Světová rarita v obci Chyňava: Cvičené divoké kachny!
Tohle nemají ani v tom nejlepším cirkuse! Cvičení lvi, tygři, vlci nebo třeba sloni? To už viděl každý. Ale divoké kachny, to je to pravé terno. Přesně takovým unikátem se totiž může chlubit obec Chyňava.
Přiznáváme bez mučení, že jsme k této informaci byli poněkud skeptičtí. Dobře, někdo naláká kačenu na kus chleba, ta se nacpe a pak si zase popluje po svých. Jenže chyba lávky, tahle zvířata si dost možná myslí, že jsou psy nebo jinými domácími mazlíčky. Nejenže jdou po zvuku, ale ráda si sem tam vyrazí na návštěvu. No vážně!
Chyňavské kachny samozřejmě bývaly klasickými opeřenci, kteří putují od rybníka k rybníku a na zimu se přesunou někam do tepla. Teď je ale všechno jinak. Už několik let se drží místních vod a co víc, to samé naučily i své mladé. „Máme tu už druhou generaci. Ani mláďatům se kupodivu nikam nechtělo,“ usmívá se paní Zuzana, která to má všechno "na svědomí". Nejenže naučila kachny srocovat se pokaždé, když otevře dvířka na svoji zahradu, zvířata se tam navíc často objevují. Dokonce i bez pozvání.
Nedivíme se jim. Takhle dobře živené kachny nenajdete ani na nejlepších farmách. "Když kupuju chleba, beru ho víc, než s manželem spotřebujeme. A místo pěti rohlíků třeba dvacet. Je pravda, že ty kachny hlady rozhodně netrpí." Paní Zuzana prozradila, že představa, že má jakoukoli kachnu na talíři, ji v poslední době docela děsí. "Kachny jsme jíst přestali. Ono to asi nejde jinak, když vyjdete ven a několik jich k vám hned běží."
Kachní "smečka" je na zahradě opravdu jako doma. Dokonce zde mají vlastní minijezírko a samozřejmě neustálý přísun potravy. Když nedávno jednu z nich přejelo auto, bylo to málem na vyvěšení černých vlajek. "Můžete si říkat, že je to pořád jen kachna. Ale vidíte je každý den, tak to zamrzí. Tím spíš, když tady o víkendu jeden jen pár aut za den," uzavírá paní Zuzana. Asi byste neuhodli, kam má namířeno...pro nějaké to pečivo. Pro koho asi bude...