní plastika "Jaro padlých a umučených" pro pomník v Praze 5 Na Zlíchově. Ve stejné době vytvořil i reliéfní pamětní desku rodiny Karpelesových v Praze 5 v Tůmově ulici, jejíž všichni členové během války zahynuli v koncentračním táboře nebo na barikádě v květnu 1945.
Mistr Kolářský vloni oslavil 85. narozeniny a stále se věnuje aktivní tvorbě. Velmi jej potěšilo, když jej městská část oslovila jako autora s prosbou o doplnění více než 100 jmen padlých na pomník na Zlíchově, práce se hned ujal a po 56 letech dotváří své dílo. Upozornil také na zcizení původní pamětní desky Karpelesových a pracuje na její replice.
Prof. MUDr. Eduard Zvěřina, DrSc. FCMA (* 27. 2. 1937 v Praze)
Je rodákem ze Smíchova, kde prožil nemalou část svého života. Je uznávaným neurochirurgem nejen v ČR, ale i v zahraničí. Zasloužil se o pokrok v neurochirurgii v ČR a především o kvalitní léčbu svých pacientů. Jeho zásluhou je česká neurochirurgie na vysoké a konkurenceschopné úrovni. Věnuje se výzkumu, publikační a přednáškové činnosti.
Jeho práce, zabývající se základním výzkumem nervových funkcí u člověka a zavádění nových operačních metod v neurochirurgii, měla a má pro daný obor zásadní význam. V r. 1999 zahájil v ČR první implantace sluchových elektrod do mozkového kmene u neslyšících po NF 2. Problematice a operacím Neurinom akustiku - vestibulámí schwannom se úspěšně věnuje do současnosti.
Jako nestraník se nemohl za bývalého režimu účastnit celosvětového odborného života, měl problémy s publikační činností u nás a v zahraničí publikovat nesměl vůbec. Přesto se mu díky mimořádnému talentu, píli, houževnatosti a oddanosti oboru podařilo držet krok s celosvětovým vývojem a špičkami v oboru. Byl průkopníkem v neurochirurgii u nás a nebýt zmiňovaného režimního handicapu, mohla být jeho odborná dráha mnohem významnější i v mezinárodním měřítku. Po r. 1989 se velmi aktivně zapojil do celosvětového neurochirurgického dění.
Boris Hybner (* 5. 8. 1941 ve Vyškově, † 2. 4. 2016 v Praze)
Boris Hybner byl český mim, herec, režisér, scenárista, vysokoškolský pedagog a představitel české pantomimické školy. V roce 1964 začínal v pantomimickém souboru Ladislava Fialky. S Ctiborem Turbou založil v roce 1966 Pantomimu Alfréda Jarryho, v roce 1978 soubor Gag.
V roce 1990 založil v Praze stálou scénu Gag. Pedagogicky působil na pražské HAMU, od roku 2008 byl profesorem pro obor taneční umění – nonverbální a komediální divadlo. Na sklonku života usiloval o založení divadla pantomimy v Praze 5.
