Tradiční velikonoční řehtání drží ve Zdibech

Projděme na Bílou sobotu v pět hodin ráno obcí. Všude je ticho, ulice, jindy s tak frekventovaným provozem, je klidná. Ale v několika domech se začínají rozsvěcovat okna. To už rodiče budí hochy, aby nezaspali obchůzku. A za chvíli zahlédneme malé postavičky, které se sbíhají k místu srazu.

Chlapci se společně vydávají ke kostelu. Vcházejí brankou na území hřbitova, který obklopuje kostel. Jeden po druhém přistupují ke kříži, pokleknou a chvíli vytrvají. Možná se modlí, možná si něco přejí, kdo ví. To zůstane jejich tajemstvím.

Pak se vydávají na cestu. Ranní ticho je cestou často přerušováno ohlušujícím řehtáním a odříkáváním textu.

Čtěte také: Co s volnou nedělí? Stavte se na zámku

V obci Zdiby se tradice velikonočního řehtání udržuje dodnes zřejmě bez přerušení.

Každá z vesnic, které jsou součástí obce, mívala pro tento účel svoji obměňující se skupinu chlapců ve věku od šesti let do ukončení základní školy, kteří chodili řehtat, když zvony odletěly do Říma, ale dnes už zřejmě existuje jen jedna parta pro celou oblast. Volí si kaprála, který dává pozor na správné dodržování tradice řehtání a vede skupinu řehtačů. Jeho pomocník jde jako poslední. Chodí se ve dvojicích. Kaprál, kterým bývá většinou nejstarší nebo nejoblíbenější kluk, rozděluje peníze, které dostanou za řehtání, strhává ale za neposlušnost, pozdní příchody či za neúčast na ranním řehtání.

Každý chlapec má svou řehtačku. Nejlepší jsou ty velké, kterým se říká "kocour". Vyráběli jim je tátové a dědové a předávají se po generace. Když v rodině nejsou chlapci, věnují se řehtačky rodinám, kde chlapce mají.

Jelikož jednotlivé vesnice na sebe navazují a dětem nebývalo zcela jasné, kam až sahají jednotlivá teritoria, stávalo se dříve, že skupinky chlapců spolu bojovaly o území na jejich pomezí. Ti silnější měli tedy území o něco větší.

Program řehtání

Na Zelený čtvrtek začíná první obchůzka asi v 15 hodin a střídá se při ní řehtání se zpěvem, nebo spíše rytmicky odříkávaným textem "Anděl Páně", druhá je pak v 18 hodin navíc s textem "Klekání zvonili".

Na Velký pátek se řehtá už v 5 hodin ráno a pak v 15hodin s textem "Anděl Páně" a v 18 hod. i

s textem "Klekání zvonili".

Na Bílou sobotu obejdou ves v 5 hodin ráno s textem "Anděl Páně" s dodatkem "na Bílou sobotu

z hrobu ven vyndali". Další obchůzka je v 9 hodin dopoledne. Tentokrát se chodí po vsi od domu k domu, chlapci odříkávají totéž jako ráno a nejmenší klučina dostává do klobouku většinou peníze, někdy i vejce a sladkosti. Výdělek se pak rozděluje.

Čtěte také: Oslavte Velikonoce ve Zdibech

Odříkává se to tak po celé generace, i když pan farář prý namítal, že Kristus vstal z mrtvých sám a nikdo ho z hrobu nevyndával. Po každé deklamaci se ozývá ohlušující řehtání.

Ve Zdibech se dříve kluci před zahájením obchůzky omývali vodou z nádrže na hřbitově.

Ve Veltěži se scházeli u zvoničky a chodívali se omýt vodou ke studánce u Vovsů.

V Přemyšlení býval sraz u rybníka, u nějž stávala dřevěná zvonička.

Čtěte také: Velikonoce na ruby. Zmlaťte svého chlapa

Památkou na doby minulé je školní úloha Václava Jandovského z roku 1918, kterou po svém žákovi zachoval učitel z veltěžské školy:

Řehtání

Nejvíce jsem se těšil na Velikonoční řehtání. V poledne jsme se sešli u sv. Jana. Když jsme se seřadili, šli jsme se pomodliti u kostela a potom u sv. Jana. V sobotu jsme šli vyklepávat. O vyklepané peníze jsme se rozdělili.

Pozn. Socha sv. Jana stála dříve na dnešním Náměstí Mistra Jana Husa.

Čtěte také: Jaké bude počasí o Velikonocích