Češi se musí připravit na zásadní změny počasí, říká klimatolog Tolasz. Prozradil, co se u nás už brzy odehraje, promluvil i o ledovcích

Na vrcholu Marmolady byla pouhý den před neštěstím naměřená teplota deset stupňů Celsia, což korespondovalo s vlnou veder, která byla po celé Itálii. Stabilní ledovce se stále častěji stávají nepředvídatelnými, což ale není nijak nový úkaz. „Nejde o jednotlivé horké dny, ale o celkově vyšší průměrnou teplotu, která tuto nestabilitu vyvolává,“ vysvětluje Radim Tolasz.

Pod vrstvou ledu, sněhu a kamení bohužel v Itálii zemřeli i dva Češi. Pohyb v podobných oblastech bude čím dál tím nebezpečnější, řešením může být varovný systém vybudovaný pod horskými ledovci. Na čem by byl založený a co by sledoval? I o tom v rozhovoru s Radimem Tolaszem.

Je tragédie, která se stala v italských Alpách, jevem, který se bude v blízké budoucnosti opakovat stále častěji? Je to reálná ukázka toho, že dochází ke klimatickým změnám?
Ano, tato událost obletěla mediální svět jen proto, že způsobila oběti na životech. Ale častější skalní a ledové řícení v horských ledovcových oblastech jsou realitou posledního desetiletí. Ledovce jsou nestabilní, obnažují skalní podloží a výsledkem jsou tyto události, které většinou zůstávají skryty někde v horách. Stejně jako v zimním období věnujeme v horách pozornost lavinovému nebezpečí, musíme být při pohybu v těchto oblastech obezřetní i v létě. Je to logický důsledek vyšší teploty a změn v režimu mrazů i ve vyšších polohách. Nejde o jednotlivé horké dny, ale o celkově vyšší průměrnou teplotu, která tuto nestabilitu vyvolává. A několik teplejších dní potom už jen zkázu dokoná.

Není to tak dávno, co vědci upozorňovali na to, že jakmile začnou tát alpské ledovce, tak začne opravdu velký průšvih. Je to tu?
Tání horských ledovců je dlouhodobý proces, který pozorujeme již více desetiletí. Klimatologové v posledních letech upozorňují, že se situace zhoršuje a tání se urychluje více, než jsme očekávali. A zdá se, že společnost podcenila přípravu na jevy s tím související.

Kam až to může dojít, mohou začít ve velkém rozmrzat ledovce, na kterých se v létě lyžuje?
Ano, to už se děje, ale to je ten nejmenší problém. Neštěstí na Marmoládě nám ukázalo, že bude problém se v některých oblastech pohybovat. Osobně jsem přesvědčen o tom, že je nutné vybudovat v oblastech pod horskými ledovci varovný systém založený na sledování pohybu ledovců, na množství vody odtékající z ledovce, na pohybech okolních skal a to vše dát do souvislosti s aktuálním a předpovídaným počasím v dané oblasti. Technicky to není problém, ale zatím taková měření fungují jen experimentálně v rámci různých vědeckých výzkumů.

V některých diskusích jsem zaznamenal názory, že by se letní sportování na ledovcích mělo úplně zakázat. Co si o tom myslíte? Je to ještě bezpečná aktivita?
Obecné zakazování je to nejjednodušší, ale nejméně funkční opatření. Ledovce je nutné sledovat a na základě jejich chování případně omezit život lidí v jejich okolí.

Dají se podobné tragédie, jako se stala v Itálii, předvídat, existují nějaké jevy, které napoví? Ať už z dlouhodobého nebo z krátkodobého hlediska...
Nedají. Lze jen zaznamenat, že v některých oblastech se ledovec začíná chovat jinak, což může, ale nemusí znamenat problém. Předpovědět na dny nebo hodiny dopředu, že se nějaká konkrétní část ledovce odtrhne, možné není, ale na základě dlouhodobého sledování a měření lze označit oblast za rizikovou. A případně vyvolat odtržení řízeně a bezpečně. K tomu je však nutné vybudovat varovný systém, jak jsem ho popsal výše.

Je ještě stále čas na obrat, můžeme ještě jako lidstvo udělat něco pro to, abychom zastavili nebo alespoň zabrzdili změny klimatu, které jinak budou nenávratné?
Vždy je čas něco udělat. Lidstvo však nechápe, že změna klimatu je problém, který je třeba řešit. Zatím vidíme hlavně politické deklarace, popřípadě tlaky na jednotlivosti bez souvislostí.

Co si vlastně má laik pod pojmem změna klimatu představit – že bude mít teplejší léto a zimu, že nevypěstuje rybíz, ale pomeranč...? Zlehčuji to, ale jak to vysvětlit těm, kteří nevědí?
To je jednoduché, stačí se dívat kolem sebe. U nás, v Evropě i ve světě přece musí každý dospělý člověk vidět, že se v průběhu jeho života zásadně změnilo chování přírody. Můžeme se uklidňovat, že je to zcela přirozené a že se stačí jen přizpůsobit. Nebo budeme věřit vědě, že za tyto změny je zodpovědný člověk, a kromě nutné adaptace se budeme snažit situaci i napravovat. Celé to však komplikuje setrvačnost, s jakou příroda na chování člověka reaguje, a člověk má tak tendenci nevěřit, že je za něco zodpovědný nebo že s tím může něco udělat. Je jen na nás, jestli si chceme zachovat vlastní kšefty nebo zjednodušit život našim vnukům a pravnukům. Před takovým rozhodováním dnes stojíme.

Meteorologové varovali, že zejména srpen bude v Česku teplotně opět nadprůměrný. Kam až se v horizontu několika lety či desítek let mohou teploty vyšplhat, o kolik stupňů se planeta oteplí?
Optimistické odhady dnes říkají, že se v následujících desetiletích zvýší globální průměrná teplota o další 1 až 2 °C, takže oproti předprůmyslovému období budeme až na +3 °C. To nevypadá nijak dramaticky, ale například pro Evropu to znamená zvýšení průměrné teploty o dvojnásobek (o 5 až 6 °C).

Na co se ještě máme připravit?
Bude ještě u nás mrznout? A jaké budou teploty v letních horkých vlnách? V červnu byla u nás teplota 39 °C, budeme za pár let zvyklí na 45 °C? Jak se bude měnit srážkový režim? Ještě méně sněhu v zimě a ještě více přívalových srážek v létě? Dejme z mých posledních vět pryč otazníky a dostaneme reálné odhady změn, které naše vnuky čekají. I česká klimatologie tyto odhady upřesňuje, ale posledních 10, 15 let nám příroda ukazuje, že jsme byli příliš optimističtí. I proto teď připravujeme nové scénáře v rámci projektu PERUN. Budu rád, když budou naše odhady do dalších let příjemnější, ale moc tomu nevěřím. Důležitější však je, jak naše výsledky pomohou změnit myšlení zodpovědných.

KAM DÁL: Krutá zima naší minulosti. Výmysl z Ladovy pohádky, nebo odraz změny klimatu.