Lovíme zločince, který může kdykoliv znovu udeřit, informovala policie. Rodiče přestali pouštět děti ven
Jen kousek od lesní cesty uviděl nic netušící pytlák něco, co tam nepatřilo. Přišel blíž a krve by se v něm nedořezal. V houští leželo tělíčko mladé dívky, která zjevně nezemřela bez cizího zavinění. A aby toho nebylo málo, jen o kousek dál vyčnívaly ze země ledabyle zahrabané nahé ostatky další dívky. Pátrání se rozjelo na plné obrátky.
Dívky se jmenovaly Diana a Margaret a jejich rodiče je už několik měsíců pohřešovali. Psal se rok 1966 a Cannock Chase v anglickém Staffordshiru se zahalilo do strachu a otázek. Navíc se brzy prokázalo, že se dívky staly oběťmi sexuálního útočníka. Není divu, že rodiče přestali pouštět svoje děti ven. „Lovíme nebezpečného vraha dětí, který může kdykoliv znovu udeřit,“ informovala tehdy policie, když si její příslušníci nově objevená těla dali do souvislosti s jednou naštěstí nevydařenou a další již dříve dokonanou vraždou podobně starých dívek mezi pěti a sedmi lety.
Bez počítače a internetu
Do oblasti Cannock Chase byli vysláni vyšetřovatelé z mordparty Scotland Yardu. Musíme si uvědomit, že šlo o šedesátá léta minulého století, a spoléhat se na pomoc internetu a výpočetní techniky obecně tehdy zkrátka ještě nebylo možné. A tak vznikala obsáhlá kartotéka poznámek, která ke konci vyšetřování čítala kolem milionu jednotlivých položek, jak popisuje i Birminghammail. Probrat se jimi a smysluplně s nimi naložit tak muselo být téměř nad lidské síly. Jedním z hlavních vodítek měla být dvoubarevná dodávka, kterou svědek viděl ve chvíli, kdy zmizela první násilníkova oběť. Ani s největším úsilím ale žádná z možných stop nevedla k pachateli.
Připravili rychlý plán
Případy zmizení malých děvčat se datovaly až k roku 1964, a tak byly všechny důkazy, výpovědi a nálezy, které by tehdy mohly pomoci v hledání pachatele, už buď příliš staré, nebo nepoužitelné. Proto i přes počáteční intenzitu pátrání případ pomalu usínal a policisté se začali zabývat běžnou agendou, smířeni s prohrou. Děsila je, stejně jako celý kraj, představa, že se pachatel ozve znovu. Pro tento případ tedy alespoň vypracovali podrobný plán rychlého zásahu, který měl být spuštěn okamžitě po případném nahlášení zmizení dalšího dítěte. A to se také stalo v srpnu roku 1967…
Malí svědkové pomáhali
Tentokrát se únosce, možná po minulých úspěších, už ani nijak neskrýval. Ve skupince dětí si vybral sedmiletou Christine, kterou požádal, aby nasedla k němu do auta a ukázala mu cestu na místo, které podle svých slov nemohl najít. Dívka vyhověla, ale auto se ihned rozjelo opačným směrem. Ostatní děti okamžitě duchaplně informovaly Christininu matku a ta zase policii. Připravený plán se rozběhl na plné obrátky. Policisté díky dětem věděli, že hledají asi třicetiletého hnědovlasého bělocha v šedém autě. Podle toho, jak muž mluvil o městě a místě, které hledá, dospěli policisté k závěru, že mají na mušce místního člověka.
Nepovedený únos
Ačkoliv se do akce zapojily stovky policistů i dobrovolníků, po několika dnech bohužel našli už jen dívčino mrtvé tělo. Po pachateli ani po jeho autě ale nebylo ani stopy. Až do listopadu následujícího roku, který se mu stal konečně osudným. Při pokusu o únos další dívky, tentokrát šlo o desetiletou Margaret, si jej všimla místní žena. Děvčeti se podařilo utéct a svědkyně nahlásila poznávací značku auta, v němž podezřelý muž odjel. Pak už to bylo konečně jednodušší, cesta vedla k Raymondu Leslie Morrisovi. Jenomže ten měl alibi, které mu poskytla manželka. Policisté tedy zase odjeli.
Falešné svědectví bylo konečně vyvráceno
Ještě téhož dne se jim rozležela v hlavě Morrisova podobnost s popisem útočníka z předchozího případu malé Christine, dali si vše dohromady a pro muže se vydali znovu. Ukázalo se, že byl podezřelý ve všech předchozích případech únosů, ale po manželčině prohlášení o tom, že byl v dobách činů doma, jej ze seznamu vyřadili. Tentokrát už ale neunikl a jeho žena u výslechu přiznala, že její svědectví v jeho prospěch v minulých případech bylo falešné. I když se Raymondu Morrisovi podařily prokázat pouze dva poslední činy, tedy vražda Christine a pokus o únos Margaret, porota byla s verdiktem hotová za necelé dvě hodiny – pachatele poslala za mříže na doživotí a tam také podle Daily Mail v roce 2014 ve čtyřiaosmdesáti letech skutečně zemřel.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Malý Adam se ztratil z hracího koutku. Tragédii se pak nepodařilo zabránit.
