Houby: Rostou! Dobré tři týdny na ně ještě můžete

Houby rostou a porostou. V létě se jim sice moc nedařilo, ale o to víc se snaží teď. Bylo sucho, a tak ani v září, které bývá houbařským vrcholem, oblíbené plody nerostly. Ovšem vyrážet můžete ještě tak tři týdny! „Houby porostou podle našeho názoru ještě několik týdnů. Letos v září bylo velké sucho, to znamená, že houby podzimní v podstatě začaly růst až v průběhu října,“ říká Daniel Dvořák z Mykologického ústavu.

Letní houby to mají víceméně za sebou. Ovšem najít se dají. Lesy jsou v tuto chvíli doslova obsypané nejrůznějšími druhy. Co houbám vadí? Kdy přestávají růst? „Letní houby už nevyrostly všechny. Nejdříve se ozvala vlna bedel a pečárek. Posléze se ochladilo, nyní se to srovnává do normálu – je vlhko a zatím nejsou ranní mrazy a dalších 10 dní by neměly být. Ranní mrazíky jsou zneklidňujícím faktorem,“ pokračuje Dvořák.

Pokud možno se při houbaření vyhněte horským oblastem, tady totiž rozhodně nepochodíte! Nad 1 200 metrů už sněžilo, houbám je ale zima již v polohách nad 1 000 metrů nad mořem. „Houbaření se stěhuje do nižších poloh. Nad tisíc metrů houby nehledejte. V nižších polohách to takové tři týdny ještě může trvat, ovšem počasí se předvídá těžko a houby ještě hůř,“ říká Dvořák.

A co všechno v lese najdete? Roste skoro všechno, ovšem pozor, hodně podzimních druhů je jedlých jen jednou. A tak neznáte-li je, raději sbírejte jen ty hřibovité. „Roste hodně druhů, vrátily se některé skupiny hřibovitých. Podzimní druhy rostou bohatě – čirůvky nebo mlžovky. Rostou i pavučince, ty jsou ovšem vesměs jedovaté. Dále najdeme dřevní druhy a různé šupinovky. Jedlých hub samozřejmě ubývá, ale je pestrý výběr, takže se v tom ledacos najde. Obyčejně je maximem pro růst hub září. Limitujícím faktorem je ochlazení, které zatím nepřichází," dodává Dvořák.

A tak vyrazíte-li na houby, už víte, že nemáte chodit v polohách nad tisíc metrů. A samozřejmě pozor na jedulky! S podzimními houbami není radno si zahrávat.

Pavučinec

Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) patří mezi houby stopkovýtrusé, do řádu pečárkotvarých (Agaricales). V literatuře je znám rovněž pod jménem kožnatka plyšová (Dermocybe orellana). Přestože nezpůsobí mnoho otrav, je to naše nejjedovatější houba.

Klobouk je 3-10 cm široký, v mládí polokulovitý s podvinutým okrajem, v dospělosti rozložený, často se zvlněným okrajem a se zaobleným hrbolkem uprostřed, rezavě až skořicově hnědý, vláknitý, plstnatý až šupinkatý, neslizký a nehygrofánní. Lupeny jsou v mládí žlutavé, později oranžově hnědé a v dospělosti skořicově hnědé, relativně silné a řídké, vysoké, na třeň zoubkem sbíhavé. V mládí jsou zakryté pavučinovým závojem, který v dospělosti zanechává stopy na okraji klobouku a především na třeni, kde vytváří pomíjivý hnědý pavučinovitý prsten či kroužek. Třeň je válcovitý, plný, podélně vláknitý, žlutavý, poraněním či stářím zvolna hnědnoucí. Dužnina je žlutavá, voní slabě zemitě či po ředkvi. Roste nepříliš hojně ve skupinách v létě a na podzim v teplých lesích pod listnáči (buky, duby, lískami), méně často pod jehličnany (smrky, borovicemi). (myko.cz)