Dvě dámy, jeden dobročinný spolek: Pomáhají dětem, zdravotně postiženým i při nenadálých situacích
Když se na nevinné dítě osud zamračí, je to zlé. Podívejte se, jak i vy můžete těmto dětem a jejich rodinám pomoci vykouzlit úsměv na tváři. Ve středočeské Příbrami totiž chodí dva andělé, kteří se snaží pomáhat dětem, kteří takové štěstí v životě neměly.
Dva andělé chodící mezi námi. Zlaté srdce otevřené všem, zvláště pak dětem. Nekonečná laskavost, láska, soucit, pokora a ochota. Ani spousta dalších slov by nevystihlo všechno, co spolu dokázaly dvě dámy - Jana Havelková Puklová a Veronika Nejedlá. Ptáte se, co tyto dámy dělají? Hlavním, co je spojuje, je spolek Radost příbramáčkům. Ten se specializuje na pomoc dětem z regionu, které jsou oproti jiným znevýhodněny. Primárně pomoc od těchto andělů směřuje do dětského domova Pepa v Lazci u Příbramě.
Cílem je radost a úsměv dětí
Do tohoto dětského domova dámy pravidelně dodávají spoustu věcí tak, aby i tamní děti mohly zažít kouzlo narozeninové oslavy, splněné přání pod vánočním stromečkem nebo prachobyčejnou dětskou radost z velikonoční nadílky. "Ano, nám se tyto věci zdají samozřejmé. Ne však dětem...," shodují se obě. "Oni nemohou za to, že se octli v dětském domově, oni si takovýto start života nezvolili," dodávají.
A i proto je velké štěstí, že tento i podobné další spolky existují. I spolek Radost příbramáčkům totiž pořádá veřejné sbírky nejen potřebného oblečení a obuvi pro děti, které ani toto nemají, ale i sbírky peněz na vánoční dárky. Ty nakupují zejména podle seznamů přání dětí. Spolek se zasadil mimo jiné také o to, že mají děti na zahradě novou dřevěnou prolézačku.
Pomoc i maminkám samoživitelkám či lidem bez přístřeší
Materiální pomoc probíhá většinou formou sbírek. Spolek spolupracuje nejen se zmíněným dětským domovem, ale i s azylovým domovem v Sedlčanech a charitou v Příbrami. Pomoc tedy putuje nejen k dětem, ale i maminkám samoživitelkám v nouzi či osobám bez přístřeší.
Před zimou se proto pořádají sbírky teplého "dospěláckého" oblečení, celoročně pak sbírky věcí a výbavy pro miminka i jejich maminky, sbírky her a hraček, hygienických a toaletních potřeb, potravin apod. Ať už se rozhodnete darovat cokoliv, vše je možno předat osobně na adrese v Příbrami, konkrétně v ulici Pražská 130. Na této adrese se totiž nachází sběrné místo, kde paní Havelková Puklová věci vybírá, třídí a rozváží tam, kde je jich nejvíce potřeba.
Pomoc přišla i po ničivém požáru na Příbramsku
Avšak ani kombinace dětského domova, azylového domu a centra pro osoby bez přístřeší těmto andělům nestačí. Spolek pomáhá i tam, kde se vlivem osudu stalo něco, co by většina z nás nepřála ani svému největšímu nepříteli. Pro příklad – před časem v jedné obci nedaleko Příbrami zničil velký požár rodinný dům. Následkem toho se nejen ocitla rodina nečekaně „na ulici,“ ale bohužel si požár vyžádal i oběť nejvyšší – zemřelo jedno ze třech dětí. Okamžitě se rozjela pomoc spolku a díky tomu se rodina velice záhy postavila na nohy alespoň finančně, ačkoli každý z nás ví, že zdraví, štěstí a život si nikdo koupit nedokáže.
Transparentnost i pomoc handicapovaným
Další rovinou pomoci jsou potom sbírky finanční. Samozřejmě jsou všechny realizovány přes transparentní účet spolku. Tyto jsou zaměřené na konkrétní děti, které sice mají milující rodinu, ale narodily se do života s nesmazatelným handicapem nebo nemocí. Pro příklad uvádíme jednu ze statečných bojovnic - Laurinku (3 roky). Narodila se s vzácným onemocněním – CHARGE syndromem. Ve stručnosti lze říci, že to znamená, že malá Laurinka má spoustu vrozených vývojových vad, a to srdce, sluchu, ale třeba i zraku. Za svůj kratičký život již prodělala spoustu operací a jediné, co trochu pomáhá zlepšovat její stav, jsou rehabilitace na Slovensku, z nichž ale každá jedna stojí 65 000. I zde spolek dokázal výrazně pomoci!
Malá Laurinka však není zdaleka jediná, která se statečně pere se svým životem, jehož cestu si nemohla ani začít volit. Život zkrátka není spravedlivý. Ale díky tomuto spolku a dvěma mladým dámám, které mají srdce na dlani, vidíme, že i v tom nejčernějším scénáři se většinou povede život alespoň trochu "rozsvítit."
Koneckonců, kdo z nás ví, že nikdy nebude potřebovat takový vypínač, který by mu ukázal další cestu...