Perníčky měkké rovnou po upečení? ANO!

Ingredience

2 lžíce medu

100 g tuku na pečení

2 lžičky perníkového koření

1 lžička sody

400 g hladké mouky

140 g cukru moučka

2 ks vejce

Postup

Cukr utřeme se 2 vejci a změklým tukem, následně přimícháme med a koření. Do vzniklé kašičky vsypeme mouku se sodou. Medu nesmíme dát více, perníčky by ztvrdly! Vypracujeme těsto, které dáme na 30 minut odpočinout do lednice (aby pěkně ztuhlo).

Těsto rozválíme na silnější plát a vykrajujeme perníčkové tvary. Ty klademe na plech vyložený pečicím papírem.

Medové perníčky pečeme ve vyhřáté troubě na 180 °C asi 8 minut.

Dobroučký měkký perník nevyužijeme pouze o Vánocích. Velmi často se pečou třeba na Velikonoce a nebo na svatého Valentýna, abychom udělali radost svému nejdražšímu.

Proč perník?

Výroba perníku má v našich, ale i sousedních zemích dlouhou tradici. Vyráběl se například v hanzovních městech, tradici má i ve městech jako Amsterdam, Brémy, Mnichov, Norimberk, Liège nebo Gdaňsk. Díky postupu výroby je perník trvanlivý (vydrží bez problémů i několik měsíců), a mohl se proto i v dobách minulých, kdy nebylo možné dopravit zboží z jednoho konce Evropy na druhý během jednoho dne, dopravovat na velké vzdálenosti.

Předchůdce dnešních perníčků nalezli archeologové v egyptských hrobkách, svoje místo měl perník i v antice. Během staletí se recepty na perníky neustále upravovaly, vylepšovaly a vznikaly jejich nejrůznější variace. Perníků, perníčků nebo medovníků tak dnes známe nepřeberné množství druhů, vyrábějících se v nejrůznějších tvarech, chutích, vůních podle nejrůznějších receptů k nejrůznějším příležitostem, ve velkém i v malém.

Do českých zemí přišli perníkáři z Německa a Itálie kolem roku 1324. Nazývali se se “caletníci” a právě podle nich prý nese své jméno pražská Celetná ulice. První písemné zmínky pak pocházejí z roku 1335 a píše se v nich o trutnovských perníkářích.

Perníky byly původně jednoduché placičky, případně se vyráběly pomocí různých formiček nejprve z pálené hlíny, později ze dřeva. Dřevěné formy umožňovaly daleko větší variabilitu, byly často bohatě vyřezávané. K nejpoužívanějším patřilo dřevo hrušky, třešně, švestky, lípy či buku.

S rozmachem velkovýroby a nástupem cukrovarů se původní perníkářské řemeslo začalo vytrácet. Úplně ale naštěstí nevymizelo. Dodnes existují především rodinné firmičky, které buď jako svoji doplňkovou, ale někdy i hlavní činnost nabízejí právě pečení perníčků a perníků. (perniky.cz)