Chlebíčková aféra: Alois Eliáš novinářům naservíroval tuberkulózu a tyfus
Aktivističtí novináři, kteří úzce spolupracovali s nacistickou vládou, byli mnohým vlastencům trnem v oku. Kvůli tomu, že podporovali tehdejší režim, byli ale téměř nedotknutelní. Zdá se, že jedinou slabostí byla obliba dobrého pohoštění, kterou náležitě využil tehdejší ministerský předseda Alois Eliáš.
Tato aféra, která dostala své jméno od otrávených chlebíčků, měla jedinou oběť, byl jí kolaborant Karel Lažnovský.
Tento novinář byl jedním ze sedmi aktivistických novinářů, kteří úzce spolupracovali s tehdejší nacistickou vládou a v tisku útočili zejména na prezidenta Edvarda Beneše, ministerského předsedu protektorátu Aloise Eliáše a zahraniční odboj.
Pohár trpělivosti přetekl
V srpnu roku 1941 Karel Lažnovský veřejně obvinil vládu Aloise Eliaše, že se s novináři nesnaží dostatečně spolupracovat, přesto, že podporují tehdejší politický vývoj a jejich autorita tak upadá.
Tyto útoky na ministerského předsedu protekrorátu byly čím dál tím četnější a úsečnější až do té míry, že odboj vyzval k bojkotu protektorátního tisku a novinářů.
Tato bojkotní akce byla vyhlášena v září roku 1941. Od 14. září, ode dne výročí smrti T. G. Masaryka, vyzval odboj všechny Čechy k tomu, aby po dobu jednoho týdne nekupovali noviny.
Většina z nich se do této akce s chutí zapojila a prodej protektorátního tisku tehdy klesl o 70 %. To ale kolaborantské novináře ještě více rozzuřilo a začali vyhrožovat tím, že zcela zakážou česky psaný tisk.
To už ale zkrátka bylo na gen. Aloise Eliáše příliš a zosnoval spolu se svými přáteli smrtící plán.
Chlebíčková aféra
Na této pasivní formě útoku se podílel mimo jiné i František Patočka, který spolu se svými kolegy Eliášovi obstaral bakterie potenciálně smrtících nemocí.
Eliáš mezitím obstaral chlebíčky a zastavil se s nimi u svého blízkého přítele, lékaře Miloše Kliky.
Bál se totiž, že kdyby bakterie tyfu, tuberkulózy a klobásového viru umístil navrch chlebíčků, tak se jimi sám nakazí, když je bude servírovat. Raději proto vyhledal profesionální pomoc.
Důkazy o tom, jak přesně byly tyto jedy do chlebíčků vpraveny, se našly v zápiskách Prof. MUDr. Miloše Kliky.
„Provedl jsem infikování chlebů. Pomocí injekční stříkačky vstříkl jsem do každé jedné sardinky po 0,5 ccm kultury tyfových a tuberkulosních bacilů a do jedné sardinky po 0,5 ccm klobásového jedu rozpuštěného ve vodě,“ poznamenal si do svých zápisků urolog Miloš Klika.
Dále také Eliáše poučil o tom, jak s chlebíčky zacházet, aby se jimi sám neinfikoval.
Alois Eliáš poté opatrně umístil otrávené chlebíčky k jednotlivým jmenovkám, aby zajistil, že se pomocí nich nakazí všichni účastníci schůzky. Mimo Lažnovského se tohoto novinářského setkání totiž účastnili mimo jiné i Vladimír Krychtálek, Jaroslav Křemen a Emanuel Vajtaurer.
Gestapo bylo na Eliáše krátké
Pouhých několik dnů po chlebíčkovém pohoštění u Aloise Eliáše se u čtyřech ze sedmi zúčastněných novinářů projevily symptomy nemocí, kterými byly obložené chleby infikovány. Byli převezeni do lazaretu v Podolí a většina z nich se po několika dnech nepříjemných symptomů zcela uzdravila. Karel Lažnovský ale takové štěstí neměl a na následky otravy zemřel.
Gestapo celou kauzu velmi podrobně vyšetřovalo, ale na otrávené chlebíčky nikdy nepřišlo. Alois Eliáš byl zatčen až mnohem později a ze zcela odlišných důvodů.
Někteří dokonce i spekulovali o tom, že za smrt Lažnovského mohlo samotné gestapo, které chtělo s pomocí tohoto útoku získat více důvodů pro zadržení Aloise Eliáše.
Zdroj: Stream
KAM DÁL: Kdo byl ve skutečnosti otcem Tomáše Garrigua Masaryka? Údajně ten nejvyšší.
