Češi makali na Stalinově atomové bombě v lágru Vojna
Nedaleko Příbrami je muzeum, které upozorňuje na krvavou kaňku naší historie. Uranový lágr Vojna je jediným zachovaným koncentračním táborem, který byl vybudovaný jako vězení pro nepohodlné nepřátele komunistické moci. Stovky lidí se každodenně musely v těžkých a nebezpečných pracovních podmínkách pohybovat na hranici života a smrti.
Koncentrační tábor Vojna vybudovali v roce 1947 němečtí vojenští zajatci v první řadě pro sebe. O dva roky později byli předáni zpět do Německa a tábor byl postupně plněn takzvanými nepřáteli lidově demokratického lidu.
Vězni byli většinou bojovníci proti komunistickému režimu a nepohodlné elity národa. Představitelé domácího i exilového odboje z druhé světové války, kněží, intelektuálové a demokratičtí politici se tísnili v nehostinných podmínkách malých dřevěných ubikací, doslova hlava na hlavě.
Zdivočelá země
Nepochopitelnou krutost komunistického režimu ilustruje řada významných osobností, které si místo uznání vysloužily tu nejtvrdší práci a život v nesvobodě. Jednou z nich byl i hrdina druhého odboje generál Rudolf Pernický, který byl vězněn 11 let. Stejným táborem prošel i sekretář Jana Masaryka Antonín Suk. Věděl snad něco o záhadné smrti syna zakladatele národa?
Pravděpodobně nejznámějším člověkem, který byl několik let nucen pracovat v uranových dolech lágru Vojna, je Jiří Stránský. Ten svoje osobní zkušenosti zpracoval do románu Zdivočelá země, který je širší veřejnosti znám hlavně díky stejnojmennému seriálu, v hlavní roli s Martinem Dejdarem. Osud Antonína Maděry je z velké části inspirován osudem samotného Jiřího Stránského. Vězení se nevyhnuli ani hokejoví mistři světa z let 1947 a 1949.
Smrt za cenu atomové bomby
Když sečteme veškerou produkci uranové rudy v československých lágrech, dostaneme se na číslo 98 000 tun vytěžené suroviny. Jejím jediným odběratelem byl Sovětský svaz, který ji používal k vývoji atomové bomby. Paradoxem tedy je, že inteligence našeho národa byla nucena napomáhat Stalinovi k výrobě té nejničivější zbraně naší civilizace.
Političtí vězni pracovali v prostředí, kde byli neustále vystaveni záření smrtelně nebezpečného uranu. U mnoha z nich se časem projevovaly nemoci, jako je rakovina plic, a také vážná zranění způsobená špatnými pracovními podmínkami. Celkové oběti těchto nucených prací se počítají na několik stovek. Podle přiznaných údajů komunistických úřadů bylo v uranových táborech zastřeleno 31 vězňů při pokusu o útěk a 439 lidí bylo obětí různých „nehod“. Reálná čísla jsou však zcela jistě větší. Trvalé následky dlouholeté práce v blízkosti uranu a těžké fyzické práce se projevily i několik let po propuštění na amnestii v roce 1961.
Za ostnatým drátem tábora Vojna byli odsouzeni k nucené práci i hokejoví mistři světa z let 1947 a 1949. Důvodem bylo údajné podezření z plánované emigrace.
Naivní pokus o převýchovu
Komunistický režim se v rámci pracovních táborů soustředil i na propagandu mezi samotnými vězni. Pravidelně se museli vzdělávat ve spisech Lenina a Stalina, což bylo spíše úsměvné, protože nikdo z politických vězňů ani trošku nevěřil v komunistický „ráj“ na zemi.
Když režim v šedesátých letech uvolňoval poměry, všechny tábory nucených prací se musely zavřít. Celoplošná amnestie v roce 1961 osvobodila všechny přeživší vězně, ale šikana v podobě sledování StB pokračovala dál.
Dnes je památník Vojna u Příbrami místem, kde si lze připomenout krutost komunistického režimu, který odměňoval hrdiny tvrdou a smrtelně nebezpečnou prací. V roce 2001 byl vyhlášen kulturní památkou a od roku 2005 je otevřený veřejnosti jako pietní místo.
Zdroje: Krvavá léta, Česká televize
KAM DÁL: Zrůda ve zrůdném režimu: Soudce kat Vaš ničeho nelitoval, zlikvidoval i svého hrdinu.
