Historie mýdla začala popelem s velbloudími kostmi v Babylónu. Svého času jsme také byli mýdlařskou velmocí
Jen málokterý výrobek je tak běžný a zároveň praktický jako právě mýdlo. Používáme ho několikrát denně a za svůj život každý z nás spotřebuje stovky a možná tisíce kil mýdla, ať v té klasické podobě, nebo v té tekuté. Mýdlo se poprvé objevilo už v dávné minulosti a bylo, na rozdíl od dnešní doby, i znakem velkého luxusu. Jak vlastně došlo k tomu, že se stalo naprosto běžnou součástí našeho života?
Přestože mýdla v nejrůznějších podobách existovala již před naším letopočtem, jeden z prvních receptů na výrobu mýdla se objevil až v dokumentu ze 12. století, do něhož byla zapsána nejrůznější obchodní tajemství řemeslníků. Během staletí se chemické postupy při výrobě mýdla ani prakticky příliš neměnily. Oleje a tuky z nejrůznějších zdrojů se vařily v žíravém zásaditém roztoku a výsledkem bylo surové mýdlo. Tomuto chemickému procesu se říká saponifikace.
První mýdla z popela a zvířecího tuku
Je evidentní, že kvalita konkrétních mýdel závisela zejména na materiálu použitém k jejich výrobě. Zpočátku byly základními surovinami popel ze spáleného dřeva, kterého všude bylo více než dost, a zvířecí tuk. První zmínka o čemsi, co mohlo vzdáleně připomínat mýdlo, sahá až podle webu soaphistory.nez do roku 2800 př. n. l. do Babylónu, kdy naši předkové používali k mytí směsi vzniklé smícháním vývaru z kosti velblouda a popele z ohniště. Podobné směsi používali i první američtí osadníci, vyráběli hnědé mýdlo, které mělo konzistenci marmelády a bylo určeno pro každodenní potřebu. V té době se nejen mýdlo, ale i svíčky dělaly z rozpuštěného hovězího nebo ovčího loje.
Právě takzvaní "svíčkaři" velmi často vyráběli a následně i prodávali oba tyto produkty. Když pak při vaření mýdla přidali na konci procesu sůl, mýdlo ztvrdlo a daly se z něj udělat kostky, které se i daleko lépe prodávaly. "Svíčkaři" mýdla již v této době začali parfémovali levandulí nebo třeba kmínem.
V Evropě, především v té jižní, se mýdla vyráběla zhruba od 14. století zejména z olivového oleje. V chladnějších oblastech pak dominovalo používání loje či rybího tuku. Tato tehdejší mýdla byla ale dobrá spíše na praní, na mytí se příliš nehodila…
Reforma hygieny a zdraví
Zhruba v letech 1870 – 1880 se postupně mýdlo dostávalo nadobro do mysli všech lidí. Bylo to totiž období nevídaných reforem, jejichž cílem bylo vzdělávat lidi zejména v otázkách zdraví a hygieny. Mýdlo však v té době bylo stále ještě nevzhlednou hnědou hmotou s kousky alkálie, které dráždily pokožku. Také výroba byla ještě poměrně primitivní, vařilo se ve velkých kotlích v podobě nejrůznějších "patvarů".
K zákazníkům se ale dostávalo až v podobě kostek, které obchodník krájel na menší či větší a prodával je dle váhy. Tehdy bylo stále běžné, že ani informovanost o složení či výrobci nebyla nikterak valná. Některá mýdla krásně pěnila, ale současně z nich kapal olej, takže člověk měl mastné prsty, s jinými se člověk zase příliš neumyl. Problémem bylo i to, že kvůli oleji mýdlo navíc začalo časem páchnout. Výrobci si také postupně začali všímat, po čem touží zákazníci. Výsledkem bylo přidávání nejrůznějších přísad a místo nepěkného zápachu tak mýdlo začalo postupně krásně vonět.
Ani další zlepšení na sebe nenechala příliš dlouho čekat, oblíbenými se stala například mýdla z rostlinných olejů. Převratné změny v dopravě vedly k tomu, že výrobci mýdel měli i snadnější přístup k bohatým zdrojům vynikajících přísad. Z Tichomoří se začala například dovážet kopra neboli sušená dřeň kokosových ořechů, ze které se získává kokosový olej. Díky exotickým ingrediencím byla pověst mýdla stále lepší a lepší.
Reklama vyšvihla mýdlo mezi nezbytné i luxusní zboží
Také samotní výrobci mýdel začali využívat přirozenou touhu po lidské čistotě. Jejich cílem bylo přesvědčit zákazníky, že tento produkt je nenahraditelný. Vznikaly rovněž nejrůznější reklamy, které prezentovaly mýdla v souvislosti se sluncem či medem. Na přelomu 19. a 20. století se mýdlo prodávalo již po celém světě a bylo poměrně značnou hnací silou reklamního průmyslu.
Na Novém Zélandu se v roce 1894 slogany propagující mýdlo dokonce objevily na zadní straně poštovních známek. To všechno přispělo k tomu, že lidé si život bez mýdla už neuměli prakticky představit. Postupně se také mýdlo stalo jedním ze symbolů luxusu.
Od domácí výroby až po továrnu
V Čechách se až do vymření Přemyslovců mýdlo vyrábělo podomácku. Výroba mýdla byla běžnou součástí práce hospodyněk až do konce 17. století, ale již v době lucemburské vzniklo nové řemeslo, mydlářství.
V roce 1848 zahájil ve svém domku v Rynolticích u Liberce výrobu mýdla tamější sedlák, řezník a uzenář Georg Schicht. V roce 1867 již zásoboval mýdlem celé severní Čechy. Jeden z jeho synů - Johann Schicht - následně vybudoval v roce 1882 velkou továrnu na výrobu mýdla v Novosedlicích nedaleko Ústí nad Labem, z níž se již před 1. světovou válkou stala největší továrna na zpracování tuků v kontinentální Evropě. Po 2. světové válce byla rodina Schichtů odsunuta a podnik byl zestátněn.
KAM DÁL: Zemanovo jedovaté projímadlo, Jermanové neviditelná zakázka a Babiš může lhát, protože není Pinokio.
