15. březen 1939 : Německo okupuje Čechy a Moravu

Nemocná Evropa, nemocný svět

Samozřejmě bych mohl krok za krokem popisovat události, jež osudnému dni (vlastně dnům, protože tento zábor probíhal v rozmezí 14. – 16. března) předcházely, ale myslím si, že je každý zná natolik dobře, že by šlo o pověstné nošení sov do Athén. Na tomto místě se chci spíše zamyslet nad příčinami této události a nad válkou, která následovala.

Roku 1939 předcházely následky první světové války. Vilémovské Německo ji prohrálo a vedle „dějinné frustrace“ se dostavila hluboká ekonomická krize. Němci se propadli hluboko do propasti a hledali různá řešení. Někteří si mysleli, že je to nalevo, jiní ho nalézali ve střídmé cestě demokracie, ale existovala i skupinka, která se vydala na pouť za „německým rájem“ ostrým „vpravo v bok“. Nešlo pouze o německé specifikum. Také v některých dalších evropských zemích nabývaly na síle myšlenky, které  se snažily léčit Evropu, dosud docela nevzpamatovanou z šílenství světového konfliktu, „silovými“ politickými  proudy. Svým způsobem to bylo pochopitelné. Předchozí demokratické režimy na západě Evropy nedokázaly urovnat výbušnou situaci v roce 1914, již vyvolalo vilémovské Německo v tandemu s Rakouskem-Uherskem. Z tohoto důvodu vznikl dojem, že racionálně smýšlející diktátor by mohl něčemu podobnému zabránit.

Možná to je do jisté míry pravda. Ale zná někdo „racionálně smýšlejícího diktátora“?

Čechy a Morava stály na začátku válečné laviny

Události 15. března 1939 byly tragédií pro náš národ a navíc stály na počátku doposud největšího světového konfliktu v dějinách. Stamilióny obětí války, jež nemá v dějinách obdoby, o ní vypovídají víc než jasně. Tato válka, jak jsem již naznačil, není ničím jiným, než pokračováním konfliktu z let 1914-1918, jenž jako by nebyl dobojován, a tak (z dějinného hlediska) bylo třeba onen zápas dokončit. Oblast současné České republiky tedy vytvořila určité osudové znamínko v historii oné války, vedené „panským národem Němců“: Symbolicky k tomu došlo v den jmenovaným starými Římany jako „březnové idy“, o nichž, zavzpomínejme, byl zavražděn Gaius Julius Caesar. Význam takového spojení je jasný: v den, kdy byl jeden despota zavražděn, další uzurpátor slaví dílčí vítězství.

Dějiny se dostaly na výhybku

Druhá světová válka, do jejíž historie patří 15. březen 1939 jako její předehra, znamenala nejenom výrazné utrpení pro stamilióny lidí, ale hlavně ovlivnila zásadním způsobem historii Evropy i světa. Značně posílila komunistické hnutí tím, že díky Jaltské konferenci získal Sovětský svaz v čele s diktátorem Stalinem své impérium za hranicemi, a tak se Československo, krom jiných zemí, stalo kolonií oné říše a vládl zde cizorodý bolševismus. Je možné, že to vše plnilo jakýsi neznámý vyšší účel. Lidé se asi museli názorně přesvědčit, že vůdcovské principy nejsou zaměřeny jenom proti oficiálním protivníkům, ale nakonec i proti vůdcovým „poddaným“. To jsme tedy již z minulosti pochopili. Kdoví, čemu se budeme muset učit v následujících létech...