František Palacký bez svatozáře: Miloval šlechtičnu, která mohla být jeho matkou, žil z peněz nemocné ženy

O Františku Palackém nám ve škole češtináři vykládali jako o otci národa (zatímco Karel IV. byl otec vlasti, abychom si to nepletli). Dozvěděli jsme se něco málo (nebo i víc) o jeho tvorbě a významu, ale málokterý učitel si dovolil zabývat se také jeho skutečným životem, a dokonce láskami. Ono by to vždycky nemuselo vyznít tak, jak se na spořádaného velikána sluší a patří. Ale i o tom je přece život. 

Měl se stát knězem

Protože se František Palacký, budoucí historik, politik a také buditel, narodil do velmi početné rodiny evangelického faráře, musel se jeho otec hodně otáčet, aby nasytil nejen sebe a svoji ženu, ale také dvanáct malých hladových krků. Přesto jako muž s jistým vzděláním trval na tom, že pokud je to jen trochu možné, dostanou dobrý základ i jeho děti. A tak se malý František nejprve podrobil základům výuky u otce, později chodil dva roky do školy v tehdejším Kunvaldu, pak přešel na trenčínské nižší gymnázium a svoje studia zakončil na evangelickém lyceu v dnešní Bratislavě. Jeho životem a posláním se – stejně jako v otcově případě – měla stát služba Bohu, církvi a farníkům. Jako evangelík ostatně mnoho jiných možností na slušné živobytí tehdy neměl. Jenomže František měl do života docela jiné plány. Toužil psát, poznávat nové obory, ale zdálo se, že jde jen o nesplnitelný sen. 

O osmnáct let starší láska

Budoucí velikán českého národa se ale přesto zařídil po svém. Už na studiích v Prešpurku (tedy v Bratislavě) se jako mladík z velké rodiny musel starat o své zajištění alespoň zčásti sám, a proto vyučoval děti v bohaté rodině Baloghyů, která tehdy patřila k lepší uherské společnosti. A shodou šťastných náhod se právě tady setkal s patrně největší a hlavně nejintenzivnější láskou svého života. Mladý student se zamiloval do o bezmála dvacet let starší Anny Zardahelyové. Šlo o příbuznou, která pečovala o děti, jež Palacký vyučoval. I když byla Anna, jíž nikdo neřekl jinak než Nina, už dlouhá léta provdaná a její manžel, kterého opustila, se staral o jejich společného syna sám, učarovala studentovi jako žádná jiná. Ani jednomu nevadilo, že když její milenec plakal v kolébce, ona už byla v té době dospělou ženou. 

Srdce rozhodlo...

Palacký byl na svůj věk velmi sečtělý a toužil po inteligentní a vzdělané ženě. Pokud byla navíc krásná jako Anna (nebo, chcete-li, Nina) a také tak bohatá a štědrá, neměl chudý student o čem přemýšlet. Nakonec ani vidina, že jej může uvést do vysoké prešpurské společnosti a zajistit mu další studenty na přivýdělek, nebyla k zahození. Navíc ani jeho láska se zjevně necítila nijak výrazně vázána ke svému manželovi, takže jejich lásce vlastně nic nebránilo. Palacký kvůli ní dokonce odvolal i slíbené místo pastora v Bielsku, jen aby mohl zůstat v Prešpurku. Jeho otci se to vůbec nelíbilo, ale nezmohl nic. Zamilovaný mladík měl svoji vlastní hlavu a hlavně srdce, které dobře vědělo, kde chce být. 

Anna měla jiné starosti

Tak šel život pár let – až do chvíle, kdy se v jednom roce přihodilo hned několik neštěstí. Palackému zemřela matka i bratr a Anna přišla o svého manžela. Nijak příliš netruchlila, ale ze dne na den na ni spadla povinnost spravovat jejich panství, a dokonce se také konečně starat o syna. Musela odjet, a tak se pomalu ztrácel i pevný vztah, o němž si možná oba mysleli, že bude trvat věčně. Annu zcela pohltily starosti o správu majetku a nápravu škod, které na něm udělal její rozhazovačný manžel, a František se musel posunout dál. 

Mladá, ale nemocná Terezka

O několik měsíců později se v jeho životě objevila další láska, tentokrát šlo o mladou dámu Terezku ze zámožné rodiny, ale i tu mu mnozí rozmlouvali. Jeho přátelé proto, že šlo o nemocnou dívku, které nikdo nemohl dávat naději na dlouhý a šťastný život, jejímu otci se zase příliš nezamlouval chudý evangelík. Říkalo se, že se Palacký žení jen pro peníze, ale nakonec všechno dobře dopadlo, došlo na svatbu a manželům se dokonce narodily dvě děti.

Lázně, venkovská sídla a peníze manželčiny rodiny

Terezino zdraví chtělo hodně péče, a tak rodina často pobývala na venkovských sídlech její rodiny, jezdili do lázní nejen v Čechách, ale také do Francie nebo Itálie. Je pravdou, že finanční zajištění, které Palackému rodina jeho ženy poskytla, mu umožnilo zabývat se tím, čím se vždy zabývat chtěl. Bádal, pátral a sepisoval, povzbuzoval český národ na cestě k samostatnosti a sebevědomí, později dokonce sám vstoupil do politiky. Kdyby býval musel stále doučovat děti z bohatých rodin, jistě bychom ho dnes neznali jako otce národa. Na druhou stranu je třeba Palackému přiznat, že svoji Terezu skutečně miloval a pečoval o ni, jak jen to bylo možné, až do její smrti.

Zdroj: denik.cz, dvojka.rozhlas, wikipedie

KAM DÁL: Jak si Češi lhali do očí. Největší umělecký podvod národa je stále předmětem sporu.