Děkuji vám, soudruzi, za šťastné dětství. Dnes se bavíme mlékem z kravských žaludků, dříve to byly vtipy o komunistech
Prezident Zeman, premiér Fiala, Andrej Babiš i další kandidáti na prezidenta, ministři a dokonce i mluvčí Ovčáček jsou dnes velkými a nepřestřelitelnými terči mnoha vtipů, které přicházejí ze všech stran. Kdo si ale v minulosti dovolil něco podobného třeba proti hlavě státu nebo členům komunistické strany, mohl mít na mnoho let po starostech o bydlení i práci. V kriminále mu nic z toho nechybělo. Na druhou stranu: vtipy to často nebyly špatné…
Nákup nové linky na stáčení mléka z kravských žaludků nebo nápis “Projekt byl spolufinancován z dotací EU” na oponě Národního divadla - tak si podle dnešních vtipů představuje Andrej Babiš, kandidát na prezidenta republiky, minulost i budoucnost “své republiky”. Byly by k smíchu, kdyby to nebylo smutné a navíc z velké části pravda, podle jeho výstupů. A my si tyhle vtipy předáváme, sdílíme na sociálních sítích, vyprávíme. Bezstarostně, bez obav z velkého postihu.
Socialistické vtipy byly nebezpečné
Byly ale i jiné doby, které ještě mnozí z nás pamatují. I tehdy se vyprávěly vtipy, i tehdy se jim lidé smáli. Jenomže pak mohly přijít krušnější časy. Stačilo takový vtípek udělat před člověkem, který měl potřebu zastat se socialistického zřízení a jeho představitelů. A malér byl na světě.
„Chodí starý pán denně kolem stánku s novinami a prohlíží si titulní strany. Jednoho dne se jej prodavač už zeptá: „Co na těch novinách hledáte, dědo?“ „Jeden nekrolog,“ odpoví mu stařík. „No jo, ale nekrology jsou uvnitř, to musíte ty noviny otevřít,“ poradí mu prodavač. „Nemusím, ten, na který čekám já, bude na první straně.“
Těžké doby ale, jak jsme si v minulosti bohužel mnohokrát vyzkoušeli, přinášejí jako náplast na bolesti národa alespoň dobré vtipy. Také dnes se znovu začínají množit, ale tady je jistě pravda, že zvlášť někteří politikové nabízejí tolik materiálu ke zpracování, že by byl doslova hřích jich nevyužít. Navíc jde o beztrestné počiny, pokud nepřekročíme mez urážky, která je u veřejných činitelů posunuta téměř za hranici možného.
Maso jako věčné téma...
Socialismus nabízel tolik materiálu na vtipy, že nebylo možné, aby si je lidé po důkladném prozkoumání okolí nevyprávěli. Stačilo zajít do obchodu, kde zely prázdné háky na maso nebo smutné police, na nichž mohly být vystaveny třeba kuchyňské roboty, a jeden takový mohl být na světě: „Přijde žena do obchodu a ptá se: 'Dobrý den, prosím vás, máte alespoň kousek hovězího?’ ‘Bohužel jste si spletla vchod, my tady nemáme ryby, hovězí nemají,’ odpoví prodavačka.”
Děkuji vám, soudruzi
Pamatujete si na prvomájové průvody? Tak právě v jednom takovém nesl prý starý muž transparent s krasopisně vyvedeným nápisem: 'Děkuji vám, soudruzi, za své šťastné dětství!' Přistoupil k němu jeden ze soudruhů a opatrně ho upozornil: „Ale vždyť jste starý člověk, musel jste se narodit dlouho před válkou, to ještě komunisté nebyli ani u moci.“ Dědeček se na muže v uniformě otočil a opáčil: „No právě, soudruhu, no právě…“ Byl to vtip, nebo to byla pravda? Kdo ví.
Kdo toho ví nejvíc?
Doba před listopadovou revolucí přinášela také spoustu ideologicky laděných soutěží nejen pro děti, ale i pro dospělé. A tak zatímco středoškoláci soupeřili o titul nejlepšího znalce života v zemi našich nejvěrnějších přátel v klání 'O zemi, kde zítra znamená včera', dospělí budovali socialismus a snažili se překročit stanovený plán o padesát, sto i více procent. A pak tu také byla soutěž 'Co víš o Sovětském svazu’. Výsledky ale bohužel nikdy nebyly zveřejněny. Ukázalo se prý, že jednoznačnými vítězi byli agenti CIA.
Zdá se nám takový vtip dnes naivní? Možná ano, ale stejně jako ty o Andreji Babišovi, i tyhle měly svoje kouzlo v době, ke které patřily.
Zdroj: Soukromý archiv
KAM DÁL: Petr Pavel: Silný vůdce, nebo naučená póza? Expert na komunikaci rozebral kandidáta na prezidenta
