Blízko třetí světové válce: Sověti vyprovokovali USA k akci, jaderné katastrofě zabránil jediný muž
Harašení zbraněmi mezi USA a Čínou kolem ostrovu Tchaj-wan může být spouštěčem katastrofy. Zatím nejblíž třetí světové válce jsme však měli na vrcholu studené války mezi USA a Sovětským svazem v souvislosti s takzvanou „karibskou krizí“. Mocnosti byly krok od použití jaderných zbraní a pověstné červené tlačítko málem změnilo mapu celého světa. Jak probíhaly poslední vteřiny předtím, než místo války přišla dohoda?
Zatím poslední útok jadernou zbraní proběhl na Hirošimu a Nagasaki. Američané tak ukončili druhou světovou válku s Japonskem a dvěma bombami v podstatě vymazali dvě města z povrchu zemského. Zopakovat něco takového je dnes opravdu šílená představa. Ovšem nikoli nereálná. „Střet USA s Čínou může svět uvrhnout do jaderné katastrofy,“ řekl Čtidoma.cz generál Jiří Šedivý.
Jen těžko si někdo umí představit, jaký kolotoč událostí by se na planetě Zemi odehrál. V roce 1962 však stál svět na prahu první nefalšované jaderné války v historii. Co k tomu vedlo a proč se nakonec vše povedlo uklidnit?
Nebezpečí z Kuby
Jaderné rakety rozmístěné na ostrově jen několik stovek kilometrů od hranic USA? Tomu už se říká provokace. Tehdejší komunistický režim vedený revolucionářem Fidelem Castrem pochopitelně spolupracoval se Sovětským svazem.
Nikita Chruščov se rozhodl vyrovnat síly ve strategickém rozmístění jaderných zbraní a málem z toho vzešel konflikt, jenž mohl zcela změnit svět. Americká CIA předala tehdejšímu prezidentovi USA J. F. Kennedymu špionážní snímky, které jasně dokazovaly, co Sověti na Kubě provádějí.
Za šest dní tak Kennedy vyhlásil námořní blokádu ostrova a celý prostor byl kontrolován americkými plavidly a letadly. Sovětské ponorky a nákladní lodě, které pravděpodobně převážely vojenský materiál, se však ani v tento vyhrocený moment nezastavily. Válka tak byla opravdu na spadnutí.
Apel od papeže
Kdo má větší ramena? Tento podivný souboj těžkých vah mohl odnést celý svět. Kapitalismus proti socialismu. Východ proti Západu. Souboj kultur a ideologií. Hlavně však proti sobě stáli dva plně ozbrojení nepřátelé. Jen těžko si lze představit, co by znamenalo zahájení války v tak ideologicky vyhrocené době.
Zcela pochopitelně se do vyjednávání vložila Organizace spojených národů, ale také papež Jan XXIII. Velký podíl na klidu zbraní měl barmský generální tajemník OSN Maha Thray Sithu U Thant. Chruščov totiž přijal jeho zprostředkovatelský návrh a nařídil sovětským lodím jiný kurs.
Přímá konfrontace tak byla zažehnána. Otázkou však zůstává, jestli se ze strany Sovětského svazu nejednalo o cílenou provokaci. USA však chtěla mnohem víc, než jen poslat lodě nepřítele daleko od svých břehů. Hlavní problém sídlil na Kubě a překvapivě se nejednalo o Fidela Castra.
Letoun padá k zemi
V obou táborech byli lidé, kteří chtěli válku, a po sestřelení amerického špionážního letounu U-2 s pilotem Rudolfem Andersonem to vypadalo, že se konečně dočkají. USA a Sovětský svaz už měly v té době velmi dobrý přehled o tom, jak by se v případném jaderném konfliktu celá válka odehrávala.
Někteří jedinci prostě toužili jít za hranu, kterou zatím nikdo neznal. Zcela základním předpokladem k odvrácení katastrofy byla korespondence samotného Kennedyho s Chruščovem.
Sám vůdce Sovětského svazu naznačil v první depeši, že se nechce za každou cenu hnát do šíleného konfliktu. Důležitá pro něj však byla nedotknutelnost Kuby, ale zároveň tvrdě požadoval, aby Američané ustoupili z Turecka a Itálie, kde byly umístěné jejich rakety Jupiter. Kennedy slíbil, že Kuba bude nadále bez intervence USA a rakety Jupiter se stáhnou, ale bez větší mediální pozornosti.
Oba lídři velmocí se shodli. Kennedy 2. listopadu oznámil, že sovětské raketové základny na Kubě jsou demontovány a námořní blokáda byla ukončena 20. listopadu. Paradoxem však zůstává, že pro Američany bylo stažení raket Jupiter opravdu malou bolístkou. Sami se k tomu údajně chystali, protože se jednalo o zastaralý model.
Konec dobrý, zatím vše dobré
Nejvyhrocenější moment studené války byl u konce. Je docela možné, že katastrofě zabránil jediný muž. Sovětský námořní důstojník Vasilij Alexandrovič Archipov totiž neschválil odpal jaderného torpéda ze sovětské ponorky B-59 proti americkému námořnímu svazu. Pokud by se tak stalo, americká jaderná odpověď by následovala okamžitě. Apokalypse by pak už zřejmě nešlo zabránit.
V knize Kubinskaja samba kvarteta Fokstrot autora Alexandra Mozgového podává svůj pohled Vadim Pavlovič Orlov, přímý účastník událostí na ponorce. Události se podle něj odehrály takto: Kapitán Savickij údajně ztratil nervy a „totálně vyčerpaný“ z pronásledování a nemožnosti navázat rádiové spojení s Moskvou nařídil připravit jaderné torpédo k odpalu. Zařval: „Zničíme je! Zemřeme také, ale všechny je potopíme!“ Zástupce kapitána Archipov jej uklidnil a společně pak učinili rozhodnutí vynořit se.
Ukončení krize však paradoxně vedlo k nejklidnějšímu období ve vztahu mezi oběma světovými giganty. Obě strany byly spokojené. Zřídilo se přímé telefonické spojení mezi prezidentem USA a hlavním představitelem Sovětského svazu a začalo se nahlas hovořit o jaderném odzbrojování.
Období, kdy byl svět nejblíže jaderné válce, tak skončilo v relativním míru bez jediného výstřelu. Doufejme, že v historii lidstva se taková situace stala naposledy a za žádných okolností už nebude použita zbraň tak ničivých rozměrů.
Zdroje: jfklibrary.org, state.gov, britannica.com, history.com
KAM DÁL: Pekarové Adamové vyhrožují znásilněním. Je mladá, krásná a úspěšná, tedy opakem „drsňáků“ od klávesnic.
