Chudý vzpěrač, který přivezl z olympiády zlato. Cestu do Ameriky mu museli zaplatit kolegové

Jaroslav Skobla toužil po jediném - účasti na olympijských hrách v Los Angeles v roce 1932. To však znělo jako nemožná utopie. Na cestu za oceán neměl sportovec peníze a ani stát vinou těžké hospodářské krize nemohl přispět k uskutečnění jeho velkého snu. Přitom předpoklady k úspěchu měl veliké. Vždyť z předešlé olympiády v Amsterdamu přivezl bronzovou medaili. Jak se nakonec československý vzpěrač k vytouženému zlatu dostal? 

Sbírka kolegů

Městský strážník Jaroslav Skobla celé čtyři roky od olympiády v Amsterdamu trénuje a je přesvědčen, že do Československa může přivézt zlatou medaili z Los Angeles. V důsledku těžké hospodářské krize se však pomalu smiřuje s tím, že nebude mít finanční prostředky na nákladnou cestu přes Atlantik. 

Kolegovi v práci svěřil, že už se s představou účasti na olympiádě pomalu rozloučil. Ten už měl však připravený plán. Rozvířil nebývalou vlnu solidarity mezi kolegy, pražskými strážníky, a ti neváhali, k nim se přidali detektivové, vyšetřovatelé a dokonce i řidiči.

Sbírka byla úspěšná a Skobla mohl odcestovat do Ameriky. Podobný osud čekal kolegu vzpěrače Václava Pšeničku, který pracoval pro pražské Elektrické podniky. I zde se kolegové složili a dva českoslovenští reprezentanti mohli v USA ukázat, kdo je na světě nejsilnější.

Zlato a stříbro

Jako z pohádky se zdá konec tohoto dramatického příběhu. Jaroslav Skobla získal zlato a Václav Pšenička stříbro. K vítězství musel uzvednout 82,5 kilogramů. Oba reprezentanty v Praze vítal po návratu dav na Staroměstském náměstí. 

Zajímavostí zůstává, že po válce Skobla pracoval jako účetní a přivydělával si jako vyhazovač v pankrácké hospodě. Genetické předpoklady k síle po něm zdědil i jeho syn Jiří. V roce 1956 se zúčastnil olympijských her v Melbourne ve vrhu koulí, kde získal bronzovou medaili. 

KAM DÁL: Češi na palubě Titaniku? Vymyšlená historka číšníka a jeden černý pasažér